Žula - Oisans, Dauphiné
Autor: Jiří Vodsloň <jirka.vodslon (zavináč) intergraph.com>, Zdroj: Jirka Vodsloň, Vydáno dne: 08. 11. 2010250 nejméně hnusných výstupů
Dlouho jsme se tomuto kraji vyhýbali a nevěřili, že by se zde nalezlo něco zajímavého na lezení. Místní, starší průvodce, již svým jménem "250 nejméně hnusných výstupů v Oisans" nevěstil nic úchvatného.
Byli jsme zde několikrát v zimě, za sněhovou nadílkou a za rampouchy. V létě jsme se jen několikrát zastavili tam, či jinde, na krátké přespání a lezenici nad kempem při našich cestách na jih. Skutečnost, že v Alpách je žulových oblastí omezený počet, a dvacet let pravidelného odškrtávání, zapříčinily intenzivní hledání něčeho nového. K tomu se přidalo počasí letošního léta, kdy se apríl opakoval v červnu i v srpnu, a to úspěšně na obou stranách hřebene. Nezbylo, než hledat něco na jihu. Podrobné studium průvodců a fakt, že nový nemá již v názvu onen dovětek o hnusu, rozhodlo o zakoupení potřebné litaratury a jeli jsme.
Devátá délka Du Vàtire-larigot, foto Jirka V.
Sever Alp déšť, jih pro změnu dusno, déšť a bouřky, Briançon předpověď na tři dny: déšť. Byli jsme na to připraveni a tak se ubytováváme v údolí pod Col du Lautaret a snažíme se vystihnout chvíle kdy neprší, najít rychle vysychající vápenec, krátký nástup a můžeme lézt. To, že první den prší, vadí hlavně Lence, já holduji dovolené a snažím se dospat to, o co mne okrádá práce.
Vrchol Dibony, foto Lenka K.
K mému překvapení bylo lezení na vápencích povětšině hezké a dalo by se říct pevnější než v Dolomitech.
Jedna věc se masívu Oisans nedá upřít, je geologicky velmi rozmanitý. Vápenec, různě pevný až drolivý, křemenec, hlubinné vyvřeliny, různě kompaktní a povětšině pevné i když pohled nabádá k ostražitosti, a rozdílně přeměněné horniny, kterým jsme se raději vyhýbali.
Dibona, lezci v 2. délce Visite, foto Lenka K.
Poté, co předpověď naznačila vylepšení, jsme se zabalili a změnili horninu. V údolí Vénéon v La Bérarde je příjemný kempík a u něj mnoho lezeckého povyražení. Přímo od stanu je vidět stěnu Tête de la Maye, která se svými 400 metry se postará o celodenní zábavu. Lezení je velmi pestré, lišty, kouty a spáry a hlavně rajbasy. Většina cest je sportovně odjištěna. V těžších není ani možno zakládat, do lehčích se hodí pár friendů pro případ, že přijde strach. Dokonale jsme se zde vyřádili a nejen vlastní snahou. Zakoupený průvodce od Topoguide popisoval hezky cestu Maye, Oh, Niaise! "... vzdušné a vytrvalostní ... krásná černá plotna ... fantastická žula!" k tomu dobře jištěné VII- obl. Předtím jsme si ozkoušeli jiné sedmy a tak jsme si na rozloučenou s údolím řekli, že to dáme. Cesta je elegantní, vede tou nejpříkřejší a nejdelší částí stěny. Bylo vedro, ze mne se kouřilo bílým práškem a od nohou se linul smrad pečené kůže na gumě. První část stěny byla vskutku vytrvalostní a nedala se ošvindlovat, těžké lezení nad nýty. Druhá byla jak pod vlivem drog. Nebe se houpalo nad hlavou, ve které dupali tesaříci pozvaní úpalem. Konečně přišel vršek a na něm mužík a za ním stín a v něm moje mátoha půl hodiny sbírala odvahu k sestupu. Chtíč piva zvítězil a odskákali jsme do hospody pod stěnou. Z půjčeného místního průvodce jsme se dočetli, že jsme vylezli pravděpodobně nejtěžší cestu stěny za 6c povinně. Jaká úleva, že jsem se nerozčiloval nadarmo.
Zahánění tesaříků, foto Jirka V.
Cílem naší dovolené byly hory a tak jsme dali údolí vale, a v deštivém dni se vydali na refuge du Soreiller a jeji okolní kopečky: Aiguille Dibona, Pointes de Burlan či Tours Rouges. Předpověď na tři dny byla dobrá, prsty dnem výstupové zahálky zotaveny a tak se povinné návštěvě nedalo vyhnout. Na návštěvu přišlo trochu moc lidí a tak jsme volili místo sezení na štandech prázdný Coup de bambou. (5. a 6. délka)
Visite: Čekání na volnou délku, foto Lenka K.
Bohužel jsme se se všemi opět sešli na polici a museli čekat až zaprásknutí vyslaňují z návštěvy. Bylo hezky a já měl na štandu možnost kecat s dvěma Franzouzkami a Lenka s Němci. Postup se však nezrychloval, děvčatům docházelo, ale vršek byl již v dohledu.
Visite: nejkrásnější 8. délka, foto Lenka K.
Druhý den jsme vyrazili na Burlan, Remise à Flo. Na nástupu nevěřím svým očím: trouba zapráskavač ve své trojce je zase před námi. Lence kysne úsměv. Dáváme jim fóra dvě délky abychom je ve třetí dohnali. Kysele se na ně usmívám, jako že nic, ale že by mohli trochu pohnout. Další délka je lehká, police vhodná na svačinku a my valíme dál. Čím výš, tím více fouká a lezení po plátkách žuly, které spíše připomínají břidlici, je vzdušnější. Opatrně držím a tisknu lístečky skály a sunu se až na vrchol, z kterého jsou nádherné výhledy na Rateau a Meije. Při slanění se potkáváme opět se šmudlama a čekáme, až uvolní štand.
Burlan, Remise à Flo, foto Jirka V.
Třetí den jdeme na opačnou stranu Tours Rouges de l'Aiguille Orientale du Soreiller s cestou Mazurka. Již zdáli vidíme na nástupu dvě postavy, z blízka pak na nás vykoukne jedna holá španělská zadnice a dva všeříkající úsměvy - Ola. Olové vyrazí sebejistě do Mazurky a my se převlíkáme. Když můj sedák správně chrastí, kontroluji oly. Ta jejich mazurka vede nějak moc doprava. Práskli se, lezou La java des bombes atomiques. Taky dobře, jsme sami a můžeme si cestu vychutnávat v jejích zprvu šedivých plotnovitých barvách a posléze rudých převislých partiích. V poslední délce se potkáváme s oly a potvrzujeme jim jejich domněnku o zaprásknutí. Vysvětlují, že se jim nějak nezdála první mokrá délka. A tak znovu ola a jedeme dolů, do chaty a do údolí vstříc dalším přeháňkám.
Meije, jižní spodní část stěny poskytuje pěkné lezení, foto Lenka K.
Přeháňky se však opozdily a my museli ještě lézt vzpomínanou Maye, Oh, Niaise. Dovolená se blížila ke svému závěru a my chtěli ještě ochutnat něco z nového průvodce Ossola e Valsesia, ale o tom příště.
Écrins z Tête de la Maye , foto Jirka V.
Národní park Écrins
Založen 1973, ohraničen městy Grenoble, Gap a Briançon, údolími Romanche Guisane, Durance a Drac. Stovky vrcholů přes tři tisíce metrů. Nejvyšší vrcholy tvoří více méně samostatné masívy: Meije 3983 m s východiskem La Grave, Pelvoux 3946 m, dlouho považovaný za nejvyšší, a nejvyšší Écrins 4101 m. Celý horský masiv je značně divoký. Z lezeckého hlediska se nedá srovnávat s Chamonix nebo jinými žulovými oblastmi. Většinou převládá klasické lezení v mixech s komplikovanými sestupy - skutečný alpinismus. Pevná skála je omezena na pár vybraných oblastí, které stojí za to navštívit.
Cesty
Okolí Col du Lautaret
Tête Colombe, foto Lenka K.
Chemin du Roy
Che Gevaroux, 180 m, 6a, 6 délek: 5b, 5c, 6a, 3, 5c, 5a. Lehká cesta na odpoledne. Potřeba jsou pouze expresky. Sestup přes vrchol a pěšinkou.
Tête de Cuvée, 180 m, 6b/A0, 5 délek: 6b, 6b/A0, 6a+, 6a, 6b. Pěkná cesta do nestabilního počasí, čtvrtá délka je nádherná plotna. Potřeba jsou pouze expresky. Sestup přes vrchol a pěšinkou.
Du miel et des abeilles, 120 m, 5c+, 4 délky, 5c+, 5c+, 5c, 5c. Lehká cesta na odpoledne. Potřeba jsou pouze expresky. Sestup přes vrchol a pěšinkou.
Chemin du Roy, foto Lenka K.
Rocher de la Mandette
Voie des Niverolles, 120 m, 6b, 3 délky: 6a, 6a, 6b. Mimo poslední délky hnus v koutě, navíc mokrém a nepevném. Závěrečná délka je pěkná. Potřeba jsou pouze expresky. Slanění cestou.
La Bérarde
Tête de la Maye (2.516)
Tête de la Maye, foto Jirka V.
Maye, Oh, Niaise!; 465 m, 6c, 6b+ obl., 13 délek: 6a, 3, 6b+, 6b, 5c, 6c+, 3, 6a, 6b, 4, 5c, 6a, 3.
Nádherná cesta, která vede nejstrmější a nejdelší částí stěny. Prvních sedm délek jde o stěnové lezení po lištách a bočácích ve svislé či lehce převislé stěně. Horní část je převážně plotnová s občasným převisem. Po sedmé délce je možnost traverzu a následného slanění na sestupovou cestu. Potřeba jsou pouze expresky. Sestup přes vrchol, pěšinkou a feratou, nebo po polici doprava k věžičce, následně sestoupit travnatým kuželem podél stěn s jeskyní k plotnám kde je slaňák 40 m na pěšinu
Na vrcholu Tête de la Maye, foto Lenka K.
Du V à tire-larigot; 460m 6a 5c obl., 14 délek: 5c, 6a, 5c, 5c, 5b, 5c, 6a, 5b, 5c, 5b, 5c, 5c, 5c, 5b
Pěkná cesta na rozlezení v oblasti, potřeba jsou pouze expresky. Sestup přes vrchol a pěšinkou a feratou.
Druhá dělka Du V à tire-larigot, foto Jirka V.
La marre maye, 350m, 6b, 6a obl., 12 délek: 6a, 3, 6a, 6b, 5b, 5c, 5c, 5b, 5a, 5b, 6a, 5c, 5b, 100 metrů na vrchol 3
Pěkná cesta na rozlezení v oblasti, potřeba jsou pouze expresky. Sestup přes vrchol a nebo slaněním cestou.
Čtvrtá délka La marre maye, foto Lenka K.
Aiguille Dibona (3 131 )
Gaston Rébuffat prohlásil: Než ji vylezete, potěšte se pohledem na její krásu. Cesta na chatu k tomu poskytuje hodně možností.
Nástup na Visite, foto Jirka V.
Visite obligatoire 400m 6a+ (6a), 12 délek: 6a, 6a, 6a, 6a, 6a+, 4c, 5c, 6a+, 5c, 6a, 6a, 5c
Spodních pět délek pěkné stěnové a spárové lezení, osmá délka je výjimečně nádherná a vytrvalostní v převislé stěně, poté spára a převísek, a vyústění na ostrý hřeben. Celá cesta neposkytne příliš času na oddech a 6a je třeba vybíhat. Nomen est omen za pět hvězdiček.
Visite: nejkrásnější 8. délka, foto Jirka V.
Coup de bambou 330m 7a (6a A0), 9 délek: 4, 7a, 6a, 5c, 5c, 6a, 4, 6c, 5c. začíná vpravo od Visite a jde směrem doprava, (nejtěžsí délka se dá v případě nouze lézt za A), poté namíří zpět k Visite, a v horní části vede paralelně s ní. Končí na polici a slaňujeme buď Visite nebo cestou. Byla nově sanována, stačí pouze expresky.
Visite/Coup de bambou: 5. délka, foto Lenka K.
Pointes de Burlan (3 299)
Remise à Flo 200 m, 5c, 9 délek: 2, 5b, 5c, 5c, 5c, 2, 5c, 5a, 2, 4c.
Popis sliboval více, než byla skutečnost. Silně erodovaná žula do šupin prověří morál.
Nástup na Remise à Flo, foto Lenka K.
Tours Rouges de l'Aiguille Orientale du Soreiller (3 200)
Mazurka 270 m, VII- (VI+ obl.), 7 délek: 5c, 6a, 5b, 3b, 6a, 5c, 5b.
Nádherné stěnové lezení v červené žule v horní půlce cesty à la Korsika, spodní část kouty, spáry a plotny. První délka bývá mokrá.
Mazurka a Java, foto Jirka V.
Ailefroide
Dalles d'Ailefroide, foto Lenka K.
Dalles d'Ailefroide
La vie devant soi, 6b, 400 m, 13 délek: 6b, 5c, 5b, 4b, 6a, 5c, 6a+, 6a, 6a, 5c, 6a, 6a+.
Pěkná cesta přímo nad kempem. Převážně plotnové lezení. Stačí pouze expresky. Sestup: slanění cestou - slaňák asi 20 m vlevo od posledního štandu.
La vie devant soi, poslední délka, foto Jirka V.
Pelvoux
Le pilier de Levant, 6a+, 250 m, 7 délek: 5b, 5c, 5b, 5c+, 6a+, 6a, 5a.
Pěkná cesta, která zdálky vypadá zarostle, ale není tomu tak. Převážně plotnové lezení až na pátou délku. Stačí pouze expresky. Sestup: slanění cestou
Pelvoux, Le pilier de Levant, foto Lenka K.
Informace
Tip
Hospoda pod stěnou v La Bérarde: le Champ de Pin, dobré pivo i sladkosti a ještě lepší menu.
Ubytování
Volné kempování je v národním parku zcela zakázáno!
Refuge du Soreiller, Telefon: 04 76 79 08 32, http://refugedusoreiller.com/
Kamping v Le Monêtier-les-Bains Za vesnicí směrem Col du Lautaret.
Kamping v La Bérarde.
La vie devant soi, foto Jirka V.
Průvodce
Oisans Nouveau Oisans sauvage - Livre Est; Jean Michel Cambon
Topoguide; bohužel neseděla vždy klasifikace, zato výrazně podrobnější nákresy než ve francouzském průvodci
Escalade à La Bérarde: výběr a nové cesty v údolí Venèon.
Všechny francouzské průvodce lze zakoupit v La Bérarde.
Web
http://www.lezec.cz/clanek.php?key=4935
./view.php?cisloclanku=2006053001&nazevclanku=tri-jehly-francouzskych-alp
http://www.camptocamp.org
http://escalade-Oisans.com/
http://www.topoguide.de
Mapy
IGN 3436ET Meije - Pelvoux - Parc national des Écrins
IGN 3535OT Névache - Mont Thabor - Cols du Galibier et du Lautaret
IGN 1/25000 Meije Pelvoux
