Příběh z Grossglockneru
Autor: Michal Hlaváč <michal.hlavac(zavináč)email.cz>, Zdroj: Michal Hlaváč, Vydáno dne: 06. 11. 2010říjen 2010
Příběhů o tom, jak někdo podcenil sílu hor je mnoho. Ale lidé jsou holt nepoučitelní.
Grossglockner, sestup normálkou, foto: Michal Hlaváč
Náš pokus o zdolání hory začal ve čtvrtek ráno výstupem na chatu Stüdlhütte. Respektive na její winterraum, všechny chaty bývají v říjnu již zavřené. Druhý den nás budík probral ze snění ve čtyři ráno, v pět hodin jsme začali stoupat k hřebenu Stüdlgrat, kterým vede horolezecká cesta na vrchol. Na vrcholu (3.798 m) jsme byli relativně hodně pozdě, ve 14 hodin. Ovšem vzhledem k absolutně perfektnímu počasí to ničemu nevadilo, neměli jsme moc důvod pospíchat. Začali jsme sestupovat Normální cestou, která vede přes Malý Glockner, chatu Erzherzog Johann Hütte (3454 m) a rozsáhlý ledovec. Zpět na chatu jsme přišli po 18 hodině se západem slunce.
Grossglockner, na hřebeni, foto: Michal Hlaváč
Cestou jsme na ledovci potkali skupinu osmi Poláků, kteří chtěli dojít na chatu Erzherzog Johann Hütte. Šli po zasněženém ledovci nenavázaní a ani neznali cestu. Říkali jsme jim, že za světla už na chatu určitě nestihnou dojít a hlavně, že chata je zavřená. To je překvapilo natolik, že se rozhodli pro návrat na chatu Stüdlhutte. Chata už byla hodně plná, začínal víkend. Nakonec se tu sešlo osm Čechů, 5 Rakušáků a 13 Poláků. Nás a další tři krajany už čekal jednoduchý plán, chtěli jsme přespat a druhý den vyrazit domů. Ostatní se na výstup chystali. A to i přesto, že předpověď slibovala na sobotu odpoledne zhoršení počasí.
Hřeben Grossglockneru, foto: Michal Hlaváč
Při ranním vstávání se Poláci na rozdíl od ostatních chovali hodně neohleduplně a vysloužili si od nás pár nadávek. I přes to, že vstali v pět ráno, na výstup Normální cestou vyrážela poslední skupinka až v 7 hodin! A ještě ke všemu v obývací část winterraumu nechali pořádný nepořádek. My jsme se vyspali a za stále krásného počasí sešli dolů. Někdy kolem dvanácté se začala obloha mírně zatahovat, ale to jsme již byli na cestě domů …
Závěr příběhu je smutný. Poslední skupina Poláků dorazila na vrchol až v 18 hodin. To již bylo počasí špatné a byla tma ... V neděli našli přivolaní záchranáři tělo 52 letého polského lezce nedaleko vrcholu. Nenašli stopy po pádu, umrzl. Tou dobou již napadlo 50 cm nového sněhu a foukal vítr rychlostí 100 km/h.
Jeho syn spolu s kamarádem byli po nebezpečné záchrané akci nalezeni až ve středu 1000 metrů pod vrcholem. Pravděpodobně omylem sestoupili na druhou stranu hory, kde je potkal stejný osud jako jejich vůdce.
Pohled z Grossglockneru, foto: Michal Hlaváč
Příběhů o tom, jak někdo podcenil sílu hor je mnoho. Ale lidé jsou holt nepoučitelní.
Michal Hlaváč
HO Beroun
další fotografie najdete na www.stromolezci.cz