Modlitba za led
6.11 při konání veletrhu Alpinmesse v rakouském Innsbrucku byla oficiálně zahájena sezona závodního lezení s cepíny závodem "Pray for Ice". Rakouským organizátorům se podařilo uspořádat třídílný Evropský pohár v této disciplíně a první z jeho závodů byl právě v Innsbrucku.
Naše česká výprava byla složena ze tří závodníků: Lucky Hrozové, Míry Matějce a nováčka v tomto oboru, Honzy Olta. Plus z řidiče, manažera, trenéra, maséra, otce, samozvaného předsedy, tedy mě Rebela :-). Trochu zvláštní bylo, že nestartovala žádná Rakušanka, pouze cizinky. Organizátoři závodníkům nachystali tři kvalifikační cesty, které lezli všichni dohromady. Bylo tedy zajímavé i porovnání výkonnosti mezi dívkami a muži. Muži navíc postupovali do šestičlenného finále, ženy byly vyhodnoceny přímo z kvalifikačních cest.
V našem týmu bylo plno nejistot, které pramenily jak z úrazu Lucky, která do Innsbrucku přijela ještě o berlích, tak z prvního startu Honzy Olta zvaného Voltmetr :-) na takových závodech, a navíc taky pár měsíců po úrazu, který byl s velkým Ú. Snad jediný stabilní byl Míra Matějec, který na mou otázku, jak plnil své předsevzetí z minulé sezony o další tréninkové přípravě, odpověděl „ vždyť to znáš :-(".
Nakonec se našim až tak špatně nedařilo. 17. místo z pětadvaceti borců pro „Voltmetra" bych viděl jako dost dobrý výsledek a jeho den ode dne se zlepšující výkonnost je dost nadějná. A věřím, že se nepletu. Voltmetr topoval jednu cestu a ve zbývajících vždy trochu doplatil na nevylezenost na kamenných chytech. Míra zabojoval tak nějak podle očekávání. Topnul dvě cesty a nakonec z toho bylo 10. místo. Třeba z něj v Singáči budou mít radost, když tam začal pracovat :-). Lucka, připajdajíc pod stěnu o berlích překvapila soupeřky, ale hlavně diváky, kterých bylo spousta. Přesto, že minimálně používala nemocnou nohu, skončila by mezi chlapy desátá s Mírou. Topla také dvě cesty a u žen bezkonkurenčně brala zlato. Ve třetí cestě doplatila na ještě nemocný kotník, když musela k postupu použít paragána místo vzepření se právě na té nemocné noze. Druhá skončila Mariane Van der Steen a třetí Marica Fave.
Finále mužů bylo koncertem pro Rakušana Markuse Bendlera. Druhý, Jihotyrolan Herbert Klammer a třetí Damír Behlič, ho v žádném případě nemohli ohrozit. Finálovou cestu topoval sice i Herbert, a to s časem 6 minut 10 sekund, Markusovi ale stačilo pouhých 5 minut 25 sekund.
Za Markusem jsme víkend před závodem přijeli s Luckou trénovat u něj doma. Říkal, že nemá moc času na trénink, protože rozjíždí firmu na stavbu stěn, ale na jeho domácí drytoolové bouldrovce, do které je velice speciální přístup sklepním okýnkem :-) nám předvedl, jak vypadá jeho indoor příprava - krutě.
Druhý den po závodě jsme se přemístili do drajtulové :-) oblasti blízko Sankt Johanu, kde se skutečně může s motykami člověk pořádně vyřádit. A tak jsme se vyřádili :-).
Další kola Evropského poháru proběhnou 12. 2. v Untenu a 19. 2. ve Fiberbrunnu. EP je příjemné oživení k SP a dává šance i lezcům, pro které je SP výkonnostně vzdálen, ale i tak o přední umístění v Ep bude bojovat světová špička.
Celkové výsledky najdete zde, bodování a pravidla zde.