Na tenkém ledě

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle alpinist.com, Vydáno dne: 21. 12. 2010

---

Nové cesty v Číně

Kyle Dempster a Bruce Normand vylezli dvě nové cesty na vrcholy Mt. Grosvenor a Mt. Edgar v masivu Gongga Shan v provincii Západní Sečuán v Číně. Pro oba vrcholy to znamenalo druhý úspěšný výstup.

Kyle a Bruce započali svou výpravu 28. října, když se rozlezli na nové cestě na Grosvenor. Ve tři hodiny ráno se vydali na kilometr dlouhý nástup plný sněhu, ledu i suti. Následovalo tisíc metrů lezení na slabém ledu prokládané mixy. Na vrchol vystoupili za 15 hodin. Cestu ohodnotili stupněm WI4+.

Po této aklimatizaci a dalším výstupu na 5 200 metrů vysoký vrchol se odhodlali vyrazit na Mt. Edgar. „Věděli jsme, že ke zdolání této hory bude třeba hodně času a že táboření venku na úpatí bude jak nebezpečné tak nutné.“ 7. listopadu dorazili do základního tábora v 3200 metrech. Druhého dne se nestabilním korytem řeky vyškrábali do předsunutého základního tábora na ledovci pod východní stěnu. Další den věnovali přesunu přímo k východní stěně Mt Edgara. Dosáhli nadmořské výšky 5500 metrů.

Vlastní lezení začalo 10. listopadu. Slunečné počasí jim přálo a tak prvního dne dosáhli bivaku v 6000 metrech. Noc přečkali vsedě. Za sebou měli 300 metrů lezení včetně jedné drytoolingové délky (M6) a třech délkách v ledu obtížnosti WI5. 11. listopadu je čekalo pět délek vertikálních ledů a mixů. Tuto sekci ohodnotili jako WI5+. Vystoupili do sedla v 6200 metrech. Další den pokračovali po jižním hřebeni. „To byla ta nejbáječnější část,“ řekl Dempster. „V ten moment jsme skončili s prudkou a technickou východní stěnou a přestože jsme si stále nemohli být jistí zda dosáhneme vrcholu, zdálo se to být mnohem reálnější.“

Dvojice pak překonala přes 400 metrů ledosněžného hřebene a vrchol byl dobyt. Dobrodružství ale nekončilo. K sestupu potřebovali ještě dva dny slaňování. Novou cestu nazvali No Man´s Land (VI WI5+ M6, 2400m) a nezanechali za sebou žádný materiál kromě pomůcek nutných ke slaňování a jednu kameru, která jim spadla z helmy.

Dempster měl z celého lezení smíšené pocity. „Dosud ve mně ostatní hory, které jsem slezl, zanechaly pocit, že jsem pyšný, že jsem dokázal vystoupit na jejich vrchol. Dávaly mi pocit síly,“ vysvětloval Dempster. „Edgar mě zanechal prázdného jak psychicky tak fyzicky...Lezení na Mt. Edgar je riskantní a plné objektivního nebezpečí, což není něco, na co bych byl pyšný nebo s čím bych se cítil nějak zvlášť spokojen... Už nikdy nechci znovu lézt na horu s podobnou úrovní rizika jako má Mt. Edgar.“