Průkopníci slepých uliček

No a proto se ten náš svět šoupe furt dopředu. A nejedno šoupnutí se započne v hospodě. I to naše šoupnutí začlo překvapivě tam. Seděli jsme už několik škopíčků U Žanety a stále moudřejší a moudřejší vršili myšlenku na myšlenku: “Prosim tě co je složitýho na tom udělat závěsnou postel, dyť je to jen kus plachty, pár trubek a metr smyček. To zvládnem. Míra je topenář, Jirka umí šít a tropiko jenom napasujeme ze starýho stanu. To nejni proob.” A škopíky se vrší a vrší a ke konci seance je idea pevná jak režim Ping Pong ILA.

 

Střih. Pár měsíců poté. Sedíme s Frantou v jiný hospodě.

“Ty voe, postel je hotová, jedeme jí někam zkusit!” - “No jasně kam?” - “No Hrocháně s Elzou hákovali něco v Gesäuse za A2 ze skoby do skoby a dali to za den. S postelí to přeskáčeme za dva. Den nástup. Den sestup. Den rezerva. To máme 5 dní na pohodu.” - “Já mám jen 3 dni volna!” - “Tak to budeme muset bejt rychlejší.”

Nijak nás nezarazilo, že je prosinec. Ostatní nám to rozmlouvali. Krom Doudlebáka, ten řikal, že to bude zkušenost!!!! To, že jedeme na Hochtor byla jasná věc. Začínáme balit. Že nemám teplej spacák ? O to víc si vezmu péřovek a vest a flísáků ap. Po kamarádech sháníme kladiva, skoby, háčky. Mezitim mi žena řiká, že na horách mrzne. “No co jsme tvrdý chlapi, co něco vydržej” Jedeme na Hochtor. “Bude padat sníh!!” věští Pani Matka. “Je to sakra převislý a my jsme sakra tvrdý chlapi, co něco vydržej!!!” Pan Otec si přisazuje: “V životě jste nic takovýho nelezli!!” “Jsme sakra chytrý chlapi, co se rychle učej.”  Pak mi, žena zasazuje smrtící úder: “Na Hochtoru je přes den - 15°C v noci i víc!!!”
Jsme sakra tvrdý a chytrý chlapi co jedou do Arca!!!!

 

Rychle sehnat průvodce na Arco bigvóly, vybrat cestu a vyrazit. Vítězem tendru na tenhle výlet je Via D.D.T. A1, A2/R2/2 350 metrů 11 dýlek na Colodri.

 

Franta vynáší jednu ze zásadních myšlenek zájezdu: “Je to jedenáct dýlek, tři jsou za 4, ty nepočítám, počítám jen ty závažný, to znamená, že 8 dýlek. Večer teda zastavíme pod vrcholem, přechrupnem a další den už tu poslední 4-ku dolezem a zkusíme ještě jednu cestu.” Stejně tak to vidim i já. Prostě - Kein Problem.

 

Po příjezdu do Arca nás vítá oslík od pizzerie pod Colodri a celému Arcu oznamuje náš příjezd. No super. Rychle a v tichosti zalejzáme do auta a otevíráme Rum. Ráno nejni kam chvátat, neb dojí a stejně skončíme někde pod vrcholem, takže - Kein Stress, Kein Kalup.

 

 

V půl 12-ky jsme pod nástupem. Franta nastupuje do tý čtyřky, co se nepočítá, a trávíme v ní hodinu. Franťále začíná hákovat hned na nástupu (neb je to hrozně prodojený) a v půlce se mi málem odporoučí k nástupu (neb je to rozchršený) a sprostě nadává a podlejzá křácí a přeskládává šutry a vlastně dělá asi všechno so se při hákování dělat má.

 

No nakonec dosahuje štandu a já nasedám na vozejky a čistim dýlku a šťouchám svini a rozvazuju zachrchlený lano a taky sprostě nadávám a myslim, že asi taky dělám všechno co se při čištění má dělat. Nakonec jsem na štandu i já a svině a stan a podsvinče a přijde mi, že je nás tu nějak moc. Tak jdu pryč. Začíná první vážná dýlka za A2.

 

 

Podle info od Hrocha je A2 ze skoby do skoby. V Arcu ne úplně přesně. První skobu mám a na další se natahuju. Ale marně. Je 3 metry ode mě. Spárky nic, jen plotna. Nastupuju do háčku. “Hrochu ty ku..(sociální pracovnice)..o!” Už asi taky hákuju. Nebo aspoň sprostě nadávám. Najít lištičku, vybrat háček, sednout do něj, stoupnout si do žebříku, přitáhnout se k háčku, sednout, vybrat, stoupnout, přitáhnout, sednout….. Takhle dlouho jsem 3 metry nikdy nelez. Hurá skoba. Sedám do ní a natahuju se k další. Nejde to. Je 4 metry ode mě. “Sociální pracovnice, dámské přirození, souložit, jsem pánské přirození, souložit na to, poševní sekret …… asi opravdu hákuju.

Zatím co já se nenudim, Franta usíná. Když už lano moc táhne, tak ho probudim. Za chvíli zase usíná. Já jedu svojí rutinu: sednout, najít, vybrat, stoupnout, přitáhnout, sednout…..  a najednou stop. Sedim a nemůžu nic najít. Skoba je tak metr a půl ode mě a já jsem krátkej. Klasický pískařský fígle nechtěj fungovat, tak zkoušim poslední jurskej. Franta posílá Pana Klacek, já to našáhluju a je to v kytáře. Jedem dál. Franta znovu usíná, já jedu svojí rutinu: sednout, vybrat…. Ani ne po 3 hodinách je první vážná dýlka za námi. Už jenom 7. Vlastně ne tak úplně. Ještě si tu dýlku musí vychutnat Franta. Po hodině mlčení dojíždí na štand. “Jedeme dolu. Já to mr..(perforuji)..m!!!” Přemlouvám ho na noc plnou vášně. Stavíme postel, třídíme matroš, rozvěšujeme svině, lana, frendy, skoby…… všude okolo štandu. Uleháme na postel a a definitivně stahujeme tropiko. Kupodivu nám nic neupadlo. Začíná představení Teatro IMBECILO.

 

 

Zprostředkuju jen ty nejlepší kusy:

“Franto podej tyčky na vypnutí tropika”

"Jsou pod tebou”

"Nejsou, pod tebou?”

“Někde tu jsou”

“nejsou”

“tak to nevim, souložit”

“tak je nepotřebujem”

“mám hlad, jdeme vařit, podej mi kaši, máš sůl?”

“Ne a ty?”

“Ne, kde je lžíce?”

“Dával jsi jí do svině?”

“Aha?”

“Tak to je asi ve svini. Na štandu. Nad náma!”

“kde je nůž?”

“Ty jsi řikal, že ho bereš”

“Já ho nemám.”

“Zapalovač?”

“?”

“Hele tady je”

Po vydatné večeři (nesolená instantní br.kaše a salám) uleháme. Dokonce jsem si vzal i mp3. Bohužel visí v pytlíku u štandu :-(   No nic. Je super konečně se zastavit a vnímat jak plyne čas. Jenže je to super první hodinu. Dalších 5 je to vopruz a poslední 3 už jsem dost nasr….(vyprazdňující exkrementy)…ej. Franta leží a pomalu oddychuje. Ten haj…(nedobrý člověk) spí.

Do toho začíná dost foukat, sněžit a nebo pršet. Je mi to jedno. S postelí to trochu háže, ale jinak pohoda. Aspoň se nenudim. Ráno je tu coby dup….kecám, bylo to nekonečný, a tak Frantovi vyčítám spánek. “Já nespal, já se tak hrozně bál!!” Tim mě uklidnil, že v tom nejsem sám. Vykukujeme ven a je jasno. Teda je zataženo, ale jasno. Jedeme dolů. Padaj omluvenky.

 

 

 

A dochází nám, že nahoru to do pozejtří nestihnem. Co dál. Pobalit, pofotit a jedno slanění až na zem.

 

 

Tak to jsme zas za chlapáky.  §:-(
Dole zatancujeme Taneček života, políbíme matičku Zemi a konečně se lidsky vymočíme. Mám rekord. Něco přes 6 minut.

 

 

Začínáme též bilancovat. Franta vypouští druhou zásadní myšlenku zájezdu: “Ráno před nástupem jsem neměl tak chlastat, moc jsem se pak bál. To nebylo dobrý…..A nebo jsem chlastal málo!”

 

Resumé:
Via D.D.T. A1, A2/R2/2 350 metrů 11 dýlek - Colodri - Arco

- ujeto přes 1000 km
- ulezeno výškově 55 metrů dýlkově asi tak 90m = 2 dýlky
- jedna noc v posletli (domorobo) plná vášně
- nabyto mnoho nových zkušeností - věci do stěny si připrav už dole a ne v ní
- nejni A2 jako A2
- strach je sviňa
- do plotny nepotřebuješ 2 a 1/2 sady frendů a 2 sady čoků
- pokud bereš kladivo na zatloukání skob, měl bys mít i druhý na vytloukání
- vypito přes 1/2 flašky 50% RUMU

 

Třetí zásadní myšlenka zájezdu:

“Jedeme na jaře znovu?”    “No jasně!”

 

Pic Jak Sviňa Slabouch a Franta

Se souhlasem autora převzato z www.stochejle.cz