A zase ta Patagonie

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle desnivel.com a joelandneilsclimbiingblog., Vydáno dne: 17. 01. 2011

Konec starého a začátek nového roku přinesl do Patagonie pěkné počasí a s ním se dostavily i zajímavé výkony. Informovali jsme o nové prosincové cestě Jardines Japoneses na Aguju Mermoz od Colina Haleyho, Jense Holstena a Mikey Schaefera.

V novém roce vylezla americká dvojice Neil Kauffman a Jim Toman cestu Re Puesto! (600 m, 65º, 6b, A1). Jedná se o prvovýstup na dvouvrchol Cerro Pollone, který se nachází západně od Fitz Roye.

Vpravo Cerro Pier, uprostřed Cerro Pollone, vlevo Aguja Pollone
Vpravo Cerro Pier, uprostřed Cerro Pollone, vlevo Aguja Pollone, foto: joelandneilsclimbingblog.blogspot.com/



orphans: 2">Původně se chystali na Afanasieffa na Fitz Royi, ale nejistá předpověď počasí a zvěsti, že další tři týmy plánují zaútočit na tu samou cestu, je odradily. Nově se ze svého tábora v Piedra Negra zaměřili na Cerro Pollone. V noci překonali severní ledovec Fitz Roye a za úsvitu spatřili svůj cíl.

 



Ukázková žula ve 4. délce
Ukázková žula ve 4. délce, foto: joelandneilsclimbingblog.blogspot.com/


První část jimi zvolené linie se klikatila hrozivými seraky. „V první délce jsme narazili na špinavou spáru, kluzkou a zarostlou mechem. To mě trochu vyděsilo,“ popisuje Kauffman.“ Druhá délka byla plná žulových spár a také se objevil komín, který se našemu vysokohorsky vybavenému týmu (včetně materiálu do ledu) zdál poněkud složitý.“



Neil Kauffman v 6. délce s Fitz Royem
Neil Kauffman v 6. délce s Fitz Royem, foto: joelandneilsclimbingblog.blogspot.com/


 

Po třetí délce („skvělá, jedna z těch která mění sny v realitu“) přišla čtvrtá s kvalitnějším terénem a exponovaným desetimetrovým traverzem. Následující dvě délky si lezci taktéž pochvalovali. Neil a Jim se ocitli na zasněženém úseku, kde lezečky vyměnili za mačky a cepíny. Po dvoustech metrech se dostali na hřeben.



Mixový terén v 7. délce. Zóna, kde se nepadá.
Mixový terén v 7. délce. Zóna, kde se nepadá., foto: joelandneilsclimbingblog.blogspot.com/


„Hřeben je naprosto neuvěřitelný!,“ ujišťuje Kauffman a dodává, že sedmá délka se skládá z „velmi, ale velmi křehkého terénu“. V poledne oba unavení a dehydratovaní narazili na nejsložitější část cesty. „Po krásném úseku a prstové spáře, došli k hladké plotně. Toman odtraverzoval k další délce, kterou museli překonat technickým lezením (A1, volně pravděpodobně 5.11).



Úleva po vylezení A1-délky. Zpět na hřebeni.
Úleva po vylezení A1-délky. Zpět na hřebeni., foto: joelandneilsclimbingblog.blogspot.com/


Náročný traverz a jedenáctá délka, kde museli začít používat pomůcky na technické lezení jim daly zabrat. A to na ně čekala ještě jedna krátká plotna, která ale pravděpodobně představovala poslední složitější překážku před vrcholem. Dorazili k ní v osm hodin večer. „Světlo bylo skutečně kouzelné a výhledy surrealistické,“ hodnotí Kauffman a pokračuje: „Na západě celý masiv Fitz Roye v plné kráse, trochu jižněji dominovala celé scenérii Cerro Torre, a ještě jižněji jsme mohli vidět Cerro Muralón. Všude okolo masy bílého a namodralého ledu, hory tmavé skály a křivolaké ledovcové cestičky ztrácející se v nekonečnu. Na severu zelená záře lesů, tmavá modř jezer a kaštanově hnědé argentinské pampy v kontrastu se studenou bezútěšností kontinentálního ledu.“



Poslední délka s nezapomenutelnou plotnou.
Poslední délka s nezapomenutelnou plotnou., foto: joelandneilsclimbingblog.blogspot.com/




Příprava prvního slanění.
Příprava prvního slanění., foto: joelandneilsclimbingblog.blogspot.com/


Po třech slaněních ve východní stěně se oba rozhodli zabivakovat, aby dokončili sestup následující den.

 

 



Cerro Pollone s vyznačenou cestou Re puesto!
Cerro Pollone s vyznačenou cestou Re puesto!, foto: joelandneilsclimbingblog.blogspot.com/