Pro jubilejní pětadvacáté toulky jsem vybral více požitků ze sjezdu a méně
toulek.
Jaro je sice ještě daleko, ale je čas na plánování, na předsevzetí a hlavně na trénink, aby se za pár měsíců nohy nerozklepaly a srdce nesklouzlo do gatí, případně se nestalo ještě něco horšího. Podíváme se na pár pěkných sjezdů, a to jak na ty v blízkosti lanovek, tak na ty, kde je nutno si vše vynést na zádech .
Začneme nejdříve tím lehčím. O Cristallinoscharte je psáno již v předcházejících toulkách, ale je to taková krásná klasika, na kterou se stále vracíme, zvláště pokud je v ní spousta sněhu, anebo se chceme podívat na protější kuloáry a jejich podmínky.
Druhým lehkým kuloárem, kam se vypravíme, je Val Setus. Původně nebyl v plánu, ale osud tomu chtěl, že se do kuloáru Holzer navezlo tolik lidi, a noví stále přijížděli, a ke všemu někteří nebyli zjevně v pohodě a tak po sjezdu do trychtýře a chvíli čekání, jsme si řekli, že bude lepší jít někam jinam a Holzer zkusit někdy příště, bez strachu, že na nás někdo spadne.
Val Setus je pohodovka s krásnými výhledy po celé Selle. Výjezd lanovkou, trocha turistiky a pak pěkný, pohodový sjezd, do 40°, k lanovkám a zpět k autu vleky Sella-Ronda. Díky tomu, že leží trochu stranou, není zdaleka tolik oježděný jako Val Mesdi či Val Lasties. Postará se asi o jedny z nejkrásnějších výhledů na celou Sellu ze Sass dai Ciamorces (2 999 m.n.m.).
Posledním, zde popsaným kuloárem, je Canale Staunies Nord v Cristallu. Nádherná klasika jen o něco málo lehčí než Plattkofel Nordrinne. Přístup se dá zkrátit lanovkou, nebo pokud máte štěstí, tak se vyvezete až na vrchol.
Samotný kuloár začíná pěkně příkře, podmínky se často liší, převěj i holé skalky, nebo ledík, proto je vhodné mít sebou lano na spuštění.
Start: Vrchol: Cíl: Stoupání: Klesání: |
2 950 m.n.m. 2 999 m.n.m 1 495 m.n.m. 350 m 1 500 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: start Cíl |
3,3 místy 40° / 35° na 200 m 7-8 h (včetně cesty zpět) Passo Pordoi Kolfuschg |
Popis:
Zaparkujeme na sedle Pordoi a lanovkou se vyvezeme na Sellu. Sjedeme po značené
cestě k refugiu Boè, nalepíme pásy a vydáme se
značenou cestou na Antersas. Sjedeme trochu z kopce a zamíříme podle tyčí
na Sella del Piscadù (2 908) a nedaleký vrchol Ciamorces (2 999). Z vrcholu vhodně přes převěje do
údolí Pisciadù a k stejnojmené chatě. Vysoko nad
chatou traversujeme levé svahy (pozor na laviny) až k velkému balvanu, nad ním
traverzuje částečně exponované svahy, mineme první kuloár, který není možno
slyžovat, a druhým se spustíme do Val Setus.
První část je nejprudší, ale vzápětí se položí a značně rozšíří. Kuloár
vyústí na sjezdovky, držíme se mírně doprava. Pomocí lanovek Sella-Ronda se
dostaneme zpět na Passo Pordoi.
Start: Vrchol: Stoupání: Klesání: |
1 760 m.n.m. 2 760 m.n.m 1 000 m 1 000 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
4,3 místy 50°, 40° na 250 m. 5-6 h Monte Pana |
Popis:
Parkujeme u hotelů na Monte Pana, vyrážíme po cestě směrem rifugio Vicenza, lehce
doleva přes Plan de Cunfin, odtud uvidíme kuloár v celé své kráse. Z turistické
cesty vedoucí do nitra skupiny Langkofel odbočíme doprava k úpatí kuloáru.
Spodní část kuloáru je uzavřena prahem (20-30 m), který je v jednom místě
přerušen diagonálním žlebem. Většinou není dost sněhu na to, aby byl žlabek
sjizdný a je nutno se ca. 10 m vyškrábat III-kovým terénem (někdy bývá
třeba lana). Po dalších asi 15 metrech je možno nasadil lyže a stoupat
pozvolnější (35°) střední částí kuloáru. Čím výš, tím je kuloár užší a
příkřejší, průměrný sklon 40-45° ojediněle 50°.
Sjezd: podle výstupové trasy, skalky se nedají moc dobře skákat.
Start: Cíl: Stoupání: Klesání: |
2 925 m.n.m. 1 525 m.n.m 0 / 400 m když nejzdí sedačka 1 500 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo - Star: Cíl: |
4,3 45° na 200 4-5 h Rio Gere Parkoviště před mostem u Punta delle Marogna |
Popis:
Zaparkujeme nejlépe v Misurině a autobusem se svezeme k Rio Gere, k lanovce na
svazích Faloria. Lanovkou se vyvezeme a následně krátce přejedeme po sjezdovce k
sedačce, která vede ve dvou sekcích do Forcella Staunies. Pokud máte štěstí, tak
se vyvezete až do sedélka, jinak je nutno závěrečných 400 metrů vyšlápnout.
Nástup do kuloáru je za chaloupkou lanovky, přelezeme nebo podlezeme (podle
velikosti návěje) zábradlí a slaníme ca. 20 metrů po zledovatělých skalkách. Ve
vrchní třetině je kuloár nejpříkřejší, čím níže, tím se pokládá a rozšiřuje.
Kuloár vyústí do údolí s túrami do
Cristalloscharte, podle potoka sjedeme k parkovišti. Autostopem se
dostaneme do Misuriny k autu.
Podle aktuálního vývinu počasí a sněhových podmínek, únor - duben.
Viz dolomitské weby
Průvodce:
Freeride in Dolomiti, Francesco Tremolada, Versante
Sud-2009