Český štít znovu existuje!

Autor: Zdeněk Morávek <moravek(zavináč)medictech.com>, Zdroj: Zdenek Morávek, moravek@conteq.cz, Vydáno dne: 14. 02. 2011

---

Putování po Střední Asii

Není to tak dávno, co světem proběhla smutná zpráva o skonání Českého štítu, tedy jeho jména. S jistotou si troufám říct, že tato zpráva každého, kdo se pohybuje v našich skalních městech a příměstských skalách, musela zarmoutit. Proto jsme při své cestě panenskými Fanskými horami pečlivě a trpělivě hledali štít či věž, která by si toto jméno zasloužila.

Trvalo to skoro dva týdny, než jsme našli malý štít uprostřed velikánů, z dálky nepatrný z blízka krásný. Se skalou na pohled křehkou, na podrž ale pevnou. No a když už jsme našli štít, bylo třeba jej i zlézt, abychom měli právo jej pojmenovat.

A tak v jednom brzkém ránu vyrážíme, protože víme, že počasí se kolem poledne začne kazit a před námi je sice nevysoká, ale neprozkoumaná stěna. Přeskokem přes potok a pak půl hodiny stoupáme k úpatí a hledáme, kudy do terra incognita nastoupit. A nakonec přece jen povystoupí linie polic, koutů odštěpů a spár (skoro se divím, že se toho do tak krátké stěny tolik vejde). První metry cesty jsou v policích s napadanými kamínky a stěnkami s chyty, které na zvětralém povrchu občas ustřelují. Ale už v druhé délce potěší pěkná spára, do které je třeba se přehoupnout přes převis ze štandovací jeskyně. No a v poslední délce dojde i na pěkné lezení střední obtížnosti. Vše ostatní zde:

Věž jsme tedy zlezli a pojmenovali Českým štítem. Stojí ve stínu pětitisícových velikánů a svoji přibližnou výškou 3700m tu na sebe neupozorní. Vlastně jsme si ji všimli až po sestupu z Kaznoku, kde se tyčí (či lépe krčí) nad místem pro stany u potoka.

No ale popořadě: Po kratším plánování jsme vyrazili do Pamíru, tedy do jeho západního výběžku - vápencových Fanských hor. Vzhledem ke spíš VHT složení mužstva (a ženstva), jak na poslední chvíli vykrystalizovalo, bylo naším cílem oblast projít a sehnat co nejvíce informací o horách, které u nás dřív byly hodně populární. A to pro celkem snadnou dostupnost, přívětivé místní lidi a stabilní, teplé a suché počasí. Vše, tedy až na poslední, se hezky vyplnilo - počasí bylo spíš střední, i když gore-tex a podobné vymoženosti ke slovu nepřišly (ani nemohly, jejich místo v batohu zabralo lezecké vybavení).

Trekem jsme se pokusili spojit všechna významná jezera, jedno nakonec přece kvůli času uteklo, a oblasti významné pro lezení. Vznikl tak 60km přechod, který začínal ve 2200m u alplageru Artuč, a přes Alaudinské sedlo (3800m), sedlo Kaznok (4150m) a Dvojité sedlo (4300m) se vrátil do vesnice Zimtut v 1700m.

Směr treku jsme vybrali náhodně, ale šťastně. Hory se před námi postupně otevíraly - každý den ukázaly o kousek víc než předchozí a to až do chvíle, kdy jsme stanuli na jednom z nejvyšších vrcholů, Energiji (5120m). Z té se ukázaly celé a s nimi i téměř nekonečný Pamír - zbytek nekonečna nám zakryly mraky, které s námi celou dobu věrně putovaly.

Při pohledu kolem se až zdálo, že už nás hory nebudou mít čím překvapit. A pár dalších dnů to tak i bylo, hory nás kolíbaly téměř běžnými scenériemi a přitom si potajnu připravovaly to nejlepší na samotný konec. Když jsme po deseti dnech sestoupili k jezeru Velké Allo (3150m), vytvořila tu příroda naprosto fantastickou kombinaci barev kamene, vody, stromů a zaledněných hor. Jezero leží na soutoku údolí Pravý Zindon ležící pod nejvyšší Čimtargou, a Levý Zindon, který spadá od pětitisícové Moskvy. Přes jeho nadmořskou výšku je zde přes den slušné horko a už jen pro pocit, kdy před ostrým sluncem utíkáte do stínu nebo do vody jezera a přitom se díváte na ledovce nad vámi, stojí zato si sem vyjít. A pokud člověk dojde zespoda Zindonem až k Čimtarze, získá tak dokonalý extrakt Fanských hor, navíc s tím, že z této strany je na nejvyšší horu určitě nejhezčí lehký výstup.

Suma-sumárum: krom prohlídky hlavních historických měst Střední Asie, treku a několika výstupů a provýstupů ve Fanských horách se nám především poštěstilo odhalit nový Český štít (souřadnice 39° 9\' 46\'\', 68° 14\'), dokonce o více než kilometr vyšší než ten starý, a na něm vytyčit první linii, Československou cestu obtížnosti 6. Tak když půjdete kolem, podívejte se na svět z jeho vrcholu. Krom toho jsme prvoprostoupili ještě dvě cesty, jednu ošklivou a krátkou a druhou pěknou a dlouhou, vše v obtížnostech, o kterých se tu běžně nepiše. Pokud se vám líbily fotky, nebo by vás zajímaly informace o místním lezení, o cenách a o dalších věcech, koukněte na naše webové stránky .

Závěrem ještě zmíním (známé) firmy, které nám pomohly s vybavením na cestu

	stan Cragg
	stan Dome 2P
	cepíny, mačky a lezecký materiál