Další stolová hora pokořena

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle desnivel.com, Vydáno dne: 27. 03. 2011

---

Venezuelská výprava spolu s Polákem Wojciechem Wandzelem vylezla úplně první cestu na stolové hoře Adankasima.

Jejich návštěva na úpatí je vůbec první potvrzenou v historii.

Adankasima je jednou z třinácti stolových hor (často nazývaných původním názvem tepuy) tvořících masiv Chimantá. Na rozdíl od sousedních Akopan, Upuigma nebo Amurí na ní dosud nebyly zaznamenány žádné lezecké cesty a ani přítomnost civilizace na jejím úpatí. Výprava pojmenovaná Tierra de Sueňos (Země snů) složená ze čtyřech Venezuelanů, Caroly Pérez, Daniela Mory, Rafaela Bracha, Carlose Pineda, Chea Garcíi, a polského lezce a fotografa Wojciecha Wandzela tento monolit čnící z venezuelského pralesa dobyla jako první.

Lezci zahájili expedici 17. ledna a ukončili ji 14. února 2011. Doletěli dvěma letadélky do vesničky Yuneku, kde je očekával Ricardo Criollo, vůdce místní křesťanskoevangelické komunity. Ten jim spolu s 15 domorodci pomohl s cestou údolím Tirica, savanami, soutěskami, pralesem a řekami až k úpatí tepuy. Trvalo jim celkem pět dní než se vůbec dostali k lezení.

 

V této fázi popisuje Cheo ve svém deníku zvláštní fakt. „Během našeho přibližování Julio zpozoroval na jedné rostlině čerstvý čistý řez evidentně udělaný nějakým nástrojem. Prapodivné je, že zde doteď nikdo nebyl, není tu žádná cesta, všechno se tvoří až teď. Domorodci tyto úkazy označují jako Amayikok Parú (Stezka ducha svatého).“ Nástup k úpatí tepuy byl pokřtěn jménem Danteho cesta (el camino del Dante).

 

Základní tábor rozbyli dvě hodiny chůze od konce této stezky. Lezení se odehrávalo v plynule se střídajících úsecích spár a celistvé skály vysoké kvality. „Terén byl na začátku naprosto výjimečný. Čistá skála, občas komín...bylo to prostě úžasné,“ popisuje svůj zážitek Cheo. Další délky už tak úchvatné nebyly. V té druhé byla například velmi lámavá skála. Týmová strategie byla přebývat na úpatí a vracet se do základního tábora jen pro jídlo a baterie. „Prales k nám byl velmi vlídný, klima perfektní, atmosféra ve skupině nádherná, stěna zajímavá...Všechno kouzelné...,“ zapsal si Cheo do deníku.

 

Vylezlou cestu pojmenovali El camino del Danto (300 m, 5.12a [7b]/A2, J1). Podrobnosti o výpravě můžete nalézt na blogu venezuelských ůčastníků http://www.climtepuyes.com