Jason Stuckey , John Frieh a druhý zimní výstup na Mt. Huntington na Aljašce.

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle desnivel.com, Vydáno dne: 03. 04. 2011

---

Dva američtí horolezci provedli bleskový výstup na vrchol v Alaska Range.

Měli k tomu ideální povětrností podmínky. Celá akce jim trvala 23 hodin. Před tím se tento zimní kousek jako jediným podařil Colinu Haleymu a Jedu Brownovi.

Fakt, že počasí je v horách rozhodujících faktorem, je neodiskutovatelný. Nejlépe to ví právě John Frieh, který stáčel svůj zrak k Mt. Huntington (3 730m) celá léta. Během poslední zimních sezón se věnoval podrobnému sledování a zkoumání předpovědí počasí v těchto oblastech a vyčkával na klíčový okamžik. Ten přišel 18. března 2011. Johnovi se povedlo dobýt Mt. Huntingon.

Prvovýstup provedli Colin Haley a Jed Brown v březnu roku 2007. Byla to jedna z nejvýznamnějších horolezeckých aktivit toho roku. Velmi pravděpodobně by byla bývala nominovaná na cenu Piolet d´Or 2008 kdyby právě tento ročník nebyl zrušen. Haley a Brown stejně jako Frieh a Stuckey si vybrali linii Nettle-Quirk (V, 85º, 1.100 m), která vede západní stěnou.

 

Hlavním bodem Johnových plánů bylo přesné stanovení momentu s nejlepším počasím. Pozorně sledoval přesné předpovědi Paula Rodericka a Marka Westmana, kterým vděčí z valné části za svůj úspěch. Ve vhodný okamžik byl okamžitě připraven vyrazit s parťákem, který byl jako první k dispozici. A tak se stalo, že vytvořil tým s Jasonem Stuckeyem, kterého poznal měsíc před touto akcí na letišti Anchorange na Aljašce. V zemi za polárním kruhem oba sídlí, Stuckey v Fairbansku, zatímco Frieh více na jihu Aljašky, v Potlandu.

Letadlem dorazili až k ledovci Tokositna, poblíž stěny Mt. Huntingtonu. Následujícího dne vyrazili vzhůru aniž by měli celou akci nějak detailně promyšlenou. Vystoupili na vrchol a slanili stejnou cestou za 23 hodin. 20. března v 5h ráno byli zpět ve svém táboře a v 9.30 si je znovu vyzvedlo malé sportovní letadlo.

John o výpravě říká, že postupovali pomaleji než by se jim zamlouvalo. Hlavně kvůli tomu, že celá cesta byla pokryta tvrdým ledovcovým ledem což není právě záviděníhodné. Za normálních podmínek je totiž terén pokryt dostatečnou vrstvou sněhu, ale konec letošní zimy je v tomto ohledu výjimečný. Proto Friehova rada všem jejich potenciálním následovatelům zní, aby si přinesli cepíny i mačky velmi dobře nabroušené, protože jejich čepele skončily jako „nůž na máslo.“