Agitační článek proti zastaralým způsobům získávání energie v kraji, kde pod pláštěm civilizované země bují korupce (a není to u nás).
V Chile byl nedávno schválen megaprojekt HidroAysén, který ve zkratce představuje stavbu pěti přehrad na řekách Río Baker (vyslovuje se „Baker“) a Río Pascua v regiónu Aysén, tzn. zhruba uprostřed Patagonie. Tato oblast je málo civilizovaná, nevedou zde téměř silnice, obyvatelstvo se počítá na stovky, slouží jim jeden malý přístav v ústí řeky Baker.
Za bukem, nebo lépe řečeno za pabukem a cypřišem, má vyrůst pět přehrad, z toho dvě na 200 km dlouhé nejvodnatější chilské řece Baker. Zbylé tři přehrady mají být na řece Pascua. Projekt byl po protestech zkrouhnut téměř na šestinu původního plánu – přehrady, tak jak jsou v plánech nyní, by měly zatopit „pouze“ 6000 hektarů, což je jen o trochu více než jedno Lipno. Oblast je špatně dostupná a řídce osídlená, takže počet lidí, kteří by museli být kvůli přehradám vystěhováni je mizivý.
Aby se průměrný český vodák na tato místa dostal, musí trpět neskutečnou motivací až obsesí. Dolní tok řeky Baker se jezdí na mořském kajaku a i kaňony na horním toku už byly cílem několika krátkokajakových šílenců. I když je to trochu z ruky, můžeme se podívat podrobněji na to, jak to s přehradami je. Nejen proto, že se tam někteří z nás už podívali a jiní se tam chystají, ale hlavně proto, že podobně divoká místa aby dneska na zeměkouli člověk pohledal.
Za projektem přehrad stojí společnosti Colbún a Endesa, kontrolovaná italským Entelem. Plán se těší podpoře současné vlády presidenta Piñery. Piñera je prvním pravicovým chilským presidentem od dob diktatury a v roce 2010 jej volilo s nadšením a očekáváním i mnoho mladých lidí. Ukázalo se, že Piñerův švagr je náměstkem ředitele projektu Hidroaysén a jednatelem Colbúnu. Endesa zase darovala 1 milión Euro nadaci manželky presidenta.
K historickému pozadí je ještě třeba dodat, že v roce 1981 Pinochet v rámci privatizace země poskytl práva na využití vody soukromým společnostem a to zdarma a na věčnost.
Je něco shnilého ve státě chilském?
Dráty jsou kapitola sama o sobě – od přehrad povedou elektřinu do centrálního systému, což znamená, že se jí bude zásobovat Santiago a především nerostné doly v severnější části Chile. Z Aysénu je to do Santiaga 2300 kilometrů. Kvůli sloupům vysokého vedení bude vykácen sto metrů široký pruh, sloupů bude něco kolem 6000. Pro obrázek si můžete představit takový menší průsek z Prahy do Lisabonu. Celková plocha vykáceného území je 23000 hektarů. Kromě chráněných oblastí, vzácných močálů a soukromých chráněných území budou dráty křižovat i šest národních parků. Vedení bude stavět opět Endesa a Colbún.
Polemiku o škodlivosti či prospěšnosti přehrad, atomu a uhlí s dovolením přenechám koňům. Argumenty o současné energetické krizi neobstojí, neb přehrady budou hotové za deset let a tudíž nic neřeší. President pravil, že občas musí rozhodnout o tom, co je dobré pro Chile, protože občané to sami nevědí. Chile se jakožto nejcivilizovanější země Jižní Ameriky těší přízni zahraničních investorů, země od pádu diktatury vzkvétá a obyvatelstvo se zde má čím dál tím lépe. Vláda slibuje blahobyt a prosperitu, což podle všeho znamená více dolů, které sežerou více energie. Opravdu jsou megapřehrady v současné době tím správným způsobem získávání energie? Kdo v Chile byl, jistě si dobře vzpomene na vítr, slunce, příboj a termální prameny. A ze střední Evropy, kde chráníme každý lesík, bychom zas Chilanům mohli připomenout, odkud že není cesty zpět.
Projekt přehrad byl schválen v pondělí 9.5. 2011 komisí pro životní prostředí.
V Santiagu de Chile rozehnala policie demonstranty slzným plynem, protestuje se i v ostatních městech Chile. Demonstrace byly uspořádány v Barceloně, Madridu, Paříži nebo v Argentině. V ČR s tím nejspíš moc nehneme, ale lze alespoň sledovat dění nebo poslat slušný dopis presidentovi Chile přes stránku www.patagoniasinrepresas.cl a pevně doufat, že protesty nevyšumí a nedopadne to jako Tři soutěsky v Číně nebo Tehri v Himalájích.