Za saskými lahůdkami IX- Rauenstein
Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 08. 06. 2011Menší oblast poblíž Rathenu
Rauenstein je jednou ze stolových hor, které saský průvodčík sdružuje v červeném dílu s názvem Gebiet der Steine - rozsáhlé oblasti převážně na levém břehu Labe. Místa do ní zařazená mají společného jen to, že jsou to stolové hory, kolem kterých jsou nějaké ty věže a to je i případ Rauensteinu. Kolem masivu je sedm věží, což se nezdá mnoho, ale softmover sedmičkový tu má minimálně na den co dělat a hardmover desítkový si to tu může zařadit mezi slibné oblasti. Jedné letní neděle jsme to tam zavítali objevit, tak si přečtěte co pěkného k lezení tam lze najít.
Cestou k Rauensteinu, foto: Petr Jandík
V Sasku se na masivy, až na pár výjimek, neleze, nechávají se přírodnímu vývoji. Takhle to je i v případě Rauensteinu, který míjíte cestou od dálnice do rozsáhlejšího, známějšího a turisticky exponovanějšího Rathenu.
Když se zastavíte v poslední vsi před Rathenem, která se jmenuje Weißig, zaparkujete tam na rozdíl od Rathenu zdarma. Rauenstein s restaurací navrchu už je vidět při príjezdu po levé straně a kus před ním, no né, samostatně stojící hvězdičková věž Nonne. Pak už stačí jít jen kousek po rovině po polní cestě a odbočit z ní doprava na užší cestičku, která vás k ní dovede.
Südwestwand u druhého kruhu, foto: Petr Jandík
Nonne
Nonne, česky Jeptiška, není sice věž na saské poměry nijak moc veliká, ale nabízí poměrně dost pěkných cest, označených v průvodci dvěma hvězdami. Její okolí je použitelné i s dětmi.
Hostina začíná cestou Alter Weg (II**), která se lezla už odpradávna s umělými pomůckami a první sportovní přelezení si v roce 1888 připsal prvního července Hermann Fischer. Nastoupíte na jižní hraně a jdete diagonálně doprava do jeskyně pod komín a jím na vrchol.
Alter Weg, výlez z jeskyňky, foto: Petr Jandík
Na jihozápadní hraně je nástup další dvouhvězdové lahůdky Südwestwand (VI**). První převis obejdete doleva a na hraně druhého najdete kruh netradičně zapuštěný do jakéhosi 5 cm hlubokého důlku. Vyhoupnete se přes převis a celkem snadno dosáhnete druhého kruhu. Pro delší lezce je vhodné jít přes bříško cca dva metry vlevo, dá se ale i vpravo od kruhu nebo uprostřed. Jakmile se dostanete do děr nad kruhem, už je to chrochtačka. Podívejte se na video, jak to Terka pěkně vymlaskla a vůbec není vidět, že to byla její první vyvedená cesta na písku:
Třetí zdejší lahůdka, Südostweg (VIIa**) na první pohled ani tak skvěle nevypadá, o to větší radost však přinese. Od jižní hrany jdeme do jeskyňky Staré cesty a z ní podél ruční spáry krásně chytovatou stěnou ke kruhu, kde, jak už to bývá, přijde ten důvod, proč má cesta sedmičkovou klasifikaci. Od kruhu se jde doleva na hranu fikaným traverzem a z nakulení na hranu je leckdo vykulený.
Südostweg - z jeskyňky podél spáry pod převis ke kruhu, tam doleva na hranu. Stará cesta vede z jeskyňky doprava do kouta a nahoru do díry, foto: Petr Jandík
Südostweg odlez od kruhu, foto: Tereza Kosinová
Svoji dvouhvězdu tady najdou i osmičkáři, po severozápadní hraně vedoucí Totes Leben (VIIIa, RP VIIIb**).
Totes Leben, foto: Petr Jandík
Kromě dvouhvězdičkových cest jsou tu ještě s jednou hvězdičkou Westwand (VIIa*) vedoucí šikmou spárou vpravo od slanění a na JZ hranu a jí na vrchol. Přímá varianta za VIIb* má taky hvězdu. Severovýchodní stěna poskytne zábavu i lepším lezcům, je tu Ohne Ende (IXa] a Fettes Ende (Xa). Z vrcholu je pěkný výhled na hradbu věží Rathenu, uvidíte Hirschgrundkegel i Steinschleuder a bude-li vát příznivý vítr, i plechového mnicha na stejnojmenném vrcholu. Když vyčerpáte možnosti Jeptišky, můžete se vydat okružní cestou pod severními stěnami masivů Rauensteinu k další významné hvězdičkové věži Rauensteinturm.
Záchranný box poblíž Rauensteintumu , foto: Petr Jandík
Rauensteinturm
Když půjdete od Nonne těsně pod stěnami Rauensteinu, minete několik parádních bivaků a u bergungsboxu, tedy bedny s nosítky a záchranným materiálem zbystřete, protože jste skoro na místě. Projdete doleva úzkou soutěskou a hned z ní vede na Rauensteinturm dvouhvězdová lahůdka Lämmelwand (III**). Takovýchhle trojek není v Sasku mnoho.
Lämmelwand, foto: Petr Jandík
Kousek vedle v soutěsce vpravo vede přes pozoruhodné železné placky hvězdovykřičníková Eiserner Weg (VIIc*!) s jedním kruhem dost vysoko a vzdáleost k němu je důvodem toho vykřičníku. V jihozápadní stěně je dost zábavy pro desítkáře - Poweraction Christiana Günthera (Xb, RP XIa), a Sciencefiction téhož autora (Xa, RP Xb) doplňuje devítka Breakdance (IXa) taky od Günthera.
Soutěska, se železnými plackami, vede z ní i Lämmelwand a Eiserner Weg., foto: Petr Jandík
Rauensteinturm, Westverschneidung, foto: Petr Jandík
Západní stěně vévodí výrazný kout Westverschneidung (VIIa**) se žábovkou s jediným kruhem uprostřed. Důvodem proč je kruh právě tam, je rozšířené místo, a se žábou zase uspějete až tak něco přes metr nad tím. Od konce spáry se dá buď doleva a nevinně vyhlížejícím, ale kvůli dolezu na kulatý vrchol jedovatým žebírkem na přílepek, nebo rovně nahoru tamtéž. Kompletní zážitek pak doplní závěrečný úzký komín.
Odlez od kruhu, spára má vevnitř ucho, foto: Eva Jandíková
Jirka po svém Gesamterlebnis, foto: Petr Jandík
Severní stěna je podobně jako stěna jižní, rájem extrémistů. Hudečkova hvězdičková Kamikaze (Xa*, RP Xb) z roku 1983 má na téměř třiceti metrech dva kruhy a dvoje psané hodiny. Japonský koutek se o tři roky později rozhodl podpořit Joachim Friedrich, jeho cesta se jmenuje Harakiri a to má kruhů pět. K prvnímu lezli s postranním jištěním. Japonskou tématiku v názvech cest už nerespektovali Falk Heinicke (Ungeborgenes Leben, RP Xb) a Martin Pötschke (Pitbull RP Xb). Hvězdičková je i Abstellgleis (Xa*, Falk Heinicke) a Ostpfeiler (VIIc, RP VIIIa*). Z vrcholu je pěkný výhled na Rathen, můžete vidět celou hradbu stěn a věží nad Labem, které odtud není vidět.
Hradba skal nad Labem v Rathenu, foto: Petr Jandík
Rauensteinwächter
Za rohem západně od Rauensteinturmu najdeme Rauensteinspitze. Zde je jen jedna hvězdičková cesta, a to Breiter Kamin (VI*) od Manfreda Kühna, překladu názvu snad netřeba.
Dreifreundestein, Khedive
Věž Dreifreundestein je ještě dále podél masivů západním směrem. Zde najdeme na severní straně ve výrazném koutě dvouhvězdičkovou spáru a dvojspáru Winkelriß (IV**). Jednohvězičková tu je Jižní hrana - Südkante (VIIa*) a spára na pěst Südostriß (VIIa*). a další spára Südwestriß (VI*). Nedaleko na sever je méně významná věž Khedive, na které se přece jen najde hvězdičková sedma Neckische Sache (VIIa*) a trojka Nordostwand (III*).
Winkelriss, foto: Eva Jandíková
Od Khedive se dá dojít západním směrem na okružní cestu kolem Rauensteinu a dokončit po úspěšném lezeckém dni obchůzku Rauensteinu, kde cestou mineme ještě zbylé věže, Rauensteinkopf a Rauensteinwächter, které nejsou nijak výrazné a neskýtají zvláštních lahůdek. Na hranicích plošné přírodní památky u cedule s výrem je masiv se zajímavými železnými plackami a železitými východy trubkovitého tvaru.
Stíny se dlouží, je čas návratu po pěkném lezeckém dni. Lilienstein vypadá na dosah ruky, ale je až za Labem, které jakoby tu ani nebylo, foto: Petr Jandík
Nakonec si můžete po cestě zpátky vychutnat výhled na Lilienstein, který vypadá velmi blízko, je ale až za Labem, shovaným pod horizontem. Stíny se dlouží, pěkně využitý den se chýlí ke konci a nás už čeká jen dobře vytopené auto se železnou zásobou pití a zastávka v naší oblíbené hospodě ve Velemíně, s akváriem plným podivuhodných ryb, kde si dáváme tradiční smažený květák a žampiony a pivem doháníme celodenní dehydrataci.
Praktické informace
Mapa
Průvodce
Kletterführer Sächsische Schweiz, Dietmar Heinicke & Co., Berg- und Naturrverlag Peter Rölke, Band Gebiet der Steine - červený, německyTopoführer Elbsandsteingebirge / Sächsische Schweiz, Jürgen Schmeißer, Band 2 Gebier der Steine, německy