V Českém Krumlově by chtěl žít každý
Autor: Markéta Syllová <MSyllova(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Markéta Syllová, Vydáno dne: 20. 06. 2011pozitivní zpráva z periferie
„A odkud jste? Jo z Krumlova, jako Moravskýho? Českýho? Jé tam bych chtěl taky bydlet! (Vyslechnuto v Hőllentalu).
A aby ne, život v Českém Krumlově nabízí jen samé výhody, jako např.:
-
Za 79 Kč můžete jít do kina na tři měsíce starý trhák.
-
Za pivem za méně než 35 Kč musíte dojíždět po okolí na kole, dostatek pohybu je tak zaručen.
-
Za to, že pracujete hodně a vyděláváte málo se nemusíte stydět. Většina Vašich kamarádů pracuje ještě víc, zato vydělává míň.
-
Až odstraní otáčivé hlediště, bude tady božský klid .
Jediné, co nám zde až donedávna chybělo k úplnému štěstí, byla solidní lezecká klettergarten pro bojácné. Vězte, že tato malá nevýhoda byla teď napravena otevřením nově odjištěné Barevné skály na periférii velkoměsta.
Papageienfelsen v plné kráse, foto: Stavislav Vaněk
Barevná neboli Papouščí skála, či Papageienfelsen oder Parrot Rock skutečně hýří barvami, naštěstí už ne všemi. Urban legend praví, že kdysi někoho napadlo jak krásné by bylo skálu celou pomalovat barevnými pruhy, prý se to za pár týdnů smyje. A skutečně, modrá i bledě růžová se smyly, zato zelená, hnědo-červená a žlutá už skálu nějaké to desetiletí zdobí. Pokud jste pod skálou někdy projížděli na kánoi, určitě Vás napadlo, jestli se na ní leze – a lezlo se, nahoře byl poslední dobou jeden štand a jedna průměrná borovice, po cestě vzhůru několik rezavých kruhů a pár pochybných skob, zato nespočet volných kamenů až bloků.
Konec tomuto stavu učinila až vrtačka Honzy J., který ze skály sházel co se shodit dalo a tři vrtáky zničil při hloubení mnoha děr, aby se lokální záležitost začala tvářit jako lezecká destinace. Na skále je momentálně celkem 14 cest, všechny vzorově odjištěné borháky s názvem a obtížností na nástupu. Kam se hrabe jižní Francie!
Hlavní vrtač, foto: Stavislav Vaněk
Následují pikantní poznámky z půlroční anabáze ve stylu slavného songu „Vrtat, vrtat, díry dělat“, autorem děr i poznámek je Honza Jesenský (autorem songu stylově Papouš) :
- Podzim 2010 Marie Brůžková – ČHS mě pověřila správcem Barevky.
- Hned na podzim jsem se dal do čištění, kdy jsem ze stěn sházel stromky, keře, kytky a hlavně uvolněné kameny v objemu pěti plně naložených přívěsných vozíků.
- Na jaře 2011 vše vykvetlo znovu, takže jsem to „vojel“ zase od začátku :)
- V půlce května dorazil materiál z ČHS, konkrétně 88 borháků, 88 chemických hmoždinek, 6 řetězů, 6 malých mailonek, 6 velkých mailonek.
- 22.5. jsem se pustil do práce, kdy jsem nejdříve osadil 6 štandů , poté přejistil starší, klasické cesty ze 70-tých let minulého století, a nakonec nově osadil 4 nové cesty. V současné době je celkem osazeno a vyznačeno 14 cest (jedna je ještě v očekávání :).
- Menší problémy byly s odstraněním starého jištění, které na některých místech doposud „nepovolilo“, a jiné muselo být odstraněno uříznutím (zabetonované rezaté kruhy).
- Dne 10.6. proběhlo slavnostní znovuotevření.
- V současné době ještě některé cesty dojišťuji a upravuji taky jeden boulder nacházející se v levé části západní stěny.
- Pořád ale hrozí nebezpečí uvolnění kamenů a kamínků, které se kvůli erozi na stěně vyskytují a budou vyskytovat!
- Mám od ČHS také slíbenou odolnou vitrínu, kde by měly být informace nejen pro lezce (průvodce a pokyny), ale i pro lidi pobybující se pod skálou. Taktéž vrcholovou knížku, která by měla být umístěna mimo dosah lidí chodících na vrchol přístupovým chodníkem.
Z historie Barevky – voraři, potopy, lezcí, foto: Stavislav Vaněk
A že se jedná o událost více než lokální potvrzuje i skutečnost, že reprezentace HO Horyinfo, která se původně nechala nalákat na jih pod příslibem slunného kajakářského víkendu, neváhala změnit svůj program a účastnit se slavnostního otevření Barevky. Barevkou nepohrdla ani vzácná návštěva z Ústí nad Labem. A jaké byly naše dojmy?
Odchovance Tisé poněkud šokovalo okolí skály – hučí zde jez a o to, aby Vás spolulezec už vůbec neslyšel, se starají španělské rytmy z repráků blízkého občerstvení. Důsledkem je bezchybná komunikace mezi lezci, protože nepřipouští žádnou matoucí domluvu. Což jsem si myslela až do včerejška, kdy nejmenovaná členka HO Hranatý palce ČK přeslechla nepatrný rozdíl mezi slovy „povol“ a „zruš“. Vodáci projíždějící pod skálou si většinou ušetří všetečné popěvky „horolezci, horolezkyně..“ , jak je známe třicetkrát denně z Domoradic, protože jsou zaneprázdněni děním v jezu a především pod ním. Maminek na špacíru, bruslařů a odborníků přes všechno je na nástupu také habaděj. Prostě Urban climbing jak má být.
Reprezentace z Horyinfo a autor přejištění v odborné diskusi, foto: Markéta Syllová
A jak je to s lezením?
Skála samovolně rozděluje horolezce od plev. My plevy lezem za rohem v softmůverském sektoru, kde je pět cest III – VI. Významné je, že jsem zde vylezla svou první trojku v životě a dokonce jsem v ní našla skálu! Skála většinou pevná, cesty jsou vzorově odjištěné, akorát zřejmě budou pekelně rychle zarůstat pavučinami i kapradím, jelikož jsou ve stínu lesa.
Martina si libuje, foto: Stavislav Vaněk
Martině se obzvlášť líbila cesta Pro Marťu za IV-, Klára zas vyběhla V- na kraji. Akorát Diretissima ve středu sektoru je těžká a ke všemu ve střední části nechutně lámavá.
Martina si libuje, foto: Stavislav Vaněk
Martině se obzvlášť líbila cesta Pro Marťu za IV-, Klára zas vyběhla V- na kraji. Akorát Diretissima ve středu sektoru je těžká a ke všemu ve střední části nechutně lámavá.
Pleví sektor v obležení. Zleva III, VI a IV-, foto: Markéta Syllová
Na rozhraní sektorů je moc pěkná plotna s delikátními chyty za V+ a na čelní stěně už pak nastává šestková a sedmičková smršť. Markantní jsou sedmičky Pilíř strachu a Síla barev, ke kterým se ovšem můžu vyjadřovat jen do první poloviny. Jsou to schody. Bohužel ale vzhůru nohama.
Markéta a schody obráceně, foto: Stavislav Vaněk
V čelní stěně vedou i dvě pětky. Vím, že borci už nerozeznají rozdíl mezi III a V, ale na můj vkus jsou také poněkud obtížnější. Borháky jsou zde opět hustě, a podle terčíků namalovaných na skále usuzuji, že je zde ještě prostor a nadšení pro pár dalších cest.
Markéta a schody obráceně, foto: Stavislav Vaněk
V čelní stěně vedou i dvě pětky. Vím, že borci už nerozeznají rozdíl mezi III a V, ale na můj vkus jsou také poněkud obtížnější. Borháky jsou zde opět hustě, a podle terčíků namalovaných na skále usuzuji, že je zde ještě prostor a nadšení pro pár dalších cest.
Plotna s delikátními chyty za V+, foto: Stavislav Vaněk
Geniální jsou štandy na vrcholu, kterých je nemýlím-li se šest a skládají se ze dvou borháků spojených řetězem. Prostě světová úroveň. Občasný střet s lokrem je nevyhnutelný, ale vše co by normálně padalo ve velkém už je nahrnuto dole pod skálou nebo tvoří ohrádku kolem ohniště.
Významným plus je také, že na otevírání skály se podávalo do růžova propečené selátko. PR mám hotové a jdu si založit realitní kancelář pro davy lezců co se teď budou chtít přistěhovat do centra lezeckého dění v ČK.
Pilíř strachu VII, foto: Stavislav Vaněk
Praktické info:
Přijezd:
Objet Český Krumlov směr Rožmberk. Ke konci města je odbočka z hlavní směrem vlevo značená Nové Spolí. Jet až na konec k zákazu vjezdu (značeno Kemp Vltavan). Parkování přímo pod skálou.
Příjezd lodí z Větřní po voleji. Parkování nad jezem.
Spaní:
Kemp Vltavan (http://www.ingetour.cz/kempy/cesky-krumlov-vltavan), vodácký kemp.
Lezení
Rula. 14 cest. Obtížnost III – VII. Hustě jištěno borháky.
Výbava
Lano 60m. Některé cesty jsou 30 m dlouhé. Helma.
Průvodce
Více na budlez.cz
