Frankenjura: Děravé rozJuření

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 06. 09. 2011

Bärnhofer Wand, Katzenlöcher, Zimmerbergwände

Teda ono to mělo být vlastně na tři dny do Kaiseru, na Stripsenjoch, ale zhůvěřilí rosničkáři zase černili a nejhorší je, že jim to ještě vychází. A tak se z Kaiseru stala Jura.

Bauchtanz 8, foto: Sysel

Ráno sběr účastníků v pořadí Bubák, Jirka, Sysel, a Tenise místo na nádraží nabíráme až na Zličíně, protože ten vlak, co s ním měl přijet do Prahy, podle výlukového řádu nejede. Je s podivem, že udržím auto na silnici. Včerejší zdravá vegetariánská strava v Govindě měla za následek noc plnou vášní, horečku 38,5 a každé dvě hodiny zasedání na té nejnapjatější úrovni. Přesto bez nehody automobilové ani jiné dojíždíme do plzeňské Olympie za tradičních Syslovských otázek, jako “Za kolik minut už tam budem?”. Předávám volant Tenisovi a zhroutiv se na sedadlo spolujezdce pospávám. Budím se až hlasitější debatou spolucestujících nad tím, kam že nás to ta Máňa Navigonová posílá, protože asfalt skončil, podezřelá štěrková silnice vede někam do lesa a na mapě v průvodci se nemůžem najít. “Za kolik minut už tam budem?” ptá se Sysel. Protože jsem tentokrát do navigace zadal souřadnice parkoviště ke stěně Bärnhofer Wand vzaté z průvodce Coronn, tvrdím, ať jsou v klidu a jedou podle Máni. Nakonec se ta štěrková cesta ukázala jako zkratka a dovedla nás na správné parkoviště.

Zatímco s Jirkou rozvážně balíme, já ani rychlejšího pohybu s výjimkou běhu do lesa s rolí v ruce nejsem schopen, chrti vyrážejí bez průvodce na Bärnhofer Wand, kam to má být 15 minut. Než se stačím sbalit, jsou zpátky. Ani druhý pokus s průvodcem v ruce nevede ještě ani po dvaceti minutách chůze k cíli. Ke slovu přichází GPSka, kompas, a sada Jurských waypointů od Coronnu. Byli jsme jen o jednu polňačku vedle a fakt chodili v kruhu.

Barnhofer Wand s Norimberskou cestou, foto: Petr Jandík

Bärnhofer Wand je jeden z větších jurských kvaků, má 22 metrů ani není moc zamešená. V dolní části trochu položená, potom převis a kolmá až lehce převislá stěna na závěr. Bubák se hned pouští do lákavě vypadající, ale lehce zavlhlé hvězdičkové Frost-Fertinger-Weg (6). V pravém kraji žebra vede pětka Veldener Weg, jištěná pouze hodinami, do které se rozvážně vydal Jirka. Po něm ji zkouším lézt s horníkem i já. Přece jem mám obavy ze širšího rozkročení a zapnutí brišních svalů, bez kterého se to taky neobejde.

Protože to prošlo bez následků, lezu na druhém i Frost-Fertinger-Weg. Sysel kotlí Gummitwist mit dem Antichrist (7-) a Nürnberger Weg (6+), Bubák dokonce hvězdičkový Gruppenzwang (8+) v pravé stěně.

Nad převisem se to nezlehčuje, foto: Petr Jandík

Odpoledne tu už není co lézt a přesunujeme se kousek vedle, asi 100 metrů do oblasti Katzenlöcher, kde stojí dokonce 25metrová věž Noristurm. Začínáme hvězdičkovou Sad Lisa (6) s ergonomickými chyty, jak láká průvodce, kde se Jirkovi moc nedaří. Mně je už o něco líp a tak po pravidelném výběhu s rolí zkouším Smutnou Lízu na prvním.

Sad Lisa, foto: Petr Jandík

Problém u prvního nýtu jsem vymyslel na poprvé, ten druhý přes převisek už ne, šlo to až po pracovním odskoku. Zato Fer-May-Weg (5), ve které je stěnová knížka, šla napoprvé bez problému. Na konec si dáváme lahůdku, hvězdovou Talseite (6) na Noristurm, o které se v průvodci píše "schöne Lochkletterei mit Gipfelerlebnis", tedy pěkné lezení po dírách (jakoby v Juře bylo jiné) a vrcholový zážitek. Cesta pěkná a vrchol je opravdu zážitek. Nerezová tyč dlouhá skoro metr a půl s plechovou vlajkou, do které je vyděrován nápis. No,…. Krabice na vrcholovou knížku je pro změnu dřevěná. Je vidět, že ďurští neuměj s vrcholkama zacházet. Meli by přijet na zkušenou na písek. Aby to byl opravdu povinně Gipfelerlebnis, je slaňák daný na náhorní stranu a spuštění, aby si to mohl vytáhnout i další lezec, jak je v Juře zvykem, tady nejde. Nahoře pěkně dobrat a pak společně slanit.

Noristurm, foto: Petr Jandík

Vedle nás se Lacušák snaží o Happy Hippo Snack (9-). Odcházíme k autu již tou správnou cestou - taky jste si všimli, že nazpátek se už vždycky trefí? Hned pod stěnami jsou zaparkovaná v zákazu vjezdu dvě česká auta, jedno s ústeckou a druhé pražskou značkou. Zrovna když jdem okolo, přijela lesní stráž a něco kolem nich kutí. Bota, nebo pokuta? Stráž má každopádně dost poctivou kulovnici a to je velmi pádný diskusní argument. Jsme docela rádi, že parkujeme tam, kde se parkovat má. Filip s Přemkem, kteří za námi večer dojeli, nás vzali na docela pěkné travnaté parkoviště u Plechu na přespání, říkají tomu Ruský kemp. Jsme tam dvě auta a vedle nás ještě jedno německé.

Sysel, Bubák a Tenis uléhají pod širák, já s Jirkou do auta. Někdy v noci vnímám jednak bubnování kapek na střechu, jednak zoufalé šmejdění po autě a něco jako "kde je krucinál ten stan?".

V neděli je ráno pěkně. Mohu už posnídat něco sucharů a čaje a nastává nejobtížnější část většiny jurských zájezdů, které jsou o více než dvou lidech: Kam pojedem dneska? Jurský průvodce má sice kolem 1000 stran a stovky oblastí, ale do každé jedete jen jednou. Původně navržená Schottersmühler Wand se nezdá Bubákovi. Má 30 metrů a oni lano padesátku, nemohli by se spouštět. Sysel horuje pro Rote Wand a Bělinovy Červené kroužky, ale ten je taky vysokej. Všichni zaboření nos v průvodci co chvíli říkají nějaké tipy, až se po delším dohadování shodneme na něčem, co našel Tenis zapíchnutím prstu doprostřed knihy: Zimmerbergwände. Dokonce je to nedaleko od včerejších Kočičích děr. Přístup volíme tentokrát už rovnou podle kompasu, ale je to zase špatně. Skály začínají až za prvním kopečkem a tak jsme si diretissimou přidali jeden kopec navíc. Začínáme na levém kraji, kde jsou skály patnáctimetrové.

Jirka na nástupu pod prvním problémem, foto: Petr Jandík

Hvězdičková Armin Weich-Gedächtis-Weg (5) je na pětku pěkně ostrá. Bubák i Tenis posedávají v Zufallu (7-), Sysel úpí ve Freundschaftu (7-). Lochgeheimnis (6-) s dolezem v komíně taky není úplně zadarmo, i když padlo na OS. Trošku tvrdý koutek. Posunujeme se dál doprava ke druhé a třetí části Stěn Pokojové Hory. Hvězdičková Hersbrucker Weg (7) je parádní, dlouhá a relativně lehká, jak píšou v knize a mají pravdu.

Hersbrucker Weg - těžký nástup, foto: Petr Jandík

Sousední Hey Chinaski (7) je asi těžší, když tam Bubák i Tenis trochu posedávají. Nachtgieger jsou typické ďurské jirky v mírně převisející stěně, padly na Flash.

Tenis v Hey Chinaski, foto: Petr Jandík

Autor v cestě Nachtgieger - oblez 2. borháku, foto: Sysel

Sysel jde tančit brišní tance - Bauchtanz (*8), gerontologická sekce leze O wie oben (6-), zajímavou kombinaci ďůrek se žábou. Mezitím si Břišní tanec dává i Bubák, na druhý pokus RP a jdou kotlit Schwarze Mamba (8-), jdeme se s Jirkou schovat před odpoledním sluníčkem do trochu humusoidního komínku Sanduhrweg (5).

Bauchtanz 1, foto: Petr Jandík

Sysel už je z těch dírek Jurodivý a OSnul hvězičkovku König Ludwig Superstar (7) s pěknými madly v mírně převislé stěně, která v závěrečném převisu překvapí o to víc ne tak úplně dobrými chyty.

König Ludwig Superstar 2, foto: Petr Jandík

Pak ještě stačím za Syslem vylézt na rybu Jäger und Sammler (7-), kde je potřeba najít správné dirky a správně do nich zašroubovat prsty, a začíná pršet. Plánovaná fronta je tu, naštěstí s tříhodinovým zpožděním. Kluci sedí pod převisem a jako majitel goráčovky se dobrovolně vysílám do slejváku pro auto. Další víkend v Juře se docela vydařil a výběr pro příště se zúžil o další tři oblasti.

Sysel v Jäger und Sammler, foto: Petr Jandík

Tip:

Jestli pojedete podle Coronnovských waypointů na Zimmerbergwände, před označeným parkovištěm odbočte doprava. Tam je parkoviště, ze kterého je to blíž.

Zobrazit místo Frankenjura na větší mapě