Koruny pro královny Himálaje

Autor: Alena Čepelková <acepelkova (zavináč) netsystem.cz>, Zdroj: Alena Čepelková, Vydáno dne: 01. 09. 2011

Korunka pro druhou vicemiss

Gerlinde Kaltenbrunner vystoupila dne 23.8.2011 na vrchol K2 a dokončila tak jako třetí žena na světě Korunu Himálaje, neboli dosáhla všech osmitisícových vrcholů. V loňských dostizích tak sice nezabodovala, ale zato je její výkon ze všech tří nejhodnotnější, protože všechny její výstupy byly provedeny bez kyslíku.

Kdo by tvrdil, že horolezectví není soutěživý sport a že jen muži si rádi hrají, neměl by pravdu. Faktem však je, že horolezecké hře, kterou kdysi začal a první dokončil Reinhold Messner, se věnuje mnohem více hráčů než hráček. O co v ní jde? O maličkost – jen posbírat na svoje konto všech čtrnáct osmitisícových vrcholů v Himálaji a Karakoramu. Kdo zvítězí, vyhraje pomyslnou královskou korunu, Korunu Himálaje.

Až do loňského roku v tomto smyslu nebylo vítězek, jen vítězů. Himálaj zkrátka neměl královnu. O zisk korunky se strhl lítý boj. V napínavém závěru zvítězila jihokorejská horolezkyně Oh Eun-Sun, když ve společnosti svých dvou korejských kolegů a tří Šerpů vystoupila dne 27. 4. 2010 na vrchol Annapúrny. Dosažení vrcholu přenášela v přímém přenosu jihokorejská televize. Byla to sláva a zpráva o takovéto v dějinách lidstva celkem nevýznamné události oblétla celý svět.

Edurne Pasaban, foto: 20 minutos.es

V očích přísného soudce neboli ortodoxního horolezeckého fanouška se však tato korunka tak úplně neleskne; příliš totiž připomíná vítězství za každou cenu. A to se v horolezectví pořád ještě nenosí– cení se elegance a styl. Ve výškovém horolezectví to znamená hrát co nejvíce fair play s horou, což definuje takzvaný alpský styl výstupu.

Čtyřiačtyřicetiletá Miss Oh použila při výstupech kyslík a Šerpy, a navíc je její prvenství zpochybňováno kvůli nevěrohodnému prokázání výstupu na třetí nejvyšší horu světa, Kangchenjungu. Ještě před třemi lety měla na svém kontu jen pět osmitisícovek, zato pak během nich (2008-2009) vystoupila na dalších osm. Do pomyslného finiše jí tak zbyla na loňský rok jen jedna poslední - a pečlivě naplánovaný útok se zdařil. To byla veliká klika, protože v patách jí byla baskická horolezkyně Edurne Pasaban, které se podařilo vystoupit na stejný vrchol o deset dní dříve, 17. dubna. Pak se ale musela rychle přesunout pod poslední z osmitisícovek z její neúplné sbírky, Shishu Pangmu (8027m); soupeřka však zatím nezaváhala a pro korunku první Královny Himálaje si došlápla (i když více popisné by bylo možná říci doplazila po čtyřech). Edurne Pasaban dotáhla svůj seznam do konce o necelý měsíc později, když na vrchol Shisha Pangmy vystoupila 18. května 2010. Můžeme ji tak řečí soutěží královen krásy označit jako první vicemiss.

Gerlinde Kaltenbrunner a Ralf Dujmovits

Třetí z horolezkyň, které měly nejvíce našlápnuto na vítězství, je Gerlinde Kaltenbrunner z Rakouska. Ta se nyní stala druhou vicemiss této soutěže, protože poté, co 24. května 2010 snížila svůj handicap úspěšným výstupem na Everest, letos dodala poslední kousek, K2. Gerlinde a její manžel Ralf Dujmovits plánovali vystoupit na Mt. Everest nestandardní výstupovou trasou, Hornbeinovým kuloárem a bez kyslíku, protože na rozdíl od prvních dvou dam má Gerlinda ambici získat korunu Himálaje výstupy bez kyslíku. Nakonec ze svého plánu museli částečně slevit; na vrchol vystoupila z partnerské dvojice pouze Gerlinda „normální“ cestou severním hřebenem. Po stejně stylovém zdolání K2 se stala první ženou, která dovršila Korunu Himálaje „bezkyslíkovou“ cestou. Pro srovnání – tím se mezi muži může pochlubit jen deset z celkového počtu 20 okorunkovaných.

Taková korunka se už leskne hodně. Existuje však jedna ještě ambicióznější dáma, i když ta zůstala díky dvěma nepodařeným pokusům o Kangchenjungu a Annapúrnu v roce 2009 s celkovým počtem dosažených osmitisícovek 11 za svými soupeřkami - a díky tomu i stranou zájmu médií. Nives Meroi, 49-letá Italka, působí v jistém smyslu jako zjevení. Leze také se svým manželem, Romano Benetem, a zatím na všech vrcholech (celkem 11 v roce 2008), stanuli bez použití kyslíku a pomoci Šerpů, čistým alpským stylem. S uznáním se hovoří o tom, že jejich výstupy patří „do jiné éry horolezectví“. Pro zajímavost, už v roce 2003 se jí během pouhých 20 dní podařilo vystoupit na Broad Peak a oba Gasherbrumy, což u nás nedokázal dosud ani jeden muž.

I tak ale ženy hrají ve hře o Korunu Himálaje ve srovnání s muži nanejvýš okresní přebor. Reinhold Messner, který získal korunu krále v roce 1986, na dva z vrcholů vystoupil sólovýstupy nejvyšší úrovně; legendární Polák Jerzy Kukuczka si střihnul dokonce prvovýstupy na všechny vrcholy – a potřeboval k tomu jen necelých dvanáct let. V tomto smyslu tedy mají ženy pořád co dohánět. První mety tedy bylo dosaženo, i když s pochybnostmi o regulérnosti získání titulu. Zbylé hráčky a publikum mohou hloubat, zda korunka dosedla zaslouženě na tu správnou hlavu. Je jasné, že podmínky pro hru měla Miss Oh nadstandardní. Osm osmitisícovek během dvou let, to je otázka velikých peněz a obrovského zázemí, které ostatní soupeřky neměly. Za vítězstvím stál dobře financovaný projekt, zaměřený čistě na získání tohoto titulu. Na druhou stranu, ta hra nemá žádná pravidla kromě jediného, kterým je jen a pouze počet dosažených vrcholů; je otázkou boje o finanční prostředky, dostatek času, energie a vytrvalosti. Soupeřit v ní může horolezec i jen sám se sebou a hrát tak dlouho a podle takových pravidel, jaká si sám zvolí.

Proto české horolezkyně nemusejí být smutné, že nepromlouvají do pořadí na prvních příčkách: Zuzka Hofmannová má zatím tři kousky (Manaslu, Šiša Pangma, Cho Oju), zatímco Soňa Boštíková, Olina Nováková, Dina Štěrbová a Klára Poláčková dva; kromě posledně jmenované vše bez kyslíku a lehkým expedičním stylem. Běhají po domácím hřišti, které zrovna parametry pro rychlosběr osmitisícovek nemá. I tak pro ně zbývá řada lákadel – od prvního výstupu na Everest bez kyslíku po dobytí Koruny Himálaje s vlastním manželem alpským stylem...

Alena Čepelková

MOHLO BY SE HODIT:

Chronologie - osmitisícovky Oh Eun Sun
17.6.1997 Gasherbrum II
20.5.2004 Everest
3.10.2006 Shisha Pangma
8.5.2007 Cho Oyu
20.6.2007 K2
13.5.2008 Makalu
26.5.2008 Lhoce
31.7.2008 Broad Peak
12.10.2008 Manaslu
6.5.2009 Kangchenjunga
21.5.2009 Dhaulagiri
10.6.2009 Nanga Parbat

3.10.2009 Gasherbrum I.

27.4.2010 Annapúrna

Chronologie - osmitisícovky Gerlinde Kaltenbrunner, dosažené bez kyslíku:
1998 Cho Oyu - Nepal/Tibet (8201 m)
2001 Makalu - Nepal (8463 m)
2002 Manaslu - Nepal (8163 m)
2003 Nanga Parbat - Pakistan (8125 m, Parete Diamir)
2004 Annapurna I - Nepal (8091 m French route)
2004 Gasherbrum I - Pakistan (8068 m, Japanese couloir)
2005 Shisha Pangma - Tibet (8013 m, South Face)
2005 Gasherbrum II - Pakistan (8035 m, SW ridge)
2006 Kangchenjunga - Nepal ( 8587 m South Face)
2007 Broad Peak - Pakistan (Main summit 8047 m)
2008 Dhaulagiri I (8167 m)
2009 Lhotse - Nepal (8516 m)
2010 Everest - Tibet (8848 m)
2011 K2 -Pakistan (8611 m

ALPSKÝ STYL

V poslední době se povědomí o něm rozšířilo i mezi laickou veřejností. Otázku „S kyslíkem nebo bez?“ a následující diskuzi o snížení hodnoty takového výkonu museli vyslechnout například Klára Poláčková a Pavel Bém, první česká žena a první primátor hlavního města na Everestu. Alpský styl a tzv. lehkou expedici ale definovala mezinárodní horolezecká organizace UIAA už v roce 1985:

ALPSKÝM STYLEM lze označit pouze výstup, při kterém lezecké družstvo s maximálně 6 členy postupuje k vrcholu bez návratů a fixování, bez umělého kyslíku a jakékoli pomoci od jiných osob, tedy členů jiné nebo i vlastní expedice. Nosiči se připouštějí jen v malém množství pro transport do základní tábora. Jedním z prvních výstupů podniknutých tímto stylem byl prvovýstup Petera Habelera a Reinholda Messnera levou částí jižní stěny Gasherbrumu I v roce 1975, vrcholnou podobou klasického expedičního stylu pak v témže roce vylezená JZ stěna Everestu nejlepšími britskými himálajisty pod vedením Chrise Bonnigtona.

LEHKÁ EXPEDICE pak označuje styl, při kterém se připouští při výstupu budování postupových táborů a zabezpečování přelezených úseků fixními lany, návraty a opakované pokusy, ale ostatní podmínky jsou podobné jako u alpského stylu – nanejvýš 6 účastníků expedice včetně Šerpů, kyslík k dispozici pouze pro lékařské účely a nosiči jen do BC. Ve dvoučlenné expedici tak může jít o úctyhodný vrcholný výkon.

Styl, při kterém horolezci používají fixní lana zabudovaná jinými expedicemi nebo dokonce jimi vybudované tábory, nemá s těmito dvěma způsoby výškového horolezectví nic společného. Stále to je však horolezectví, jehož účelem je radost z dosažení vrcholu