Zlaté Jizerky

Abyste věděli, tím El Capem jsem nezačal náhodou. Jizerky a Yosemity totiž mají své souvisloti, i když se to možná na první pohled nezdá. Po krystalech se leze i v Tuolumne Meadows, kde jsem byl nedávno se Syslem. Docela pěkně si v Americe poradil s knobovými runouty a když říkal, že pojede v sobotu do Jizerek s pájkou, ponechal jsem stranou otázku, co bude právník v Jizerkách pájet, a soustředil se na informaci, že má ještě místo v autě a že si mám sehnat spolulezce.

 

 

“Tak jsme tady”, říkám v Liberci do telefonu. “Stojíme u popelnic”, upřesňuji polohu, protože dům má dva vchody. “Tak si tam zatím něco vyberte, přijdu za chvíli”, praví líbezným hlasem sluchátko.

“To víš, tohle je přece jen jiný materiál, než v Americe”, praví sladkým hláskem s jemným ostnem uvnitř Alena a bez viditelných potíží táhne další cestu, první délku Jizerské melty. Poučen přechozím pokusem si beru místo bot o číslo větších, ve kterých jsem lezl v Tuolumne, o číslo menší a ještě neroztažené Rock Pillarsy a pro klidnější studium zdejších klouzavých krystalů se spokojuji s lanem shora. V těchto botách stojím na krystalech o dost lépe.

Jizerské hory, Zahradní stěna - Jizerská melta, 1. délka, Alena Čepelková v klíčovém místě, foto: Petr Jandík

Pak si takhle dáváme na mezitím již uvolněné Úzké plotně Slávii a již poněkud vzdělán v otázkách zdejších knobů úspěšně tahám lehčí Podzimní dech.