Kontroverze kolem Compressor Route

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimkova podle climbing.com, ukclimbing.com, gregcrouch., Vydáno dne: 05. 02. 2012

---

Vytrhání nýtů ze známé cesty rozdělilo horolezeckou veřejnost

Není žádnou novinkou, že David Lama si 22. ledna letošního roku splnil svůj sen a podařilo se mu volně přelézt cestu Compressor Route na Cerro Torre.

Ani Davidovi se nevyhnula. Jeho nedávnému úspěšnému výstupu předcházely dvě sezóny pokusů, které se ne vždy setkaly s pozitivním ohlasem. Například když kvůli zajištění filmovací techniky jeho výprava navrtala do cesty 60 nových nýtů.

 

Ještě před Lamovým prvním volným výstupem se podařilo téměř výhradně po vlastním jištění vylézt cestou Compressor Route také dvojici Američanů Kennedymu a Krukovi aniž by využili k postupu jakýkoli z Maestriho nýtů. Rolando Garibotti, místní horolezecký expert na stránkách supertopo.com napsal, že během výstupu cvakli celkově pět Maestriho jištění. Cesta jim trvala 13 hodin a během sestupu vytrhali z Compressor Route přes sto nýtů, včetně celé headwall a jedné délky pod ní. „Compressor Route již neexistuje,“ uzavírá Garibotti.

Kruk a Kennedy vydali po svém činu oficiální prohlášení: „Vylezení stylem „fair means“ (volně přeloženo – férovými prostředky) neznamená bez nýtů. Rozumné užívání nýtů je v tomto pohoří dlouhodobě akceptovaná metoda. Cvakli jsme 4 nýty, které vyvrtal Salvaterra - 2 na štandech a dva při lezení. V oněch místech, kdy měl pod sebou Hayden nejištěných 35 metrů, by jistě byl případný pád smrtelný. Jednoduše mohl tyto nýty vynechat, ale o tom to není. Tyhle nýty byly vyvrtány na hladké žule, ručně, v jinak neodjistitelném terénu. O něco výše jsme použili nýt, který jsme umístili při našem loňském pokusu s Chrisem. Pět nýtů na 400 metrů se nám zdálo ok. Také jsme použili dva z původních štandů na headwallu. Byly v blízkosti míst, kde se dalo založit vlastní jištění. Věřte nám, víme jak udělat štand. Fakt, že jsme plánovali tyto nýty zanechat, znamenal, že by byla hloupost nevyužít je při výstupu. Našim hlavním cílem bylo respektovat horu. Při slanění z headwallu mohly být i slaňovací nýty v klidu vytrhány a nahrazeny vklíněnci a skobami.

Nicméně bráno v úvahu, že se jedná o krásnou a velmi populární cestu, je jasné, že by se zde časem vyskytly založené slaňovací pomůcky na stálo. Proto se nám zdálo logičtější zanechat fixní pomůcky, než je odstranit a nechat tak prostor pro degradaci, kterou můžeme najít v ostatních populárních cestách v této oblasti, kde můžeme narazit na místa s pěti až šesti otrhanými smycemi.“

 

 

Dále se ptají: „Kdo poškodil Cerro Torre? Maestri, který navrtal nýty nebo my, kteří jich horu zbavil?“ Označili se za novou generaci, skupinu mladých aspirantů na horolezce. „Toto je prohlášení, o kterém si myslím, že ostatní mladí horolezci potřebovali slyšet.“ Popisují jak si své pocity potvrdili, když při sestupu narazili na mladé Argentince, kteří byli jejich oznámením o tom co provedli nadšeni. „Oči se jim rozzářily....nyní budou trénovat víc, aby byli ještě lepší.“ Dále dodávají: “Dost lidí lezlo Compressor a dobře si to užívali, ale teď začíná nová éra Cerro Torre.“ Zakončují slovy:“ Svým jménem a jménem ostatních co se vzdali snu, že budou prvními kdo slezou tuto fantastickou horu, dožaduji se našeho práva zbavit stěny Cerro Torre všech zbytků – včetně kompresoru – násilí spáchaného Maestrim v sedmdesátých letech a myslím, že nikdo - ze žádného důvodu - nemůže mít více práva než my.“

Oproti tomu, Greg Crouch, lezec podniknuvší mnohé patagonské expedice a spisovatel v jedné osobě, je zdrženlivější. „Jsem si jistý, že si na tuhle myšlenku zvyknu a určitě je teď hora blíže své přirozené podobě než před několika dny, ale na druhé straně je to konec neuvěřitelného příběhu, a myslím si, že „tyto příběhy“ mohou být tou věcí, kterou mám na lezení nejraději – ať už jsou mé či někoho jiného.“

Příběh, na který Crouch naráží, se týká Caesare Maestriho, autora Compressor Route. Jeho osud se s Cerro Torre poprve protnul roku 1959, kdy se vydal vzhůru severovýchodním hřebenem tohoto do té doby neslezeného vrcholu s Toni Eggerem a Favou. Jeho spolulezec Fava se předčasně vrátil, Egger a Maestri pokračovali dál. Za šest dní, když se nevraceli, se je Fava vydal hledat. Našel k smrti vyčerpaného Maestriho, který tvrdil, že s Eggerem vystoupili na vrchol, ale bohužel jeho kamaráda smetla při sestupu lavina. Věrohodnost Maestriho verze byla často zpochybňována. Ten se vrátil roku 1970. Vybaven vzduchovou vrtačkou a benzínovým kompresorem a technicky vystoupal po žebříku z navrtaných nýtů novou cestu Compressor Route. Osadil přibližně 400 nýtů, aniž by využíval jiných přirozených jistících prostředků. Zastavil se pod vrcholovou ledovou vrstvou, kterou nepovažoval za součást hory. Zanechal kompresor na posledním nýtu a sestoupil.

Diskuze o dramatických událostech uplynulých dnů na Cerro Torre rozdělily horolezeckou veřejnost do dvou (a více...) táborů. 
Například Zack Smith, který se o volný výstup pokoušel roku 2007 a téměř se mu povedl, se ještě před zmiňovaným vytrháním nýtů vyjádřil takto: „ Maestri zničil celou přirozenou tvář hory tím, že do ní navrtal 400 nýtů, často půl metru od sebe, často těsně vedle spáry, přes nelogické plotny, vyhýbající se přirozené linii samotného hřebenu. Použil obrovský kompresor, aby se pomstil hoře, která mu zničila jeho horolezeckou pověst.... Věřím, že nýty by měly být odstraněny.... jako společnost jsme odstranili mnoho chyb, třeba Berlínskou zeď. Historie se nezastavila. Historie se děje právě teď. Doufejme, že i tyto nýty budou jednou historií.“ Dalším zastáncem je Garibotti, který Američany chválí za to, že navrátili horu blíže jejímu původnímu stavu, typickému pro vysokohorské lezení.


Druhou stranu reprezentuje například již zmiňovaný Gregory Crouch a reakce na jeho blogu. „Jestli měla být Compressor Route odstraněna, mělo se tak stát po dlouhé otevřené veřejné debatě, ve které jsme všichni měli dostat příležitost dát najevo svůj názor – a snad i hlasovat. Způsob nedávného vytrhání nýtů je zjevně nedemokratický a ten neschvaluji.“

Někteří dokonce nazývají Kruka a Kennedyho „Americkými kovboji“, kteří si uzurpují právo na záchranu světa a rozhodují za něj. Další tvrdí, že podle stejného klíče by se měla nýtů zbavit i cesta The Nose na El Capa. Nicméně mnoho provokujících poznámek se vyskytuje i a druhé straně barikády. Zajímavé je, že většina ze skupiny zpochybňující odnýtování Maestriho cesty přesto nesouhlasí se způsobem, kterým její prvovýstupce cestu osadil.

Jen pro ilustraci, na Crouchově blogu se během prvních málo dnů objevily názory pro a proti od lidí ze 40 zemí a na supertopo.com má příspěvek za stejnou dobu více než 200 komentářů.

A co vy na to?

Poslední zprávou je, že v městě El Chaltén, vstupní brány do místního pohoří, se shromáždilo 120 lezců a probírali události týkající se Compressor Route ze všech stran. Kennedy ani Kurk nebyli přítomni. Ani zastánci jejich činů Garibotti či Haley. V davu se objevili například Lama nebo Orlandi.

Místní zástupci chtěli „vyjádřit jasný postoj, aby se tento typ činnosti v našem národním parku znovu neopakoval.“ Vznikla také petice určená prezidentce Národních Parků, Particii Gandini, aby vyhlásila Kulturní historické dědictví v Národním parku jako celku včetně lezeckých cest. Během debaty prohlásili Kruka a Kennedyho za osoby „non-grata“.

Ještě před debatou byl však v tisku zveřejněn názor Carlose Comesñy (jednoho z prvovýstupců cesty Supercanaleta na Fitz Roy), přiklánějící se zase na opačnou stranu: “Nepřipadá mi důležité zda požádali o souhlas či ne. V tom případě by se měli kritizovat všichni takoví, kteří také bez souhlasu nasázeli na Torre, Fitz a Pier stovky skob a nýtů, aby udělali nepřirozené cesty... Zatímco mnoho lidí z údolí těmto urážkám klasického lezení vůbec nevěnovalo žádoucí pozornost.“

Takže ještě jednou: Co vy na to?