Do panství krále Ortlera, na vrcholy jeho konšelů: Angelus, Tschenglser
Hochwand, Vertainspitze, Zufallspitze a Königspitze.
Již dávno jsme pošilhávali po kopcích v okolí Suldenu. Návštěvy Martelltalu vše umocňovaly, výhledy z Madritschspitze na západ do východních stěn Ortleru a Königspitze jsou nezapomenutelné a do paměti se zapíše: "Tam musíme". Z vrcholů Laaser Spitze a Schildspitze je možno si prohlédnout zaledněné království Angelusu, Tschenglser Hochwand a Vertainspitze. A tak nezbylo, než čekat na vhodné podmínky.
Zimy 2008-9 a 9-10 byly pro Ortler příznivé, středomořské proudění přineslo dostatek sněhu a my jsme plánovali, kam vyrazíme na rozhýbání před cestou do Gruzie. Na rozhodnutí nebylo nutno dlouho čekat, par E-Mailů a telefonátů a prodloužený víkend a přespání v Aussersulden byl zajištěno.
Do Suldenu jsme dorazili tak abychom zalezli do postelí a alespoň se trochu vyspali. Budíček v pět se nelíbil nikomu, a vůbec ne domácím. Venku však vonělo předjaří s čerstvým vánkem, a když nás nevýrazná pěšina po zmrzlém firnu zavedla do lesa, zavonělo to mladými výhonky modřínů. Nikde nebylo ani živáčka, žádná stopa, jen z mlází se občas ozval šramot probuzeného ptáka. Vládlo ticho, nikdo z nás nemluvil a teprve s přibývajícím časem a výškou a s východem slunce jsme se i my probudili do právě přicházejícího dne.
Takto se odehrávala všechna rána celého víkendu, večer jsme se sešli s domácími v jejich obýváčku, kde se stále topilo i vařilo v kamnech dřevem, malé děti v hnědých punčocháčích zvědavě pokukovaly a stydlivě se ptali rodičů, co že jsme to dělali a proč nám nerozumí. Domeček, v kterém jsme bydleli, byl právě renovován, rodinka mladých manželů na něm dřela převážně sama a "Luxus" byl pouze pro hosty. K večeři bylo královské telecí, které se na podzim ještě prohánělo po loukách, kterými jsme ráno stoupali nahoru. Chvíli jsme měl pocit, že jsem ve Svanetii osmdesátých let.
Podruhé jsme do Suldenu vyrazili v roce 2010 si splnit sen: sjezdu Königspitze - východním kuloárem, podmínky byly podle všech zpráv perfektní a my se ocitli jedné dubnové, páteční noci na parkovišti u lanovky. Ráno vylezli ze spacáků, nalezli do lanovky a vyrazili na jih k Rifugio Pizzini přes Suldenspitze a Zufallspitze. Rifugio Pizzini bylo příjemné a je rozhodně lepší než Casatihütte, i když na italskou kulturu je třeba si zvyknout. Vcelku dobře aklimatizováni jsme se vydali za desítkami časných vstávačů, kteří mířili ke stejnému cíli. Většina zapíchla lyže pod kuloárem vedoucím do sedla. Ti první na nás pak házeli kamení ze samotného vrcholu, neb nezvládali chůzi v mačkách po drobící se skále, případně shazovali kameny lanem, kterým je horský vůdce jistil ... co dělat, každý chce konzumovat svůj sen. Po vrcholové koukačce jsme zacvakli boty do lyží a vydali se na sjezd po valše, před vjezdem do východního kuloáru čekali na firn, který však nepřišel, a tak jsme se jen s několika málo jednotlivci vydali drhnout přemrzlý firn a krotit rozklepaná kolena.
Co dodat na závěr, každý z kopců je jedinečný a má jiný, ale výrazný charakter, s odstupem doby se nedá říct, který byl nejhezčí, je zřejmé, že se na ně budeme vracet.
Cíl: Start: Stoupání: Klesání: |
3 375 m.n.m. 1 695 m.n.m 1 705 m 1 705 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
AD / S4 35-40° 5-6 h Aussersulden |
Popis:
Poprvé zlezen 3. 9. 1871 pražským alpinistou Viktorem Hechtem.
Z Aussersulden loukami do lesa na lesní cestu, po ní směrem na sever až k turistické značce. Po značce řídkým lesem do plochého údolí. Mineme Stieralm a údolí překřížíme doleva tak, abychom obešli střední muldu zleva. Příkrým výšvihem okolo muldy do levého údolí pod svahy spadající z vrcholu. Svahy vzhůru a doprava do sedla jihovýchodního hřebene. Podél hřebene na vrchol.
Alternativou je výstup přes Düsseldorferhütte, kde je však horší expozice svahů.
Sjezd:
Podél výstupové trasy
Cíl: Start: Stoupání: Klesání: |
3 380 m.n.m. 1 860 m.n.m 1 580 m 1 580 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
AD / S4 35-40° 5-6 h Sulden |
Popis:
Ze Suldenu širokou cestou k Düsseldorferhütte (2 721), od ní doprava muldami pod výraznou rampu vedoucí do Angelusscharte, strmé, lavinézní. Od sedla po jihozápadním hřebeni na vrchol
Alternativa: od Düsseldorferhütte normální cestou pod a okolo severozápadního hřebene, pod severní stěnu, zde na mačkách vytraverzovat na SZ-žebro a jím opět na lyžích na vrchol .
Sjezd:
První sjezd severovýchodní stěnou (50-55°) uskutečnil Heini Holzer 25.9.1970
Podél výstupové trasy nebo severozápadním žebrem a stěnou. Z lesní cesty, na okraji lesa, se dá odbočit doprava na sjezdovky a pohodlně dokroužit do Suldenu.
Cíl: Start: Stoupání: Klesání: |
3 545 m.n.m. 1 920m.n.m 1 655 m 1 655 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
AD / S4 35-40° 5-6 h Sulden |
Popis:
Ze Suldenu údolím Rosimtal stále lehce doprava. Konec údolí nám zahradí stěna Vertainspitze a ledopád. Ledopád obejdeme zleva, 545 m.n.m pod stěnou. Na plochém ledovci vystoupáme na jihovýchodní žebro a po něm na vrchol.
Sjezd:
Podél výstupové trasy, případně pěknými firnovými svahy přímo k ledopádu (40°).
Cíl: Start: Stoupání: Klesání: |
3 769 m.n.m. 1 920 m.n.m 1 305 m 1 069 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
AD- / S4 35° 4-5 h Sulden |
Popis:
Ze Suldenu lanovkou na mezistanici, odtud stále na jih a následně lehce doleva (obejít ledopád) svahy Suldenspitze, asi 200 metrů pod vrcholem odbočíme do sedla Janinger Scharte. Ze sedla sjezd na plochý ledovec a po něm až pod vrcholovou pyramidu Monte Cevedale. Zde podle podmínek, buď zleva, nebo zprava na vrchol. Samotný vrchol bývá ofoukán na led, mačky se hodí.
Sjezd:
Z vrcholu přímo dolů podél výstupové trasy, na plochém ledovci doleva a vpravo od ledopádu. Ledovcem Cedèc k rifugio Pizzini.
Cíl: Start: Stoupání: Klesání: |
3 859 m.n.m. 2 700 m.n.m 1 245 m 1 909 m |
Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo: |
D / S5 40-45° 5-6 h ref. Pizzini |
Popis:
Z chalupy severním směrem pod jižní stěnu Königspitze, pod stěnou doprava za věžičku ke žlabu východního hřebenu. (možnost depa) Odtud na mačkách do sedélka hřebenu, vzestupným traverzem a následně přímo pod vrchol. Zde se ledovec položí, podle podmínek na lyžích na vrchol nebo depo a pěšky šotolinou na vrchol.
Sjezd:
Podél výstupové trasy, vrcholovou jihovýchodní stěnou a v úrovni hřebene doleva pod skálami východní stěny, širokým žlabem na ledovec, po něm ke sjezdovce vedoucí na parkoviště v Suldenu.
Bydlení a strava v hostinci Waldruhe, stranou ruchu střediska, s typickou jihotyrolskou atmosférou, kde se německé prvky mísí s italskými.
Výběr ve Vinschgau, Rudolf Weiss, Rother
Genuß-Schitourenatlas Südtirol & Österreich Süd, Rudolf a Siegrun Weiss, Kurt Schall, Schall