Na rampouchu v Labáku

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Nejstarší ledolezec, Vydáno dne: 05. 03. 2012

---

Led náš vezdejší povol nám dnes...

Regulace návštěvnosti jediného povoleného krkonošského ledu funguje už druhý rok a koncem února jsem se tam vydal okusit soulad ouřadu s chutí klofat do ledu.

V novém a příjemně vytopeném domě KRNAPu, kde nám tiskli povolenky, byla paní za přepážkou lehce šokována tím, že jsem nejstarší ledolezec, co tam kdy byl. Pak nám ještě zapnula mapu se světýlkama, co se na ní rozsvěcují když se zmáčkne knoflík u názvu. Prej se to líbí dětem, nám se to líbilo taky.

 

Diskuse o povolenkách, jakože je dobře že tam člověk nepřijede zdaleka a není plno a že jsou tištěný na inkoustovce, takže se vodou rozpijou, by byla celkem přívětivá, kdyby nedostal Sysel rejpavou.

"Taky byste toho mohli povolit víc, nejlíp všechno"

"To už bychom mohli celý KRNAP zrušit", vece paní.

"To by bylo úplně nejlepší", kontruje Sysel.

Ještě, že je sysel chráněnej živočich. I přes tuhle sprchu nám paní poradila, jak se k rampouchu dostaneme. Ještě kolem kiláku dál po silnici a za kamenným mostkem doleva dolů k potoku Labe a doprava na běžeckou trasu Buď fit.

 

 

Jedno vzácné zvíře si šlape na špičky, druhé sebou seklo a nejstaršímu ledolezcovi prokluzujou lýže.

 

 

Poprvé v životě nalepuju pásy a kupodivu to jde. Chůze je bez prokluzování o hodně rychlejší. Sysel s Pandou mi sice utekli, ale dostihuju je v depu na konci buďfitky, kde se provádí přezouváž, obaláž a u některých jedinců i svačináž. Já přezouváž vynechávám, protože mám ty skialpy udělaný na mačkoidní plastiky a svačináž nechávám, až něco vylezeme. 

 

 

 

Přesunujeme se ke druhé obranné linii ledopádu, k potoku Labe. Nedá se říct, že by to byl velepotok, ale hloubka postačí na důkladné nabrání do bot, kdyby do něj člověk spadl. Před potokem zapichuje většina ledoborců běžky. Přemejšlím, co s půjčenýma skialpama za dvacet klacků. Nakonec je, boře se do pasu ve sněhu, zakopávám pod smrček v naději, že je případný zloděj nenajde a já po návratu ano. Sotva překonám potok já, dohání nás moje domluvená spolulezkyně se svým synkem Ondrou a jakožto mistryně sportu si hravě poradí s přechodem potoka i na sněžnicích.

 

 

 

Pak už je po sto metrech do kopce vidět ledopád ověšený těmi, co přišli dřív.

 

 

Pod ním už je spousta lidí. Skoro se zdá, že už tam na nás nebude místo, ale přitom tu je jen šest nebo sedm dvojek a teoretická maximální kapacita ledů - 16 lidí - ani není naplněna.

 

 

Než se stačíme vybalit, nasadit mačky, obléct sedák (sákryš to mělo být v opačném pořadí...) a navěšet na sebe šrouby, uvolnila se levá půlka hlavního ledu. Sysel vyrazil a šroubuje jak divej. Já za ním, a šroubuju o něco řidčejc, protože se cejtim celkem v pohodě. Mám totiž ostrý motyky, včera jsem je olíznul pilníkem. Sysel je ale nahoře stejně dřív, než Metuzalém.

 

 

 

 

Ledík je už dost naklofanej a většinou stačí jen trochu přiseknout do staré díry. Je to ale zrádný, občas se uloupne celá miska a schody jsou fuč. Zase je to ale ideální místo na šroub. Tak si to klofu do kopce a na jednou křik, pozóór! Přitisknu se k ledu, shora padá nějaký sníh, cítím tah za svoje lana. Pak se všechno uklidní a vedle mne visí ojíněný človíček s jedním piklem a vypadá, jakože se snaží pochopit, kde to vlastně je. Prolítl se nějakých pět metrů a chytila ho trubka. No vida, ani bych neřekl, že to tolik udrží. Sotva odrazí za Syslem Panda, na patní hroty se jí lepí prvolezec další dvojky. Ani kus ledu nazmar!

 

 

Nechávám ve vylezené cestě šrouby a pak si ji dává na ostrém konci taky Alena. Modré nebe se v krátkých intervalech střídá s vánicí.

 

 

 

 

 

 

Kromě hlavního ledu, kde můžou lézt současně tři dvojky, jsou vlevo ještě dva o něco menší ledy

 

 

 

 

Abychom se zahřáli, dáváme si hlavní led ještě s horníkem a házíme lano Syslovi, který zjistil, že šroub plný ledu vevnitř jaksi nezašroubuje a pokud se led nevyklepal už dole, ve kolmým už to neudělá.

 

 

Pomalu se blíží čas, kdy je třeba odjet zpátky. Jedna nenasytná dvojka si vychutnává samotu, když už všichni odešli.

 

 

Co dodat? Ledík byl dobrej, lyže jsem našel, při sjezdu si ověřil, že když člověk nemůže pružit v kolenou, špatně se jezdí i na tak mírným snahu, jako je Buďfitka, a že kérkonošský kyselo ve chlebě se dá docela dobře jíst. Za pade to není zas tak drahý na to, že dostanete kromě polívky skoro celej chleba, kterej jsme si ale moc neužili, protože nám ho Panda většinu zabavila pro svou kobylu.

To je asi tak k problematice ledopádu v Labáku všechno. Popis je v databázi cest.

Buď fit!

 

Zobrazit místo Ledopád v Labském dole mapa na větší mapě

 

P.S: Kdybyste tady našli nějakej překlep, úklep nebo příklep tak nám napište kde a co. Díky.