Kniha Rudolf Kauschka 1883 - 1960

Autor: Vladimír Procházka ml. <(at)>, Zdroj: Vladimír Chroust Procházka II, Vydáno dne: 15. 05. 2012

---

od Alberta Kittlera

Jméno Kauschka je u nás dobře známé, cesty této značky mají stále zvuk nejen u starší generace, ale také u mladších lezců. Namátkou připomeňme Kauschkovu spáru a hranu na Dračí zub a Údolní Podmokelskou ve Skaláku, Německou cestu na Kobylu v Příhrazích, Kauschkovu spáru na Zvon v Jizerkách nebo Gahlerovu věž na Óbrvégrech. Za tyto a mnoho dalších oblíbených cest „mohou“ otec a syn Rudolf a Manfred Kauschkovi a jejich parťáci na laně z řad Sudetských Němců z Liberce a jeho okolí.

 

 

 

 

Biografii Rudolfa Kauschky, nejvýznamnějšího libereckého horolezce počátku dvacátého století, po mnohaleté mravenčí práci vydal vlastním nákladem autor Albrecht Kittler, v současnosti šéfarchivář Saského horolezeckého spolku SBB. Kniha vyšla v Drážďanech roku 2008 ke 125. výročí Kauschkova narození.

 

 

 

 

Je to dílo důstojné, prochází plným životem Rudolfa Kauschky i jeho rodiny a přátel, od jeho narození 2. října 1883 v již zaniklém Fukově (Fugau) u Šluknova až do jeho náhlého skonu v městském autobusu v Kemptenu 2. dubna1960. Na prostém náhrobním kameni čteme charakteristické: „Mnoho cest vede k Bohu, jedna jde přes hory“.

 

Život Rudolfa Kauschky byl pohnutý, dobrá období střídaly doby těžké. Jak by ne. Narozen v Sudetech uvnitř Rakouska-Uherska, po vystudování se stal C.K. státním zaměstnancem na celnici v Liberci, v První světové válce nasazen na italské frontě, po vzniku Československa řádný občan nového státu a dokonce státní zaměstnanec ČSR v nejednoduchém období česko-německého napětí, po připojení Sudet stále na celnici v Reichenbergu slouží Říši, pak povolán do Wehrmachtu a před koncem války jako starší pomocný dělník do vojenské výroby. Poválečné obnovení Československa se pro něj a jeho blízké neukázalo být osvobozením, zapadli do vlny odsunu Němců z pohraničí, koncem listopadu 1946 opustili kraj s milovanými Jizerkami, zamířili na jih a po projití různými sběrnými tábory nakonec zakotvili v Kemptenu.

 

 

 

 

 

 

Hluboký vztah k přírodě, horám a skalám Kauschku provázel celý život. Získával jej už jako dvanáctiletý kluk v Jizerkách a pak měl to štěstí naplno zažít objevitelskou dobu turistiky a horolezectví. Záhy začal zatraceně dobře lézt a v letech 1904 – 1908 si připsal největší řádku těžkých prvovýstupů a prvních přelezů nejen v Jizerkách, Óbrvégrech, skalách Lužických hor či v Saském Švýcarsku, ale také na Suškách i měkkém písku Českého ráje – kde roku 1906 výstup Kauschkovy skupiny na Dračí zub a umístění vlajky na vrchol způsobil poprask a byl považován za „provokaci Němců na území ryze českém“! 

 

 

 

 

 

Kauschka však zajížděl i do hor – např. v Dolomitech (během vojenského cvičení!) roku 1907 jako vůbec první horolezec světa přelezl všechny tři jižní Vajoletky sólo - sám a bez lana! V ledovcových Alpách lezl již roku 1908 a pak za První světové války. Po jejím skončení stále pokračoval i v prvovýstupech na vysoké úrovni a na pozvání svého přítele prof. G. O. Dyhrenfurtha (dnes znám jako největší znalec Himálaje) navštívil Západní Alpy, kde vystoupil na nejvýznamnější vrcholy. Od 30. let minulého století pak doprovázel mládež liberecké sekce DAV.

 

 

 

Rudolf Kauschka byl vskutku renesanční osobností. Posuďme:
Nebyl „jen“ horolezcem, ale všestranným sportsmanem. Zvláštní zálibu našel v sáňkařském sportu – a získal zlatou medaili na historicky prvním mistrovství Evropy v závodech na saních, konaném na Ještědu!

 

 

 

 

Rudolf Kauschka byl i spisovatelem a uznávaným poetou, přispíval do časopisů. Jeho životním dílem byla kniha „Wandern und Klettern“, vydaná v Liberci roku 1924. V zajímavé směsici turisticko-horolezeckých zážitků, informací a básní zde nalezneme i metodické pokyny k lezení, mezi nimi i rady k výběru matroše, z dnešního pohledu úsměvné: „Karabiny na našich skalách nejsou nutné...“. 
Rudolf Kauschka byl velice aktivní i ve spolkovém a klubovém životě, nejprve v turistickém Horském spolku pro Ještěd a Jizerské hory, od roku 1906 v liberecké sekci Rakousko-německého Alpenvereinu D-öAV, v Rakouském alpském klubu öAK (společně se saskými esy Oskarem Schusterem, Rudolfem Fehrmannem a Fritzem Wiessnerem!), za První republiky ČSR v liberecké sekci DAV. Inu, změny hranic přinášely změny spolků, ač Kauschka pobýval stále na jednom místě! 

 

 

 

 

Zvláštní kapitolou jeho života jsou Liberecké chaty. Kauschka (stejně jako ostatní) těžce nesl ztrátu Reichenberger Hütte, kterou liberecký D-öAV postavil a 1905 otevřel na krásném místě Croda da Lago u Cortiny, aby o ni záhy přišel, neboť se po kolapsu habsburského mocnářství ocitla na italském území. Kauschka byl jedním z hlavních iniciátorů stavby Neuer Reichenberger Hütte, na jejímž slavnostním otevření - již roku 1926! - spolu s ním byl i Gustav Ginzel, otec nám známého Gustava z Hnojového domu na Jizerce... 
  

 

 

 

V závěru publikace najdeme mnoho zajímavého ze života nejlepších přátel Rudolfa Kauschky a jeho syna Manfreda, jehož kamarády ze skal byli i Joska Smítka a můj táta „Chroust“. Jejich společná fotka (pravděpodobně z vrcholu Kapelníka) k nám kdysi před lety a přes řadu mezištací jaksi anonymně „přilétla z bývalé NDR“ s prosbou o identifikaci českých tváří, jen Manfred Kauschka uprostřed jim byl znám. Pak fotka začala kroužit „jako volně vypuštěný bumerang na vysoké oběžné dráze“, hned se objevila tu na webovkách TJ Český ráj, v ročence Jizersko-ještědského horského spolku 2010, mezi fotobonusy na Svárově DVD „Tenkrát v ráji...“ (na MHFF v Teplicích 2011 u diváků a na MFHF 2011 v Popradu u poroty vítězné retro o prvovýstupech na Kobylu)... Všude se ocitla zcela bez nebo jen s nepříliš zřetelným uvedením zdroje. Špatně! Tato unikátní fotka přitom pochází z archivu Albrechta Kittlera, to on ji objevil právě při letitém pátrání po Kauschkových stopách! Za všechny se mu upřímně omlouváme a na vědomost dáváme: © archiv Albrecht Kittler.

Prosíme dále nešířit, pokud si s ním jako držitelem copyrightu předem nevyjednáte jeho písemný souhlas.

Děkujeme! 

 

 

Brožovaná kniha formátu 141 x 218 mm, v laminované kartonové obálce s barevnou fotkou Jizerek od Sigi Weisse, na vnitřních 336 stránkách s bezpočtem čb fotek a dalších ilustrací, je velmi dobře vytištěna na matném kříďáku, i staré fotky pěkně šťavnaté a kontrastní.

Lze objednat za 40 EUR + poštovné přímo u autora: kittler@online.de

Ale pozor, levněji – bez poštovného – ji pořídíte v turnovském Muzeu Českého ráje, kde bude v prodeji během letošní horolezecké výstavy od 17.5. do poloviny října 2012.

Vladimír „Chroust“ Procházka II.