Cepíny jako designový objekt

Diplomová práce na VŠUP

Design se může dotýkat všeho, co člověk používá a udělat věci tak, aby byly funkční i estetické. Některý designér se vrhne na dámské vibrátory, jako vloni oceněná studentka Kateřina Hrabětová, jiný na nářadí pro tak drsný sport, jako je ledolezení a drytooling, jako letošní diplomant VŠUP Karel Matějka. To je dobře, proč by předměty naší potřeby neměly být estetické? Podívejte se na nádherné cepíny Karla Matějky.

Jak řekl jeho kolega, hlídající na výstavě diplomek společnou expozici, po studiu, kdy bylo třeba plnit úkoly klauzur podle zadání vedoucího ateliéru, si diplomku vybral každý podle svého zájmu. On jako kanoista navrhl loď, Matějka jako horolezec vytvořil kolekci cepínů.  

Ledolezecké a drytoolové cepíny Karla Matějky, nahoře SML, dole CLAW, foto: Petr Jandík

Výrobky jsou to na pohled krásné a chce-li se někdo přesvědčit, že i funkční, a ne jen pro ozdobu zdi pokoje bohatého horolezce, mohl si je po dobu výstavy diplomových prací vzít do ruky, potěžkat, i si s nimi seknout do lezecké desky se špalky, která stojí hned za zády diváka. Jednou vadu tato expozice má, a sice že pod deskou není bouldermatka a tak při vytržení cepínu ze špalku hrozí konfrontace vaší kostrče s betonovou podlahou ateléru, což není úplně lákavá perspektiva.

Perfektně zpracovaná duralová výměnná rukojeť, foto: Petr Jandík

Cepín s názvem SML má výměnné rukojeti, které by bylo možné přizpůsobovat velikosti ruky uživatele.

Nasazení rukojeti na topůrko je šikmým řezem se zubem, a staženo imbusy, foto: Petr Jandík

Rukojeti jsou nasazeny na šikmý konec duralového topůrka a připevněny dvěma proti sobě směřujícími imbusy.

Designérský kousek CLAW, ale dá se s ním i lézt, foto: Petr Jandík

Více designérského šmrnce má cepín CLAW, připomínající tvarem poněkud tureckou šavli. Možná, že by se v rámci tréninku a posilování s ním dal hrát i tenis. 

Detail rukojeti s opěrnými zoubky, foto: Petr Jandík

Duralová rukojeť je krásný kousek řemeslné práce, skoro by se chtělo říci kovový šperk, ale pro paktické použití by bylo třeba ji opatřit v mrazu a sněhu neklouzajícím obalem, například zdaleka ne tak estetickou, ale zato funkční elektrikářskou izolačkou. Také je na úvahu, jestli nebylo vhodné použitím jiného, méně krásného ale lehčího materiálu docílit nižsí váhy cepínu, která se mi zdála pro extrémní drytooling příliš vysoká.

Lehké skialpinistické cepíny s lopatkou udělanou jen ohnutím plechu do strany, foto: Petr Jandík

Kolekci doplnily lehoučké a jednoduché skialpinistické cepíny.

Technický nákres cepínů, foto: Petr Jandík

Cepíny bylo možno hned vyzkoušet na instalované lehce převislé desce, bohužel bez padací matrace, takže jen velmi opatrně. I tak může být zájemce o cepíny rád, že tu možnost vůbec má, zajémkyně o tvorbu Any Marešové ji asi hned na výstavě neměly.

Zkušební deska, součást expozice, foto: Petr Jandík