Další cesta na Baffinově ostrově

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle alpinist.com, Vydáno dne: 12. 07. 2012

---

Poláci Marek Raganowicz, známý jako Regan, a Marcin Tomaszewski (s přezdívkou Yeti) provedli prvovýstup v Sam Ford fjordu na ostrově Baffin.

Jedná se o třicetisedmidélkovou „Superbalance“ (VII/A4/M7+). Cesta se nachází v severní stěně Polar Sun Spire přímo uprostřed mezi populárními Norwegian route a The Great and Secret Show.

Tato nová linie zaměstnala oba lezce po dobu dvaceti čtyř dnů. Nízké teploty, které celou výpravu doprovázely, se nakonec ukázaly býti prospěšnými. Zajišťovaly lepší soudržnost uvolněných sekcí. „Chlad nás nechal projít nekvalitním terénem Boomerangu a to bylo nejdůležitější. Naším předem stanoveným cílem bylo vystoupat co možná nejpřirozenější cestou...“

Nicméně zima se ukázala také jako negativní faktor. Ostrov Baffin je známý svým chladným a větrným počasí, ale dvojice byla pevně rozhodnuta... “Ostrovní stěny jsou relativně neprobádané, takže místo abyste se vrhli na již vylezenou cestu, máte na výběr udělat si vlastní a dokonce můžete zamířit na panenské stěny jako Chinese Wall nebo Tugalike,“ popisuje Regan. „Vylezení nové cesty na tak obrovské stěně, v takovém prostoru, je úžasný zážitek. Pár týdnů po prvovýstupu nám teprve vše došlo. Zažili jsme zažili určitý druh očištění – určitou katarzi. Myslím, že je to tím dlouhým časem, který jsme strávili lezením. Byla to cesta našeho života, není pochyb, že to byla správná volba.“

Po dlouhém putování do Clyde River osedlali Regan a Yeti na pět hodin sněžný skútr a vydali se k úpatí Sam Ford fjord. Během prvních dvou dnů přelezli sedm délek mixového lezení a dosáhli prvního tábora. S teplotami okolo -18°C si oba vyvinuli techniky jak proti nim bojovat. „Když nemůžeš nepřítele porazit, spřátel se s ním,“ říká Regan. „Tohoto pravidla jsme se drželi od první noci, když jsme se probudili a museli ztěžka rozhýbávat nohy a zahřívat interiér stanu. Nejhorší bylo, že jsme té zimě prostě nemohli utéct. Dá se říct, že jsme si ji zpersonifikovali a její přítomnost brali jako něco běžného. Nejtíživější byla nemožnost si odpočinout. Málokdy se nám v naší portaledgi podařilo dočasně dosáhnout teplot, při kterých jsme mohli svléknout rukavice a čepice. Jen co jsme vypnuli vařič, začala se pára měnit v led. Byl to zakletý kruh, nepodařilo se nám svou výbavu nikdy usušit.“

„Musím říct, že prvovýstup této cesty, byl extrémně náročnou zkouškou pro veškeré vybavení, které jsme používali. Každodenně jsme museli opravovat a sešívat mnoho věcí. Říkali jsme tomu bumerangový test, protože téměř všechno muselo být spraveno. Přervali jsme pět lan, jedno z nich čtyřikrát během dvou dnů. Všechno kvůli padajícím kamenům.“

Po dvaceti čtyřech dnech Regan a Yeti vystoupili na vrchol. „Ve stěně Yeti řekl, že nikdy necítil takový klid a mír. Bylo to výjimečné dokonce i v mnoha větrných délkách plných sněhu jsme žertovali. Každým metrem ve mně sílil pocit, že nás nemůže nic zastavit, přestože jsem si neustále uchovával respekt k hoře: obávali jsme se omrzlin, pádů, padajících kamenů, že nám spadnou haul bagy nebo že ztratíme palivo do vařičů. Mezi námi, stěnou a přírodou vznikl pocit souznění. Ten se odrazil i v pojmenování cesty – Superbalance.“