Kdo může za vaše počasí?

Autor: Jirka Bouda <boudi(at)cenrum.cz>, Zdroj: Jirka "Bouďák" Bouda, boudi@centrum.cz, Vydáno dne: 11. 10. 2012

---

Někdy stačí malinko a na horách bude hezky

Většinou každý z nás má nějaký amulet, nebo oblíbenou věc. Já mám medvídka. Medvídka, který umí zařídit nádherné počasí

Po absolutně nepovedeném roce 2010, musela přijít nějaká změna. Ať jsme se ve 2010 pokusili na horách o cokoliv, vždycky jsme dostali nakopáno. Pravda, z velké části za to mohl nezdolný optimismus, upínání se pouze k jedné jediné předpovědi počasí - samozřejmě té nejlepší - nebo prostě jen jediný možný termín dovolené…

 

 

Začalo to všechno v zimě na Matterhornu, kde jsme všichni do jednoho přehlédli, že ta předpověď není nejlepší. -28°C s windchillem kolem -40°C zachraňoval až záhrab a útěk zpět. Úplně nejhorší je, když vám do záhrabu chodí SMSky z Floridy…

 

 

 

 

Svátky počátkem července krásně navazovaly na víkend a tak byly hory více než jasná volba. Na Dachsteinu má být sice ošklivo, ale jedna předpověď slibovala přeci jen lepší počasí. Pravdu měly ty ostatní a tak se z prodlouženého víkendu stává zatraceně mokrý výlet na Adamek Hütte a zpět. Chuť si chceme spravit ve Skaláku, kde je pro změnu takový hic, že se skály nedá skoro ani dotýkat…

 

 

V půlce srpna potom zkouším splnit slib kamarádovi z USA a cílem je Jungfrau. Vyrážíme o něco dřív a doufáme, že počasí bude lepší a dáme si třeba ještě Schreckhorn. Nedali. Tři dny ve stanu a u kiosku v kempu v Grindelwaldu a dalších pár promočených v nejbližším okolí otráví každého. Hezky se prý udělalo až po našem odjezdu…

 

 

Přemýšlím čím to sakra je. A najednou mi to všechno došlo. Vždyť já jsem neměl ani na jedné z těchto výprav Intita! Intito je malý plyšový medvídek, kterého jsem dostal kdysi dávno. Jméno dostal v Peru od Fischera Chavéze, který se o nás staral na Inca Trailu. Inti je kečuánsky (kečuánština – původní jazyk Inků) slunce. Intito je zdrobnělina, tedy sluníčko! A je to! Příští tok bude všechno jinak! Ještě je třeba dodat, že medvídek potřebuje vždycky situaci vidět a potom je potřeba dát mu loknout něčeho ostřejšího…

 

 

Příležitost ukázat, jak to všechno doopravdy je, přišla brzy. První zimní Tatry a o kouzelnosti medvídka začínám pochybovat…

 

 

Všechno mu ale ukazuji, a…

 

 

Druhé zimní Tatry už mě nenechávají na pochybách - ten medvěd čaruje!

 

 

Přichází zase léto a pevný termín předem dohodnuté akce. Takový menší trek po Julkách s výstupem na Triglav. Předpověď neslibuje nic hezkého, ale mám medvídka…

 

 

Takže čtyři dny na horách jsou úplně za odměnu…

 

I když z vrcholu Triglavu pozorujeme, jak prší všude okolo… 

 

 

A zase dovolená slibující nějaké vyšší kopečky. Bohužel, díky mé práci a s vyhlídkou stěhování, zase pevně upnutá na určité datum. Kam pojedeme? Do Alp. Ale kam? Do Alp… Kde bude nejlepší počasí. A už jsme postupně v Täschi, v Zermattu a funíme přes Zmut nahoru na Hörnli. Matterhorn se nám celou dobu schovává v mracích. Dvě stě výškových pod Hörnlihütte už víme, že díky sněhu se o Matterhorn ani pokoušet nebudeme. Dorazíme k chatě a stavíme stany. Ráno v půl páté nás budí vítr takovým stylem, že Sokol se bojí ještě teď. Později se dozvídáme, že poryvy byly kolem 70 km/h. Náš stan vydržel, Sokol s Rendou řešili rozlámané tyčky…

 

 

Medvídkovi opět celou situaci ukazuji a vypadá to, že nás chápe a dovolí nám další den vylézt alespoň na Breithorn. Přesun pod další kopec je už opět za zvuků bubnujících kapek a tak jsme rádi alespoň za jeden vrchol.

 

 

 

 

 

Teď už je ale rok 2012 a jediná akce s kamarády je opět daná přesně stanoveným datem. Předpověď ještě pár dní předem neříká nic extra, realita je však někde jinde a tak si lezení na Grossglockner přes Stüdelgrat užíváme na holé, prohřáté skále a s výhledy až do Dolomit…

 

 

 

 

Glocknerem to nekončí. Nicméně další Intitovy zásluhy si říkají o zcela samostatný článek. Tak ať vám pořád svítí!