Končiny, možná méně známé

Autor: Anna a Michal Coubalovi <vendulka.coub(zavináč)tiscali.cz>, Zdroj: Michal Coubal, Vydáno dne: 09. 10. 2012

---

Okruh Švýcarskem a Itálií

Lezecké oblasti v okolí Chiavenny a Sondria navštěvujeme již řadu let. Na nevelkém území je zde soustředěno poměrně velké množství skalkařských i horských oblastí naprosto rozdílného charakteru. Výsledný okruh touto částí Alp zahrnuje místa, která nás nejvíce zaujala.

Po několika pokusech jsme vyhodnotili jako nejpříjemnější cestu trasu Mnichov - Garmisch -Imst - Landeck. Dále přes Martinu do St. Mořice. Na této cestě nepotřebujete rakouskou ani švýcarskou dálniční známku. Silnice je pěkná a vede hezkou krajinou.
Několik km za Maloja pass směrem na Chiavennu je horská oblast „ Albigna - Spazzaceldera“. Do výšky 2000m vás vyveze lanovka. Její dolní stanici nelze minout, leží přímo u silnice a jezdí 1.6. – 30.9. od 7:00 do 16:45, zpáteční jízdné 18 CHF.
V poměrně široké východní stěně z nádherného granitu, s výškou do 280 m, najdeme více jak 30 výstupů. Jsou zde jak cesty vybavené novými inoxy, tak i staré nýty, skoby, ba i bongy. Frendy i vklíněnce jsou při některých výstupech nutností, ale odměnou je opravdu parádní lezení, vesměs pevná skála a impozantní horská scenérie.
S Petrem Blechou jsme si tady vylezli dvě cesty : „Coco driller“ 7a – 280 m a „Nebel des grauens“- 7a 150m. Jen jsme spokojeně chrochtali. Bivaků, zvláště v levé části, je hned několik. Na konečné stanici lanovky najdete čekárnu, evidentně přizpůsobenou pro případné přespání, s toaletou i tekoucí vodou.
Albignu - Spazzacalderu nejdete dobře zpracovanou v průvodci Jiřího Nováka - Bergel.

 

 

 

 

 

Několik kilometrů za švýcarskou hranicí míjíme vpravo velmi oblíbené „Sasso del drago“ s velkým výběrem cest všech obtížností.

Další zastávkou na cestě do Chiavenny, která rozhodně stojí za to, je Acquafraggia.

 

 

 

Dominantou údolí nad vesnicí Borgonuovo je nádherný dvojitý vodopád. V jeho těsné blízkosti je rulová stěna vysoká až 170 m. Všechny cesty v ní rozhodně stojí za vylezení.
Zajištění i štandy jsou perfektní, jen skála je místy lámavá. Nejoriginálnější cesta je bezesporu „Indiana Jones“ 7a, která vede v těsné blízkosti vodopádu. Klíčová délka se leze v nádherně modelované skále a oblacích vodní tříště. Jen nahoře si musíte zkontrolovat pytlík, abyste domů nepřitáhli nějakou tu žábu. Výhodou je příjemné klima i v horkých letních dnech a domácké posezení v hospůdce pod vodopádem.

 

Za chvíli jsme v Chiavenně. Odtud směřujeme jen do několik kilometrů vzdáleného údolí Val Bodengo. Originální oblast Placche del Boggia tvoří plotny padající do hluboké soutěsky. Začíná se netypicky – 200m dlouhým slaněním. V pěkně modelované plotně najdete 8 cest vysokých až 240m. Lezení rozhodně stojí za to, přestože autoři v cestách nýty rozhodně neplýtvali.

 

 

 

Toto místo lze ideálně spojit návštěvou skalkařské oblasti „Vho“ a stejnojmenné historické vesnice, která leží u tunelu silnice, spojující Chiavennu a passo Spluga.

Opouštíme okolí Chiavenny a míříme přes Sondrio směrem k Bormiu. Cestou míjíme ústí údolí Val Massino, s notoricky známými oblastmi Sasso Remeno a Val di Mello.

Několik kilometrů před Bormiem leží dobře utajená oblast Migiondo. Vlastní žulové skály zasazené do starého kaštanového háje skýtají pěkné lezení jak v plotnách tak i v převisech. Největším zážitkem je ale atmosféra tohoto místa, která na vás dýchne kouzlem dob dávno minulých. Po procházce melancholickou vesničkou není nic lepšího než měsíčná noc strávená s duchy v údolí u opuštěného mlýna ze 13. století. Jedinou nevýhodou je že s italským duchem člověk moc nepokecá.

 

 

 

Téměř na dohled od Bormia se nachází poslední zastávka naší cesty.

Prudkým stoupáním z vesničky Premadio se dostáváme do výšky 1800 m k masivu, jemuž vévodí dvě středověké věže Torri di Fraele. Zde najdeme sektor Cancano s výškou kolem 220 m a výběrem vícedélkových cest s klasifikací do 6c. Nejvýznamnější z nich, „Via Casarotto“ 6c je opravdu zážitek. V 7 délkách najdeme jak perfektní vápenec, tak i lámavější a odvážné úseky.
Sasso dei Contrabbandieri, další z místních sektorů dosáhneme za 15 minut po fixních lanech. Monolitní vápencová stěna nabízí asi 17 dobře zajištěných cest v délce 80 – 220m.

 

 

Torri di Fraele střeží ústí velmi zajímavého údolí. Malebnou krásu tohoto odlehlého místa poznamenala poválečná výstavba dvou přehradních nádrží. Kupodivu se však podařilo vytvořit velmi originální kombinaci původních zákoutí, historických stavení a starých časů se strohostí velkých vodních ploch. Okružní silnička kolem celého údolí je ideální pro cyklistiku. Hned u vjezdu najdeme několik velkých půjčoven kol. Cestou pak řadu starých chat lákajících k válení s výhledem na ledovce a příslibem nových lezeckých dobrodružství.

 

 

Veškeré informace lze načerpat v průvodci Valtellina Valchiavenna a Engadina vydavatelství Versante sud.

Michal Coubal