Adam Ondra: Change 9b+

Autor: redakce <redakce(at)horyinfo.cz>, Zdroj: Adam Ondra (překlad Jana Šimková), Vydáno dne: 29. 10. 2012

---

O nejtěžší cestě světa

Nemůžu tomu uvěřit, to, pokud mě paměť neklame, byla první slova, která jsem řekl, když se mi podařilo cvaknout poslední jištění. Byl to určitě ten nejlepší pocit, který jsem kdy po přelezení cesty měl. Ještě teď se musím usmívat, když tohle píšu. Přes všechny obtíže během práce na této cestě, bych se nemohl cítit líp. Nejen proto, že se jedná o 9b+, číslo, které takhle napsané vypadá opravdu zvláštně.

Cesta může být rozdělena na dvě délky 9a+/b(20m), no-hand rest následován 9a (25m). První délka má boulderový charakter – prvních 12 metrů se dá popsat jako 8B přecházející v 8B+ (asi nejšílenější pohyby, které jsem kdy prováděl) a v 7B+. Zbytek délky už je snadný. U štadu je no-hand, kde je možné si odpočinout. Stojíte při tom na dobrých stupech ve vertikální stěně opíraje se hlavou o převis nad vámi (v létě se mi nepodařilo nalézt žádný oddech).
Druhá délka zahrnuje šestimetrovou silovo-vytrvalostní sekvenci. Ta se nachází nad prvním štandem, dlouhé nátahy, patičky a lezení po malinkých chytech. Dál už to není víc než 8b+, ale únavné a nekončící „nateklo“. Po cestě je dost kapes vybízejících k odpočinku, ale to už nestačí na to, znovu se dát do pořádku...
Change je cesta, které jsem věnoval největší úsilí. Tři týdny jsem ji zkoušel vylézt v létě a dva na podzim. Ale musím říct, že to bylo také hodně o čekání na příznivé podmínky. Někdy jsem si cestu jen prohlédl a zjistil, že je příliš vlhká, obzvlášť na podzim, když nastala ideální teplota, ale dva chyty v horní částí byly stále mokré, protože tři týdny před naším příjezdem v kuse pršelo. V den kdy se mi prvovýstup podařil byly téměř suché. Izolovaně jsem jednotlivé kroky byl schopen dát, ale jejich propojení by bylo extrémně složité. Nikdy jsem se před samotným úspěšným přelezem nedostal tak vysoko, ale uvědomil jsem si, že i kdyby se mi to podařilo, určitě bych byl býval za předchozích vlhkých podmínek spadl.

 

 

Stupeň obtížnosti byl velké dilema. Po prvním vylezení první délky (po pěti šesti dnech), jsem si pomyslel, že to je tak sotva 9a+. Přelezení druhé se zdálo tak blízko, protože jsem si na štandu mohl dostatečně odpočinout. Čím víc jsem ale cestu zkoušel, tím víc jsem si uvědomoval, jak náročná vlastně první délka je a jak mi v druhé vždy nateče. Čím déle jsem se snažil, tím víc se mi v hlavě usidlovala myšlenka na 9b+. Konečné rozhodnutí jsem učinil dva dny před finálním přelezem. Moje sebedůvěra byla nízká, výstup milión kilometrů daleko a já si pohrával s myšlenkou, že celý tenhle výlet je ztracen. Když jsem o tom tak přemítal, měl jsem pocit, že je ta cesta těžší než jakékoli jiné 9b, které jsem doteď vylezl, věnoval jsem ji tolik času, dodatečně vidím, že vyhovuje mému stylu lezení, řekl jsem si, že to je přílilš těžké na 9b...

 

 

Měl jsem opravdové štěstí, že se mi podařilo nalézt cestu přesně na hranici mých možností. Žádné mrhání nýty jenom abych našel něco nemožného, jen dlouhé hodiny hledění na nekonečný žulový oceán Flatangeru a správné rozhodnutí. Musím přiznat, že nakonec jsem si nevybral linii, která mi napoprvé padla do oka, tu nejpůsobivější. Tu mám stále v hlavě a pravděpodobně se na ni vrhnu příští rok. Change se ukázala být přesně takovou jakou jsem očekával. Plná výzev, dobrých kroků a různých lezeckých stylů. Jediná věc, která Change kazí, je no-handový odpočinek a to, že nevede až na vrcholek jeskyně. Napadlo mě, že bych na jeden zátah pokračoval dál, ale zjistil jsem, že je to nemožné kvůli lanu, které hrozně táhne a lezení s dvěma lany, jedním už visícím v cestě, se mi zdá příliš vyumělkované. Lezení další délky jen proto bych se dostal navrch jeskyně by bylo hezké, ale vyžadovalo by to spoustu práce a nikdo by to nikdy nelezl. Soustředil jsem se na nalezení dobrého místa, kam umístit štand, ne uprostřed hladké stěny na nějakém malinkém chytíku, ale na dobré římse nad zřetelným čtvercovým útvarem.

 

 

Nedávné období a cesta sama o sobě mě hodně změnily. Žiju teď úplně jiný život, když už teď nemusím chodit do školy. Pokusy byly neustále se měnícím procesem. Mezitím jsem se hodně naučil, ale předpokládám, že jednou až se vrhnu zas na něco nového, budu dělat ty samé chyby. Boj s vlastní myslí patří mezi ty, které můžete vyhrát pouze dočasně. Ale jednu věc tato cesta nezměnila – moji touhu po „otevírání“ nových cest. Provýstupy se ukázaly být zábavné a uspokojující, jak jsem si myslel.

Adam Ondra,

překlad z angličtiny Jana Šimková 

Děkujeme Adamovi za svolení uveřenit překlad a Petru Pavlíčkovi za poskytnutí skvělých fotek.