Žula - Ailefroide, La Bérarde aneb jak jsme potkali JMC

Autor: Jiří Vodsloň <jirka.vodslon (zavináč) intergraph.com>, Zdroj: Jirka Vodsloň, Vydáno dne: 05. 11. 2012

---

Léto bylo mokré, počasí nestálé, haksna (ne moje) v rehabilitaci, a proto jsme vyrazili do hor, kde není třeba hrdinství a panuje pohoda. Volba padla na známé oblasti Ecrins, kde jsou nástupy krátké, žula pěkná a panuje jižní teplíčko.

La Sagnette, foto Lenka K.

Nejdříve jsme navštívili Ailefroide. Pohodová louka uprostřed hor, kde při snídani je možné od stolu prohlížet cesty, či při večeři sledovat zaprásknuvší se opozdilce. Nejdříve jsme zotavující se zlomeninu vyzkoušeli na skalkách, a když neprotestovala, tak jsme se vydali do vícedélek. U snídaně si počkali, až bude v severu tepleji a pak vyrazili v sedácích přímo od stanu na Snoopy Directe. Ranní nedočkavci byli již o dvě délky před námi a tak jsme si libovali. Lezení nám pěkně odsýpalo a než jsme se nadáli, byli jsme v zácpě v klíčových délkách. S italskou trojkou jsme si za chvíli libovali a svorně nadávali na neschopné Francouze, kde hrdina vzal děvenku na první túru do cesty, která byla nad její i jeho síly. Slečna byla zcela zkřečovatělá a nechtěla udělat krok, jen díky značné podpoře IT-CR teamu se posouvala na napnutém lanu vzhůru. Bohužel statný rek byl bez podpory a jeho kroky byly váhavé a hlemýždí. Nu co dělat než zevlovat a snažit se fotit co se dá, zvlástě když se odspodu přiblíží další dvojka a sune se do první klíčové délky: převislého koutu, nad kterým je štand. Už si libuji, jaké to budou skvělé fotky, ale co nevidím, dlouhá vyzáblice funí, chvilku sebou cuká a pak šáh dozadu na sedák, cvak téměř metrovým šáhlem, chňap a cvak a sedí u nýtu a takto to jde dál až ke štandu, a na just ji neporadím tam, kde je šáhlo krátké. Na štandu franzouzská Irka blábolí, že nemá den a že na stěně leze 6c a nějaké 6b by mělo být s prstem v nosem - koukáme na ni a mlčíme, jen občas prohodíme jízlivou poznámku a zaplať Pan Bůh lezeme dál, rek si to již opět "valí". Po dvou délkách zase zábava s Italy u štandu a dohadování, jak nejlépo dolézt poslední délku, kterou hrdina nezvládá. Italové jdou okolo trojkou a já raděj zcouvám celou délku, abychom mohli slanit. V půlce stěny zařvu "bacha šutry" a ejhle ona to lezačka Irky, koukám kam spadla, vylovím ji. Číslo 44 mi nepadne a tak ji nechám pod slaňákem, pověšenou nad pěšinou, aby i po tmě padla do oka. Při soumraku, u večeře uzavíráme sázky, zda právě doslaňuvší Irka botku našla.

Snoopy Directe, klíčová délka a hákující Irka, foto Jirka V.

Poučeni z předchozího dne a potěšeni tím, že haksna ani necekne, volíme cestu Soleil Trompeur / Soleil Glacial s nástupem 1,5 hodiny. Brzké ráno je studené, nikde ani živáčka, slyšet je jen ptačí cvrlikání a vlastní funění. Konečně na nástupu, kde vidím v první délce dvojku. Trochu znervozním, ale lezou svižně a navíc záhy odbočí do lehčí cesty. My jdeme středem stěny, kde cesta protíná všechny převisy. Za pár délek jsou bicepsy utahány, ale musíme dál, neb slanit se nedá. Konečně jsme na hraně pod vrcholem, v lehčím, ale značně rozchrastanějším terénu. Jen myšlenka na to, že bychom tudy museli následně slaňovat, se mi moc nelíbí, a tak místo vrcholu raději volíme slanění již odtud. Když je vše nachystáno, jen hodit lana, přijede na štand divý muž a začne vysvětlovat jak nejlépe hodit lana tak, aby se nezasekala, zjevně to tu zná, tedy doleva, vpravo je kout, tedy doleva, rozhazuje rukama, ukazuje hned tam a hned jinam, jsem z toho jelen a tak mrsknu lano doleva, on na to kouká, poulí oči, že myslel jen trochu doleva, hlavně ne doprava, zblý hodím druhé lano rovně dolů, on jásá, že to je správně, trochu doleva. Lenka jede dolů a ejhle první lano nejde vytáhnout ani přetáhnout, je festovně kousnuté, akorát ji to vyjde k osamocenému nýtu a já si mohu tu šlamastiku vyřešit. Vše dobře dopadá a záhy sedíme v mezipatře a pojídáme svačinku. Za chvilku přichází divý muž a pochvaluje si ten nýt, a vysvětluje, že jej tam přidal, když se mu tam několikrát kouslo lano, pak ještě tlacháme o cestě, on nás chválí, že jsme dali ty převisy, my zase jak pěkně se to lezlo a jak to bylo dobře odjištěno a pak o Diboně, o Bérarde, a pak aurevoir a jdeme slanit ty nástupové délky. Večer koukám do průvodce a nevěřím svým očím, onen divý muž byl sám autor JMC.

Zánik ledovce, zrod řeky, foto Lenka K.

Druhá část pobytu v La Bérarde byla již bez excitací, skvěle jsme si zalezli a dolezli nevylezené na Tête de la Maye a vydali se objevovat novinky na Encoula. Bohužel Encoula nesnese srovnání s Maye, cesty jsou méně homogenní, pěkný začátek brzy vystřídají plotny, které jsou čím výš tím položenější. 

Soleil Glacial, foto Lenka K.

Cesty

La Bérarde

Tête de la Maye, (kliknutím zvětšit), foto Jirka V.

Tête de la Maye
Maye Friend; 480 m, 6a+/A0 obl., 13 délek: 6a, 3, 5c, 5c, 6b+, 3, 5c+, 5b, 6a+, 6a, 5b, 6a+,  3.
Pěkná cesta na rozlezení v oblasti, potřeba jsou pouze expresky. Sestup přes vrchol a pěšinkou a feratou.

Tête de la Maye, Maye Friend, foto Lenka K.

Tête de la Maye
Tu ris, maye; 485 m 6b+ obl., 14 délek: 6a+, 6b, 3, 6a+, 6b+, 3, 6a, 6a, 6a+, 5c, 6a, 3, 6a+, 6b+, 3
Nádherná cesta, která nastupuje po hraně převisu, traversem doleva (druholezec si užije). Druhá délka je pak skvostná dobře strukturovana lehce převislá stěna. Potřeba jsou pouze expresky. Sestup přes vrchol a pěšinkou a feratou.

Druhá délka, Tu ris, maye, foto Lenka K.

Encoula, sektor Barfly
Dix huit tentatives pour devenir un Saint-Ogradiste, 400 m, 5c obl., 10 délek: 5c, 5c, 5c, 5a, 5b, 5a, 5a, 5b, 5a, 5b 
Zprvu par pěkných délek, posléze plotny, které se směrem vzhůru stále více pokládají. Potřeba jsou pouze expresky. Sestup slaněním cestou.

Ailefroide

La Sagnette
Soleil Trompeur / Soleil Glacial , 500 m, 6a+ obl., 14 délek: 5c, 6a, 6a, 5c, 300 m pěšina, 6b, 6b, 6a+, 6a, 6a, 5c, 6b, 6a+, 6a, 5c.
První čtyři nástupové délky jsou pouze přípravou na skvělé a dobře odjištěné lezení v hlavní stěně. Konec pak trochu pokazí méně pevná skála závěrečného žebra. Potřeba jsou pouze expresky. Slanění zprvu cestou po hraně, dále pak dvě délky žlabem pod stěnu a tři délky k nástupu.

Snoopy Directe, klíčová délka, foto Jirka V.

Poire d'Ailefroide
Ils y passeront tous, 6a+, 200 m, 7 délek: 6a, 6a, 6a+, 6a+, 6a+, 6a+, 5a.
Pěkná a vyrovná cesta, nástup v nejzažším místě kuloáru (pozor nenechat se zlákat novými nýty nové cesty vedoucí přímo přes převis 6b+) Velmi rozmanité lezení, zprvu oblé bloky, pak plotna a nakonec svislá stěna, na závěr opět plotny. Stačí pouze expresky. Sestup: slanění cestou.

Poire d'Ailefroide, foto Lenka K.

Fissure d'Ailefroide
Snoopy Directe, 6a obl., 280 m, 9 délek: 5c, 6a, 5c, 6b, 6a, 6a, 5c, 6a+, 6a
Pěkná cesta přímo nad kempem. Převážně plotnové lezení. Stačí pouze expresky. Sestup: po pěšině doleva, případně slanění cestou.

Fissure d'Ailefroide, Snoopy Directe, foto Jirka V.

Informace

Tip

Restaurant a bar v AilefroideChâlet Hôtel d'Ailefroide
Pojizdná Piza v Ailefroide
Restarant a bar pod stěnou v La Bérarde: le Champ de Pin, dobré pivo i sladkosti a ještě lepší menu.

Ubytování

Volné kempování je v národním parku zcela zakázáno!

Kemping v Ailefroide
Kemping v La Bérarde.

Průvodce

Oisans Nouveau Oisans sauvage - Livre Est; Jean Michel Cambon, včetně skalek
Topoguide; bohužel neseděla vždy klasifikace, zato výrazně podrobnější nákresy než ve francouzském průvodci
Escalade autour d'Ailefroide: výběr a nové cesty v okolí Ailefroide.
Escalade à La Bérarde: výběr a nové cesty v údolí Venèon.

Všechny francouzské průvodce lze zakoupit v La Bérarde a v Ailefroide.

Web
http://www.camptocamp.org
http://escalade-Oisans.com/
http://www.topoguide.de

Mapy
IGN 3436ET Meije - Pelvoux - Parc national des Écrins