Hřebenovka přes Loferer Steinberge

Autor: Veronika Dušánková <veronika.dusankova(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Veronika Dušánková, Honza Polák, Vydáno dne: 08. 11. 2012

---

Nurracher Höhenweg

Do nádherných Severních vápencových Alp patří i skupina Steinberge. Ta je tvořena dvěmi samostatnými pohořími. Na jihu jsou to Leoganger Steinberge a na severu Loferer Steinberge. Leží na území Rakouska ve spolkové zemi Salcbursko v oblasti zvané Pinzgau. Loferer Steinberge i Leoganger Steinberge jsou kromě jiného i oblíbené destinace lezců. Nacházejí se zde jedny z nejdelších lezeckých cest. A právě i to byl důvod, proč jsme se sem vypravili - na obhlídku terénu.

Náš výběr padl na Loferer Gebirge a hřebenovku Nuaracher Höhenweg. Tato horská cesta je právem označována jako jeden z nejkrásnějších přechodů v severních vápencových Alpách.



Rozhodli jsme se pro trasu ze St. Ulrich am Pillersee s cílem dojít na chatu Schmidt-Zabierow-Hütte.



V noci přijíždíme do St. Ulrich am Pillersee (835 m.). Nalézt parkoviště, kde je možné nechat dlouhodoběji auto není problém, je jich zde hned několik. My parkujeme na prvním velkém značeném parkovišti kousek od fotbalového hřiště. Budíka nařizujeme na 6hodinu ranní a okamžitě zalézáme do spacáků.



Ráno je všude klid. Jsme zde jediní, kdo se chystá nahoru. Zdravíme se pouze s několika pejskaři. Rychlá káva, něco do žaludku a vyrážíme. Cesta vede z parkoviště kolem již zmíněného fotbalového hřiště, přejdeme mostek přes vodu až dojdeme na rozcestí. Zde je již značená cesta č. 612 Nuaracher Höhenweg / Schmidt-Zab.-Hütte.



Cesta nejprve stoupá svěžím lesem. Pohodlnou cestičkou kráčíme až do výšky cca 1219 m. k Bräualm a dále k rozlehlé plošině Bräuplatte (1431 m.). Zde se již les mění v kleč a pohodlná cesta se stává strmější a horštější. Pomalu se nám začíná otvírat výhled do okolí a my konečně přicházíme ke kříži na Ulrichshorn (2030 m.).



Z Ulrichshornu to je na Seehorn pouhých 125 výškových metrů. V některých strmějších či exponovanějších pasážích je nataženo ocelové lano. Od našeho prvnotního plánu, že na Seehornu posvačíme, brzy upouštíme. Fouká zde a není kde se schovat. Míříme tedy dál s kručícími žaludky.



Dalším záchytným bodem se nám stává Schafeggl (2176 m.) Cestou potkáváme opět několik natažených ocelových lan. I přes zpívající žaludky jsme dobře naladěni a tento výlet nás velmi baví a uspokojuje. Kromě jedné dvojice jsme zatím nikoho nepotkali.



Kousek pod Schafegglem nacházíme pěkné místo v závětří. Svačíme a kocháme se pohledem na Mitterhorn. Z jihu má překrásný tvar pyramidy a působí velmi impozantně. Když se kolem nás začínají shlukovat velcí černí ptáci, chápeme to jako znamení nezdržovat se a jít dál.



Sestup z nenápadného Schafegglu (2176 m.) je dosti exponovaný a je opravdu nutné umět se dobře pohybovat v horském terénu. Skála je občas nekompaktní a je tedy potřeba dbát zvýšené opatrnosti. Ne nadarmo se i průvodcích uvádí obtížnost klasifikace II-III UIAA.



Pokračujeme po hřebeni a pak mírně vpravo po značené cestě směrem na Rothorn. Cesta vede ve skalních policích a podchází-traverzuje Rothörndl. Pro větší pohodu si nasazujeme helmy. Jsme zde úplně sami a ticho kolem nás ještě víc umocňuje atmosféru. Přestože je červenec, začíná sněžit.



Přicházíme do sedla mezi Rothörndlem a Rothornem. Zde je možné vyjít ferratkou na vrchol Rothördlu. My tuto variantu s ohledem k měnícímu se počasí zamítáme a pokračujeme na Rothorn. Opět exponované police, občas popolézání v klasifikaci II a hlavně neuvěřitelné výhledy do okolí.



Cesta z Rothornu na Mitterhorn vede po hřebeni a policích. Na rozcestí pod Mitterhornem necháváme batohy a nalehko se jdeme podívat na vrchol. Z rozcestí je to ke kříži asi 5 minut. Cesta k němu je zajištěna kusem železa, za což jsme rádi, protože na čerstvě napadlém sněhu to trochu klouže. Rychlé foto na vrcholu a po zadku zpátky k batohům. Soukáme do sebe energetickou tyčinku a opatrně spěcháme směrem k Breithornu, kudy vede cesta do tepla a sucha, do chaty Schmidt-Zabierow-Hütte. Sněžení postupně přechází ve vytrvalý děšť.



Už se příliš nezdržuje kocháním se po okolí, už nefotíme a tento výlet nám už nepřijde tak nádherný :-) Jsme celí mokří, na sestupu to klouže, je nám zima, bolejí nás kolena a do toho všeho ještě padá mlha. Před Breithornem nalézáme rozcestník s ukazatelem, že na chatu je to již jen hodinu cesty. Hurááááá!



Na závěr musím přiznat, že tento sestup v lijáku a mlze ze sedla mezi Mitterhornem a Breithornem až k chatě (pouhých 234 výškových metrů) se nám vryl pevně do paměti. Byl ale vykoupen výbornými ovocnými palačinkami se šlehačkou, které nám na uvítání poslali z kuchyně :-)



Tuto cestu lze bez uzardění doporučit, nicméně je velmi důležité počítat s tím, že :
- vyžaduje jistotu chůze v horském terénu
- v určitých pasážích je nutné zvládat lezení v klasifikaci II-III UIAA bez jištění
- v některých pasážích je cesta dojištěna lanem nebo kramlemi
- cestou není možnost dočerpat žádnou vodu
- je třeba nastupovat pouze při stabilním počasí!
- z hřebene nevede žádná úprkovka
- celkový čas na přechodu se pohybuje dle zdatnosti jedince od 10-12hodin
- mít helmu může být přínosem
- je velmi exponovaná
- je potřeba překonat velká převýšení
- cesta je dobře značena, ale v mlze může být probletická orientace
- není vhodná pro děti!
- je to strašná dálka :-)



Pokud nechcete nocovat na Schmidt-Zabierow-Hütte, můžete se z vrcholu Mitterhornu vrátit zpět na rozcestník a sejít po značené trase č. 613 strmě přes skalní prahy dolů do údolí Lastal a dále až do St. Ulrichu am Pillersee.

Pěší trasa 1899098 - powered by Wandermap 

Zobrazit místo Lofer na větší mapě