Národní park Camargue

Autor: Veronika Dušánková <veronika.dusankova(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Veronika Dušánková, Honza Polák, Vydáno dne: 05. 12. 2012

---

Příjemně strávený rest day v Provence

Mezi lezecky hojně navštěvované lokality v jižní Francii patří jednoznačně oblasti Languedoc-Rousillon a Provence. A právě na rozhraní těchto dvou vyhlášených míst se nalézá národní park Camargue, který je právě svou polohou a naprosto jedinečnou atmosférou úplně stvořen pro příjemně strávený rest day. A pokud si s tebou vezmete kolo, budete mít jedinečnou příležitost dostat se i do jeho odlehlejších míst.

Parc Naturel Regional de Camargue byl vyhlášen přírodní rezervací a díky své ohromné rozloze je největší říční deltou západní Evropy. Dalo by se říct, že Camargue má tvar trojúhelníku, na severu trůní město Arles, z východu je ohraničeno ramenem Grand Rhône a na západě menším Petit Rhône. Na jihu pak tento trohúhelník uzavírá Středozemní moře.  



Do Camargue přijíždíme od severu, od města Arles. Je jaro a od moře fouká studený mistrál. Oceňujeme pečlivě zarovnaná zemědělská políčka, kterých je na severu mnoho. Lidé zde kromě klasických obilin pěstují i vinnou révu a rýži. Příjezdová silnice je často lemována vysokými jalovci a zabraňuje nám výhledu do okolí. Míříme do městečka Salin de Giraud, které leží na jihovýchodním cípu Camargue. Tato oblast je vyhlášená především díky svým solným lagunám, které dnes pokrývají přibližně 11 000 hektarů a produkují každý rok téměř 900 000 tun soli.

Maják Gacholle byl postaven v roce 1882. Automatizován pak byl v roce 1967.

Městečko Salin de Giraud se v březnu stále ještě neprobudilo ze zimního spánku. V ulicích je klid a pusto. Parkujeme na maličkém náměstí a několik místních vylézá na zápraží kavárny, aby nám ospalým kynutím ruky dali najevo, že o nás vědí. Vytahujeme z auta kola a do batohů ještě přibalujeme nezbytné větrovky. Máme v plánu objet téměř celou rezervaci. Lehkým kývnutím hlavy se rozloučíme s místními a vyrážíme dle plánku směrem k hrázi Digue à la mer a majáku Gacholle.



Hráz Digue à la mer je zpřístupněna pouze pěším nebo cyklistům. Je dlouhá přes 20 kilometrů a chrání národní park před častými záplavami, které přicházejí od Středozemního moře. Po hrázi se pomalu proti mistálu přibližujeme k majáku Gacholle. Je zde umístěno informační centrum a hvězdárna. Bohužel mimo hlavní sezonu není otevřen. Venkovní expozice nám ale i přesto poskytuje spoustu informací.



V Camargue žije velké množství vodních a bahenních ptáků, kteří zde hnízdí nebo se jen zastavují na svých tazích mezi Evropou a Afrikou. Díky dlouholeté ochraně se zde jako na jediném místě Evropy udržel vzácný plameňák růžový. Dozvídáme se, že množství plameňáků žijících v Camargue dosahuje počtu až 20000 párů.



Kousek za majákem Gacholle máme štěstí, protože v laguně Étang du Boulin se nám předvádí velké množství těchto růžových opeřenců v celé jejich kráse. Litujeme, že nemáme dalekohled. Naprosté ticho je přerušováno pouze skřeky ptáků a našimi výkřiky nadšení. Jsme tady úplně sami. Jen my a Camargue.



Šlapeme si to po hrázi dál na západ a u zátoky Baisse de la Redonne odbočujeme po cestě doleva na pláž ke Středozemnímu moři. Slézáme z kol, protože jak jistě správně tušíte – v měkkém plážovém písku to prostě nejede. Chvíli si užíváme atmosféry a zhluboka vdechujeme svěží solný vzduch. Poté se vracíme zpět na hráz a mezi Baisse de la Relonguette a Étang des Batayolles pokračujeme až k můstku Pont de Rousty, který nás převede přes široké mokřady. Průvodce oznamuje, že Camargue je lokalita s velkou koncentrací hmyzu včetně nejdivočejších komárů ve Francii. V minulosti prý byla Camargue velkým ohniskem malárie. Naštestí teď v březnu nemají ještě sezonu :-)



Za mokřadem Trabas de Rousty se opět vydáváme na pláž. V protisměru, od města Saintes-Maries-de-la-Mer sem míří několik turistů. Tlačíme písčitou pláží kolo a předčítáme nahlas průvodce: „Velká část národního parku se nalézá pod vodou. Přibližně třetina z Camargue jsou buď jezera nebo bažiny. Camargue náleží do světového kulturního dědictví UNESCO. “



Blížíme se k mokřadu Trabas de Jusiou. Zde bohužel končí romantika. Tato oblast je takzvanou odpočinkou zónou města Saintes-Maries-de-la-Mer, což se na tomto cípu národního parku Camargue podepsalo spíše negativně.



Městečko Saintes-Maries-de-la-Mer je známé především svou každoroční květnovou poutí, kdy se sem sjíždějí tisíce Romů a uctívají svou „Černou Madonnu Sáru“. Na tu jsme zvědavi i my a jdeme se na ní podívat do Notre-Dame-de-la-Mer .
Saintes-Maries-de-la-Mer dříve byla rybářská vesnice, dnes je to přímořské letovisko plné obchodů a aktivit zaměřených na cestovní ruch. I přes tyto komerční vlivy si ale v něterých částech zachovalo doposud kousek svého prvotního půvabu.



Ze Saintes-Maries-de-la-Mer se vydáváme na zpáteční cestu, nejprve kolem Étang de Malagroy. Vjíždíme znovu do fascinující krajiny plné močálů a lagunových jezer, pastvin, dun a slanisek. Bavíme se pohledem na stovky plameňáků, volavek, čápů, racků a jiných ptáků, jejichž jména ani neznáme, a kteří nám čas od času přelétnou nad hlavami.



Míjíme Étang de Malagroy a dostáváme se na sever Camargue, do rovinaté krajiny plné uspořádaných malých zemědělských políček. Cestou mezi nimi se dostáváme až k Étang du Vaccarès. Tato laguna je největší nejen v celém Camargue, ale i v Evropě. Hloubku má sice jen 2 metry, ale celková rozloha je přes 6500 hektarů a délka 12 km.

Étangs jsou solné laguny obklopené písečnými dunami.

Cesta kolem Étang du Vaccarès není až tak romantická jak by člověk předpokládál. Ze západu je již tato krajina mírně osídlená a podél celého severního a východního břehu se táhne asfaltová silnice. Tou se vydáváme i my. Nevíme, jak je to v hlavní sezoně, ale v březnu opravdu není žádný provoz. Na severní části jezera jsou podél silnice dost často vzrostlé jalovce, které sice brání ve výhledu, ale zároveň vás alespoň na chvíli uchrání před studeným mistrálem.



Po silnici Route Départamentale D37 dojedeme až na severní cíp Étang du Vaccarès a zde se napojíme na menší silnici D36 Route des Fielouse až k vesničce Capelière. Ta je správním střediskem celého národního parku Camargue. Kromě informačního střediska je zde i stálá expozice o camargské rezervaci, naučná stezka do blízkého okolí, vyhlídka i s dalekohledem a samozřejmě obchod se suvenýry.



V okolí Capelière se je také spousta farem, kde chovají camarské bílé koně a polodivoké černé býky.
Z Capelière to máme zpět k autu do Salin de Giraud ještě 20 kilometrů.



Celá cesta okolo Camargue není nikterak náročná, převýšení na celé osmdesátikilometrové trase není větší než 10 metrů. Jen ten mistrál, který vás celou cestu doprovází, dokáže tento cyklovýlet pořádně zpestřit :-) Zhruba polovina z naší okružní cesty vedla po asfaltových silničkách a druhá polovina pak po přírodních cestách a zpevněných stezkách.



Pokud jste vyznavači přírody, ticha a klidu, a chcete si vychutnat pravou atmosféru Camargue, navštivte tuto oblast mimo hlavní sezonu a do jeho zákoutí vstupujte z východní nebo jihovýchodní strany. Zde si totiž krajina ponechává stále svůj divoký a přirozený krajinný ráz.

Pěší trasa 1904332 - powered by Wandermap