BOGANŮV MEMORIÁL 2013 - XXXV. ročník

Autor: Veronika Dušánková <veronika.dusankova(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Vláďa Weigner, Vydáno dne: 14. 01. 2013

---

Lyžařský závod (nejen) pražských (nejen) horolezců

Všem příznivcům zimních sportů oznamujeme, že v sobotu 9. 2. 2013 proběhne již XXXV. ročník lyžařského závodu (nejen) pražských (nejen) horolezců, nazvaný Boganův memoriál. Neváhejte dlouho a přihlašte se co nejdříve. O atmosféru této akce se rozhodně nesmíte nechat připravit !

NEVÁHEJTE TEDY A ZAŽIJTE JEDINEČNOU ATMOSFÉRU TOTOTO ZÁVODU!



Prezentace závodníků proběhne v pátek 8.2.2013 mezi 20-23 hodinou nebo pak brzy ráno v sobotu 9.2.2013 mezi 7-8 hodinou ranní v Kulturním domě ve Starém Město pod Sněžníkem. Je zde i možnost ubytování za 60,-Kč na osobu za noc. Spacák a špunty do uší jsou ovšem nutností.
Pokud by někdo dával z jakéhokoliv důvodu přednost spaní v hotelu, penzionu či ubytovně (rodiny s malými dětmi, zamilované či hypersexuální dvojice, asociálové, přespříliš chrápající ap.) je samozřejmě možnost využít ubytovací zařízení v okolí.



Doufejme, že sněhové podmínky budou dobré, abychom mohli ponechat trať stejnou jako vždy.
Muži : přes Sušinu, Kladské sedlo a Paprsek (přibližně 35km)
Ženy: o něco méně a s menším převýšením.

Přihlášky a informace na emailech : adv.hol@worldonline.cz, honza.sabata@centrum.cz nebo přes stránky HO RAČ.

A kolik tedy za tu srandu?
- 200 Kč pro předem přihlášené (kromě případných sponzorů)
-250 Kč pro nepřihlášené (resp. pro přihlášené až na startu)
- 100 Kč děti/mlaďoši do 16 let
Pokud si nebudete do poslední chvíle jisti svou účastí, je možné přihlásit se až na startu, počítejte ale s malým příplatkem.

Start: hromadně v sobotu 9.2. 2013 v 10 hodin dopoledne ve Stříbrnici
Cíl: do 17 hodin ve Starém Městě pod Sněžníkem



A co je to vůbec ten "Boganův memoriál"?
Na tuto otázku se nadšeně rozpovídal Vláďa Weigner: "Závod se jmenuje po Boganovi Zichovi, který s myšlenkou na jeho uspořádání před více jak 30 lety vyrukoval. Jako místo bylo zvoleno okolí Starého Města pod Sněžníkem, kam jsme pravidelně s partou z tehdejšího horolezeckého oddílu Slávia VŠ jezdili slavit Silvestra. Trasu I.ročníku tehdy vytyčil přes vrchol Sušiny Jarda Heldes, první vítěz. S menšími změnami zůstává stejná dodnes."



"Původně byl závod určen pro horolezce z pražských oddílů, ale protože byl zároveň otevřený komukoli, přidávali se postupně i horolezci odjinud, vodáci i jiná běžkám holdující individua, a z akce se stala pravidelná sportovně-společenská záležitost, kde jsme si nejen zazávodili, ale i se po roce setkali s kamarády, s kterými jsme se často neviděli celý rok, a taky se pobavili, popili, zazpívali si, popřípadě i potančili, neboť většinou nechyběla kapela a nějaký ten soudek piva. Nutno říci, že bohužel mnoho nejvýkonnějších pražských horolezců dávalo přednost závodům v lepší stopě jinde a tak mezi vítězi bývali zejména vodáci a též místní horolezci z HO Loko Zábřeh, kteří se zůčastňovali pokud náš závod nebyl ve stejném termínu jako jejich „1000 lanových délek“ běhaných v okolí chaty Paprsek. Spávalo se v kulturáku (sokolovně) a jezdilo společně vypravovanými autobusy z Prahy. Jednou jelo dokonce 5(!) autobusů. Do hospod bychom se tehdy nevešli, protože byly ve Starém Městě jenom dvě.
Kromě na běžkách se několikrát závodilo v Kunčicích v neděli i ve slalomu, i když to se příliš neujalo. Největší účast v běžeckém závodě byla při 10.ročníku v roce 1986, tehdy do cíle doběhly rovné dvě stovky závodníků – 136 mužů a 64 žen. Běhalo se tehdy se startovními čísly, na trati byly živé kontroly, které si odškrtávaly, kdo proběhl, a kromě závodu jednotlivců se ještě soutěžilo mezi oddíly tak, že se započítávaly časy 3 mužů a 1 ženy. Později zůstala soutěž družstev zachována, ale družstva se tvořila už různě kombinovaná bez nutné příslušnosti ke stejnému oddílu. Kromě ubytování bylo v ceně závodu částečně i jídlo ve statkové kantýně a autobusy v neděli jezdily na Ramzovou, do Červenohorského sedla a do Králík, aby umožnily přechody po hlavním hřebenu Jeseníků či přes Králický Sněžník. Stejně „bohatýrský“ ráz akce už se samozřejmě těžko navrátí. Organizace tehdy bývala značně náročná, ale bylo to za totáče, kdy skoro všichni měli dost času, a kdy také fungovala bezvadná komunikace mezi pražskými HO. "



"Ale už koncem 80 let nastal úpadek. Nejprve jsme byli kvůli drobnému konfliktu vypuzeni z kulturáku ve Starém Městě a museli se směstnat do mnohem menšího kulturního domu v Chrasticích, největší ránu pak zasadila závodu listopadová revoluce a následný pokles zájmu o společné akce. Záhy po revoluci (r.1991) také zemřel Bogan, který byl hlavním motorem, a přišly roky, kdy nás na startu bývalo jen kolem 15 účastníků, a dva roky (1991 a 1994), kdy se závod nekonal vůbec.
Po ročníku v r.1993, kdy si několik lepších závodníků zničilo lyže na posypané cestě, zanevřeli na závod až na výjimky vodáci. Zdálo se, že zánik jedné tradice je neodvratný, a snahy o resuscitaci budou marné. Nicméně po několika letech s mizernou účastí se nás opět začlo sjíždět více a více, v poslední době se účast ustálila někde mezi padesátkou a stovkou. Začli jezdit i mlaďoši, a tak se zdá, že stejně jako horolezecký orienťák, i tahle akce zůstane zachována. Snad ji neohrozí ani globální oteplování a nějaký sníh vždy napadne. Bylo by skvělé, kdyby se na ni scházelo ještě více lidí než doposud, a kulturní dům, kam jsme se po letech spaní ve škole vrátili, opět praskal ve švech."



"Podoba závodu se samozřejmě značně změnila. Společná doprava autobusem se nevede, nebyl o ni zájem, a tak většina účastníku jezdí auty. Na start do Stříbrnice se chodí pěšky či narychlo vyjednaným skibusem, běhá se bez čísel a bez kontrol (co by kdo z podvádění měl), na jídlo si chodí každý sám do některé z nesčetných staroměstských hospod, kde se také odehrává společenská stránka.
Také nedělní výlety už nikdo neorganizuje a domlouvají si je jen skupinky lidí mezi sebou. Organizace se velmi zjednodušila a stala se dost rutinní. Bogan v dávných časech závody připravoval skoro celý rok, díky zjednodušení a díky e-mailové komunikaci nám dnes příprava sebere mnohem méně času a energie. Snad jen značení tratí, zajišťování občerstvovačky s čajem a tatrankami a 4-hodinové mrznutí v cíli zůstává podobné. Podílejí se na něm zejména členové HODOCHu a jiní, většinou stále stejní lidé, kterým budiž za to upřímný dík."