Dolby Malba

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 30. 01. 2013

---

Vernisáž Jiřího Černického

Možná si říkáte, co tu takovýhle článek dělá, že tohle je přece web o horolezectví a ne výtvarném umění. Když si to přečtete dál, uvidíte, že to sem ale přece jen patří.

V prestižní výstavní síni v Dlouhé ulici, kousek od Staroměstského náměstí proběhla vernisáž výstavy Jiřího Černického Dolby Malba. Zajímavá Černického díla, přesahující z oblasti malby na nejrůznější strany. Věnujme pozornost největšímu dílu, které je vepsáno přímo na zdi galerie.Vidíme malbu na stěně a visící lana a na zemi sedáky. K čemu to tam je? Že by dozdobení plošné malby do trojrozměrného prostoru?

 

Když přijdeme blíž a podíváme se z profilu, vidíme z malby na zdi vystupovat jakési plastické výstupky, které bychom mohli klidně označit za chyty a stupy.

 

 

Nojo, opravdu! Pod pláštíkem moderní malby se nám tu dovedně skrývá umělá lezecká stěna! Vidíme bočáky, spoďáky, lišty, nahoře regulérní řetěz na dvou nýtech. Drží to vůbec?

 

 

 

 

 

Jiří Černický chce, aby mělo jeho dílo široký záběr. Proto proběhla na vernisáži jakási dadaistická performance, kdy z ničeno nic přišel autor s koloběžkou, vylezl nahoru a koloběžku pověsil na dřevěný závěs. Publikum koukalo. Ještě víc koukalo, když přišla důchodkyně v šátku, baloňáku a nákupem v síťovce na ruce a šup na stěnu. Pravda, trochu měla problém vymotat síťovku a baloňáku a pověsit jí také na hák. Jak leze, dole jí očumuje vousatý myslivec, zelené sáčko, zelený klobouk. Osahává výčnělky, kroutí hlavou a když důchodkyně sleze, jde to také zkusit. Na sólo v botaskách dolézá ke stropu a na památku věší ke stropu loveckou trumpetu. Opatrně slézá, ale ještě se mu nechce dolů a nad zemí traverzuje a bouldruje si. Potlesk publika, myslivec zdraví zvednutím klobouku a odchází. To povzbuzuje děti z publika a další a další, aby si to zkusili taky.

 

 

 

 

Když člověk vidí tohle, už ho asi nepřekvapí, že součástí jiného exponátu je živý pes na vodítku, které z obrazu vychází, nebo holčička představující Alenku v říši divů, která sedí na do díla vestavěné sedačce a krasohledem si prohlíží knihu Pabla Picassa. Maně si vzpomínám na větu z recenze koncertu Franka Zappy, kde se psalo: "Nevím, kdo je tu vlastně blázen".

Myslete si co chcete a jestli budete v příštích dvou měsících kolem Staromáku, zaběhněte se tam podívat. pevnost chytů posoudila bezpečnostní komise ČHS v podobě Tomáše Kubláka a prakticky jsem je vyzkoušel i já v roli myslivce. No a tenhle člověk za to může: 

 

 

Dál už to o lezení není, ale klidně to dojeďte až do konce. Tady sedí Alenka v říši divů, dole je přivázaný pes (oboje asi jen po dobu vernisáže). Pokud se kouknete pod Alenku, vidíte pěkný madlo. Co udělá horolezec, když něco takového vidí? No, sáhne na to. Asi i s tím Jiří Černický počítal :-). Překvapení zajištěno.

 

Pes je součástí obrazu

 

 

Tahle věc má čidlo, a když se přiblížíte, začne se s řevem točit pomalovaný šmirgl v brusce 

  

 

Tyhle "parkety" jsou ze všelijakých dílů, vík, ale najdete i kus spacáku a jiné poklady

 

 

 

Trophy:

 

Poslední úložiště harddisků

 

 

 

 

 

 

Tenhle binec se jmenuje Bumerangy. Ty parohy nahoře

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obzvláště hnusná medúza:

 

 

 

 

Kvůli tomuhle se bouralo

 

 

 

 

Další součást obrazu s čidlem

 

 

Akční malba - lezecká stěna je pěkně vidět výlohou zvenku.

 

 

Lezení pozorují jak kolemjdoucí, tak odcházející návštěvníci vernisáže