První zimní výstup cesty Pilastro Magno v Dolomitech

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle planetmountain.com, Vydáno dne: 11. 02. 2013

---

Akce proběhla 8. - 10. ledna. První letní výstup provedli Ivo Rabanser a Marco Furlani. Linie vede Severovýchodní stěnou Sassolunga.

Jednalo se o 950 metrů ledolezení uprostřed mrazivého ledna. Cesta byla za celou dobu své existence přelezena maximálně 6x. Tentokráte se to podařilo dvěma mladým horolezcům Giorgiovi Travagliaovi (21) a Francescovi Milanovi (25). Vzali si s sebou mačky, cepín a jedny lezečky pro oba.

Travaglia popisuje, že v pohotovosti byli už od začátku zimy. Nicméně počasí jim nedovolilo do cesty nastoupit dřív. Sassolungo původně nemělo být jejich cílem, ale lepší povětrnostní podmínky rozhodly právě v jeho prospěch. 

V sedm ráno se oba vydali ke stěně. Na jejím úpatí zredukovali materiál na minimum. Giorgiovi byly přiřčeny vertikální délky a na Francescovi byly ty sněžné. Francesco začínal.

Cílem prvního dne bylo dostat se na římsu zhruba v půli cesty a tam zabivakovat. V první část linie byla jasně určena žlutým koutem. Giorgio píše: „Když se na nás snesla noc, jestě stále jsme lezli. Foukal severní „vichr“, který si s námi pěkně házel, přestože jsme si každý na zádech značnou výbavu. Zatloukl jsem tedy v záři čelovky dvě skoby a odjistil svého spolulezce. Vítr celou noc neustával. Neměli jsme vodu a v těchto podmínkách jsme nemohli na vařiči rozehřát sníh. Tak jsme použili taktiku vyzkoušenou v težších podmínkách. Strčili jsme lahve se zmrzlou vodou k sobě do spacáku, začali na ně dýchat a led začal pomalu, ale jistě roztávat...“




Giorgio pokračuje ve své zprávě: „Následujícího rána jsme vyráželi brzy. Po několika výživných délkách (jako např. vzdušném Traverso dei rapaci) jsme se zastavili na snídani. Následoval krátký hřebínek, žlab a traverz, který by v létě nebyl velkým prolémem, ale nyní byl plný prašanu a my museli postupovat velmi opatrně. Vrcholového hřebínku jsme dosáhli pozdě odpoledne. Jakmile jsme našli vhodné místo na bivak, neváhali jsme. Zatmít podruhé už se nám nechtělo. Konečně jsme se mohli najíst a hlavně napít. Vítr přes noc ustal a my si mohli pořádně odpočinout.“




Druhé ráno na nás čekala zatažená obloha. Pokračovali jsme po hřebeni. Francesco nás provedl prašanem a nejistým terénem až na vrchol. Nicméně ti, kteří na tuto divokou horu vystoupili dobře vědí, že po dosažení vrcholu za sebou máte pouze půlku „bitvy“.




Večer toho dne jsme strávili u Ivo Rabansera, člověka který „naši“ cestu vylezl porvé. Den jsme zakončili stylově: odpovídajícím množstvím výtečného vína.