Mordor

Autor: Roman Tyl <Roman.Tyl(zavináč)standby.cz>, Zdroj: Roman Tyl, Vydáno dne: 11. 03. 2013

---

Takhle jednou v Maltě nápad uzrál …

hele co zkusit ten slavnej Mordor. Na poslední chvíli se ještě promíchá sestava. Čerstvě těhotné Syslově manželce Pandě, slíbím, že z ní neuděláme vdovu (to samé nabulíkuju rodině doma) a valíme směr Bad Gastein.

Míra má jednu velkou výhodu, má karavan. Takže nám cesta probíhá za všeobecného veselí, popíjení a plánování nejbližší budoucnosti. To ještě netušíme, kam se hrneme. Někdy ve 2:30 nastavujeme bydlíkovou teplotu na 20st a jdeme spát.

Okolo 5:00 zvoní Syslovi budík optimista, 4 z nás předstírají ignoraci. Před 7 to už nejde vydržet, proběhne vstávání a snídaně gentlemanů. Heslo, „z bydlíku před 8 neodejdeš“ dodržíme a s malým 2h zpožděním vyrážíme. Lyže necháváme v autě. Po hodinové procházce nám začne docházet, že je to vážné, ale furt věříme osvědčenému „když přijdeš blíž, tak se to položí“. Tři stoupáme, jeden z nás běží do strašného krpálu (naštěstí stopa aspoň z části je) a je jasné, že do tohohle kopce už znovu nejdeme .-) 

 

Převlíkáme se, Kolouch a Mirek jdou bez báglu. My, omrzliny si bereme batoh s rukavicemi, se střídací superpéřovkou a termoskou. Někdo už je před bohužel námi v Mordoru, postarší pár padesátníku se chystá na Supervisora, který působí oproti představám méně hrozivě. Za náma do krpálu se valí davy, což nás při tom hnusu a -12 dost překvapuje. 

 

První délku za 2 ani nezaregistrujeme, další už jdeme s lanem. Sysel buší jako kuna, já kosím a snažím rozehřívat prsty. Vedle nás začínají kluci, je vidět, že staří himálajští psi se toho nebojí, vrtají cca po 15m. Štando pére, sláva, sundávám rukavice, navazuji se a v tom se přiřítí první z mnoha asi 2 minutových prachových lavin, smutně zastrkávám totálně mokré ruce do rukavic a hurá. Na štandu chytám malý KOPR, beru palčáky, přichází obvyklá pozitivní bolest prstů a hurá na to. Sysel mě ubezpečuje, že jestli je to špatné, jdeme do pryč ….. jedu další délku. Beru jí doprostřed ke skále, kde je i slaňovací nýt. První Rakouská dvojka nás začíná dost odstřelovat, takže legrace je spousta. 

 

Tady začíná opravdový Mordor. Sysel i bydlíkový Míra už běží o něco opatrněji a začíná to zle lítat. Zjišťujeme, že prachové laviny jsou vlastně super a tolik nebolí :-)

V Supervizorovi už se objevuje první krev na chlapecké Francouzské fasádě. Zatím co on valí a směle kříží lana Rakušákům, jeho křehká Amélie na něj s brekem cosi huláká, to patrně zanikne v rakouských nadávkách. Vedle, vlevo od nás, drtí nějaká dvojka naprosto neuvěřitelný mix. Borce pustěj ruce, hází tlamu cca 5m do šroubu, který má v cca 50cm tlustém krápníku. Cepíny si nechal nahoře ve spárce, aby to mělo hodnotu. Asi jiná liga. Nakonec to nějak vybuší. 

 

  

Užíváme si s Kolouchem štando legraci. Dostávám dvě solidní rány do přilby, až mi v uších zvoní, ale z té třetí se dost těžce probírám. Kolouch mě ubezpečuje, že mám být rád, bo mimo helmu by to bylo na ústup a sádru dr. Dlahy. Jako přídavek další tři pecky do ramene, takže KOPR dosahuje maxima, docela to bolí. Nic sundat nahovnopéřovku a tradá. Na další štand dolézám notně v bezvědomí, vyměňujeme si zkušenosti ohledně lítajícího ledu a Sysel s pokusem o úsměv pokračuje. Sezení v cepínech už není tak strašný hřích a my zjišťujeme, že čas notně pokročil. Rakouská dvojka už valí dolu, takže ledobití se omezuje na 50 procent. Kluci mají štand v parádní ledové jeskyňce, my bohužel vedle v bombardovací dráze. Nad námi visí hrozivej květák, klukům zamrzá na hraně lano, to jim Sysel s remcáním vysekává …. Prostě samá pozitiva. 

 

 

KOPR mě pomalu míjí a chytá Sysla, kterej tvrdí, že už nemůže, že musel vysekávat lano. Dostává nahovnopéřovku a já se musím hecnout. Naštestí Himalajští psi už slaňují, takže mi v cestě zůstalo pár jejich šroubů. Říkají něco oživení starých omrzlin a že na nás nečekají. Sysel dolejzá, nevím proč mám pocit, že na prvním byl rychlejší, asi tím KOPREem. 

 

 

  

 

Uf ende, dál už je jen příjemnej lavinovej choďák, to v tomhle ani náhodou, navíc když ty hodiny jsou prověřený. Ti štastnější vyndavají čelovku a mažeme. Syslovy prsty už nejsou žádná hitparáda, takže mu pokaždé musím cvaknout lana do kýblu, 3x hodiny, 1 nejt a jsme dole. Ukazuje se, že himálajští psi málo nacvičují úniky, asi nemají tolik pytlů jako my. Nahoru běží jako kuny, ale při slanění je s přehledem doháníme. Teprve při slanění nám dochází, že ten led byl vážně docela kolmej. 

 

Pak už jen, víno, pívo, zpěv a sms rodinám, že sirotci se nekonají.