Skialpinistické toulky XXXIII. – Haute Route Valdôtaine

Autor: Jiří Vodsloň <jirka.vodslon (zavináč) intergraph.com>, Zdroj: Jirka Vodsloň, Vydáno dne: 22. 03. 2013

---

Méně známá, náročnější a příkřejší, je Haute Route Valdôtaine, která opisuje hranice Val d' Aosty. Začíná pod Paradisem, podejde Mont Blanc a přes velikány Valisu se dostane až na Monte Rosu.

Vrchol Château des Dames, v pozadí Dent d' Hérens a Matterhorn, foto: Jirka V.

Sněženky již vystrkují hlavičky, nově se zelená a tak je třeba naplánovat kam za firnem. Před několika lety jsme za ním vyrazili do Aosty a byli nadšeni. Díky morfologii je Aosta perfektním východiskem na přechody, všechna údolí, od západu na východ se sbíhají do jednoho místa. Stačí někde zaparkovat, autobusem se vyvézt do východiska, přejít několik kopců a údolí, sjet dolů, počkat na autobus, který nás dopraví k autu. Celý přechod z Cogne do Gressoney je však trochu dlouhý (10 i více dní) a tak je lepší jej rozdělit na dvě části: Cogne - Valgrisenche a Valpelline - Gressoney. My jsem si nejdříve vybrali Valpelline - Gressoney, která není tolik navštěvovaná jako Paradiso.

Vrchol Zumsteinspitze, foto: Jirka V.

1. Den: Glacier - Bivacco Regondi

Cíl: Start: Stoupání: Klesání:

2 560 m.n.m. 1 549 m.n.m 1 035 m        0 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas:

PD / S3 30-35° 3-4 h

Po delší cestě jsme po půlnoci dorazili na parkoviště na konci údolí, u vesničky Glacier. Trochu dospinkali a vydali se hledat bivak Regondi. Etapa byla náročná jen díky ospalosti a polednímu žáru. Trochu adrenalinu přineslo hledání bivaku, který byl kompletně pod sněhem. Bivak byl dobře zařízen, teplé deky, ale kamna nebyla. Bylo potřeba si vzít vaření, včetně vařiče. Byli jsme sami a užívali si zapadajícího slunce nad Vélanem.

Bivacco Regondi v pozadí Mont Vélan, foto: Jirka V.

 Popis:
Z parkoviště v Glacier východním směrem po turistické značce, nejdříve příkrým lesem až na Pian di Breuil (2 206), kde se svah položí. Podél potoka (kanál) na placku, zde otočit na jih a pokračovat po hranici louky a svahů. Držet jihovýchodní směr a vystoupat k Lac de la Clusa. Od něj po hřebeni na severovýchod k Lac de la Leita. Na hřebeni, přímo na hraně, nad plesem je bivak.

Bivacco Regondi , foto: Lenka K.

2. Den: Bivacco Regondi - Mont Gelé - Dzovenno - Ref. Prarayer

Cíl: Start: Stoupání: Klesání:

3 518 m.n.m. 2 560 m.n.m 1 110 m 2 055 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas:

AD- / S4 35-40° 6-7 h

Ráno bylo chladné a potemnělé, jižní expozice svahů a slunce vyžadovaly rychlý start. Večer bylo vše nachystáno a tak jsme jen doplnili termosky horkým čajem a vyrazili do mrazivého rána, do stínu hřebene Clapey a Faudery. Slunce nás uvítalo až na sedle, kde se zmrzlé nohy začaly vzpamatovávat. Mont Gelé byl kousek a z něj nádherné vyhlídky na Vélan, Mont Blanc, Combin, Eveque, Dent d' Hérens a Château des Dames.

Ráno s Vélanem, foto: Jirka V.

Vrchol Mont Gelé s Vélanem a Mont Blanc v pozadí, vpravo Plateau du Couloir kde prochází klasická H.R., foto: Jirka V.

Popis:
Od bivaku severním směrem, nejdříve sestoupit k plesu a následně po ledovci Mont Gelé k sedlu Col du Mont Gelé. Ze sedla nejdříve na sever a posléze na severozápad na vrchol. Zde nastáva otázka zda počkat až bude firn nahoře a riskovat sulc dole v údolí, nebo zkousnout zmrzlou valchu do sedla a v údolí mít ještě slušný sníh.
Sjezd:
Z vrcholu zpět do sedla, ze sedla po ledovci Aroletta severovýchodním směrem (prašan nebo krusta), dále na východ a posléze na jih k bivaku Spataro, nad ním je skalnatý prah, který objedeme zprava nebo zleva. Dále stále udolím k ref. Crête Sèche. Až sem perfektní firn a lyžařský lábuž. Od chaty podél letní cesty přes Primo do Dzovenna.
Zde stopem nebo autobusem k přehradě Lac du Places de Moulin a pak podle podmínek buď pěšky nebo na lyžích okolo přehrady do Ref. Prarayer.

Západní a severní panorama Mont Gelé, foto: Jirka V.

Východní a jižní panorama Mont Gelé, foto: Jirka V.

3. Den: Ref. Prarayer - Château des Dames - Breuil Cervinia

Cíl: Start: Stoupání: Klesání:

3 489 m.n.m. 2 010 m.n.m 1 565 m 1 565 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas:

AD+ / S5 35-45° 6-7 h

Odpolední pochod okolo přehrady v přezkáčích nebyl zrovna to pravé a vlhké boty neprospívaly nohám. V chatě jsme se však zotavili, sprcha a Valpellinské lahůdky udělaly divy. Ráno jsme byli natěšení na další královskou etapu přes Château des Dames. Trochu nas překvapilo povídání chatařky, že do Breuil Cervinia se již nedá a je třeba vše obejít. V týmu se rozhořela debata zda jít okolo bez vrcholu a bez parádního sjezdu, nebo zda vyrazit na vrchol, a to na těžko, či na lehko. Nakonec byl zvolen vrchol s návratem na chatu. Rozhodnutí se ukázalo dobré: perfektně jsme si zalyžovali, vylezli na krásný kopec s výhledy na Mont Gelé, Dent d' Hérens, Matterhorn a Monte Rosu, ale i špatné.

Cestou k Ref. Prarayer , foto: Jirka V.

 Popis:
Z chaty po cestě na sever, asi po dvou kilometrech, u malého mostku přes potok (2 020), opustíme hlavní údolí, odbočíme na východ a příkrými svahy se vydáme do bočního údolí. Nejprve podél bočního potoka, pak vhodně na hranu svahu. Ve výšce ca 2 300 m se svah položí. Zde je také odbočka (cesta do Breuil Cervinia vede na jihovýchod do sedla Col de Bella Tsa), na vrchol pokračujeme na severovýchod. Po ledovci Château des Dames vystoupáme doprava se stáčejícím obloukem do sedla Col dse Dames. Ze sedla kousek po východní straně hřebene, následně po hřebeni pod skalnatý vrchol, zde depo. Na vrchol letní cestou s řetězy, nejprve po policích na východní straně, následně jižním kuloárem na vrchol.
Sjezd:
Podel výstupu.

Cestou na Château des Dames, foto: Jirka V.

Panorama z vrchol Château des Dames, foto: Jirka V.

Po podařeném výletu jsme vyrazili směr auto a Breuil. Autobus i autostop příliž neodsýpal, a tak jsme se do Breuil dostali až odpoledne, tak abychom stihli ještě lanovky. Zaparkovali jsme u lanovek a překvapila nás prázdnota vyhlášeného střediska. Háček byl v tom, že den před tím byl poslední den provozu. Náš vztek neznal mezí, pěšky se to do Schwarztor již nedalo stihnout. Co teď, ještě ke všemu začalo pršet, jdem na kafe vybaveni mobily, průvodci, mapami a špatnou náladou. Dobré jedno, druhé a třetí capučo dělají divy, plány jsou ukuty jedeme do Gressoney (lanovky zavřely všude).

Obří hrnce, foto: Jirka V.

V údolí Gressoney na nás najednou zajukaly německá jména a cedule - Valsrové zde byli doma, to bylo však vše, co po nich zbylo, turistcká atrakce pro Italy, německy nemluvil nikdo. Ubytovali jsme se v jednom z penzionů společně s francouzi a ráno všichni vyrazil směr Staffal.

Němčina jako atrakce, foto: Lenka K.

Maják a věčný souputník, foto: Jirka V.

4. Den: Staffal - Cap. Gnifetti

Cíl: Start: Stoupání: Klesání:

3 625 m.n.m. 1 825 m.n.m 1 845 m        0 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas:

PD+ / S3 30-35° 5-6 h

Ráno bylo opět slunečno, po včerejších přeháňkách ani stopy. Cesta byla dlouhá a teplá a na konci i funivá. Francouzi začali zaostávat, u Citta Mantova jsme došli par Italů chvíli popovídali a pak vyrazili dál. Poslední svah pod Gnifetti byl nekonečný, ale již zdálky viditelná veranda orlího hnízda lákala svými lavičkami, panorámou a sluncem. Bylo odpoledne a my jsme z ochozu pozorovali hemžení na Mantově a očekávali kdy dorazí další. Pana domácího jsme vytrhli ze samoty a jen si něco brumlal pod fousy, když jsme si objednávali kafe a slaďoury. Nakonec slunce zalezlo za obzor a my čtyři, včetně pomocné síly v kuchyni, jsme zcela osiřeli. Z kuchyně se linula neodolatelná vůně a my s napětím čekali co to bude. A bylo minestrone houbičko-zeleninová, milanská kotleta ala wienerschnitzel s opečenými brambory (žádné hranoky), salát a čerstvý zákusek. K tomu povídání až do deseti večer. A tak nevím proč, se na Gnifetti tolik nadává - pro dva hosty byla velmi pohodová. ;-)

Terasa Cap. Gnifetti, foto: Jirka V.

 Popis:
Z parkoviště východními sjezdovkami k mezistanici Ref. del Lys, kterou mineme, dále na sever podél letní cesty na Welsch Gaveno a dále k Rif. Citta Mantova. Tu obejdeme zleva a po ledovci vystoupáme k Cap. Gnifetti. Poslední část pomocí řetězů a žebříků.

Ráno nad Cap. Gnifetti, foto: Jirka V.

5. Den: Cap. Gnifetti - Zumsteinspitze - Staffal

Cíl: Start: Stoupání: Klesání:

4 563 m.n.m. 3 625 m.n.m 1 225 m 3 000 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas:

PD+ / S3 30-35° 5-6 h

V noci přišel vítr a v celé chalupě to skřipalo kvílelo a lomcovalo, párové topení k tomu přitvrďovalo basem. Ráno bylo sice slunečno, ale vítr byl stále silný, a tak jsme vynechali první čtyřtisícovku - Vicentpyramid a šli dál. Za Ludwigshöhe bylo závětří a my razili dál na Zumsteinspitze. Vrchol byl opět větrný, ale pohledy stály za to, koukli jsme do Marinelliho a vydali se na nekonečný sjezd. Od Gnifetti nastal firn a blaženosti bylo dosaženo ve sjezdu pod Alta Luce.

Pod svahy Vicentpyramid, foto: Jirka V.

Pod vrcholem, foto: Jirka V.

 Popis:
Z chaty na sever do sedla pod Ludwigshöhe, pozor na trhliny pod Vicentpyramid. Ze sedla sestupným traverzem na ledovec, po něm do sedla Gnifetti (4 452) a po jihovýchodní hraně Zumsteinspitze ke ski-depu. Odtud lehkým terénem na vrchol.
Sjezd:
Nejprve podle výstupové trasy, k Cap. Gnifetti a Rif. Citta Mantova. Pod chatou, asi ve výšce 3 050, vytraverzovat na západ svahy na Alta Luce. Za žebrem perfektními západně orientovanými svahy do hlavního údolí a jím do Stafal.

Vrchol, foto: Jirka V.

Tip

Settimo Vittone - Cornalei: La Merenda: výtečná merenda: jemně naložená slanina (Lardo) rozplývající se na jazyku, různé salámy a šunky, fíková marmelada, kaštany a několik druhů horských sýrů. Leží mimo hlavní silnici, ale stojí za to si sem vyjet a ochutnat místní speciality.
Restaurace Kleine v Gressoney není sice pěti hvězdičková, ale leží příhodně u  cesty a poskytne pohled do místní společnosti.

Pod vrcholem Mont Gelé, foto: Jirka V.

Průvodce a mapy

Skidurchquerungen in den Alpen
Mapy
   Landeskarte der Schweiz: 1:25 000 1366 (Mont Vélan); 1347 (Matterhorn), 1348 (Zermatt)
   Landeskarte der Schweiz: 1:50 000 293 (Valpelline), 294 (Gressoney)

Výbava

Standardní skialpinistická výbava: lyže, pásy, sonda, pípák, lopata
Plus cepín,  mačky, lano, vývrtka a prusíky
Vařič a nádobí do bivaku
Při špatném počasí se hodí kompas a výškoměr