Colin Haley a Sarah Hart vylezli novou cestu v Patagonii

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle desnivel.com, Vydáno dne: 26. 03. 2013

---

Colin Haley maximálně využívá patagonskou sezónu.

Spolu se svou partnerkou využil dobrých povětrnostních podmínek, které v dané oblasti letos horolezcům přejí, a rozhodl se vyrazit na Mojon Rojo. Jedná se o vrchol sousedící s Aguja de la S. Se Sarah Hartovou se soustředili na panenskou západní stěnu a provedli zde prvovýstup. Linii pokřtili jako El Zorro (700m, 5.10, A1).

Podle Haleyho názoru nebyla stěna až do jejich výstupu nikdy zlezena, protože se lezci obávali špatné kvality skály. „Lezci zvyklí lézt v této oblasti jsou uvyklí žule vysoké kvality. Nežulová skála vzbuzuje rozpaky. Myslím, že je to jediný důvod, proč západní stěna Mojon Rojo vydržela tak dlouho nezlezena. Všichni měli strach z příliš nebezpečného terénu.“

Ve čtvrtek 21. února brzo ráno dvojice vyrazila z Niponina ke kuloáru mezi Mojonem a Agujou de la S. „Hned od začátku nás těšilo vše na co jsme při stoupání narazili. Skála nebyla perfektní, ale měla daleko k tomu, aby se nechala nazvat špatnou nebo složitou na odjištění.“ Colin a Sarah následovali svůj instinkt a linii, která se jim zdála nepřirozenější a nejlogičtější. Nejprve se drželi úzkého hřebene, obtížnost V, s jedním místem za 5.10 (6a) a A0. Potom je koridor zavedl až na západní hřeben, kde vlevo začal „úžasný systém spár. Ty byly vždy propojené. Bylo to skvělé lezení za 5.10.“

Spáry je dovedly až téměř k vrcholu. Objevil se krok A1 těsně před tím než se znovu vrátili na hřeben. Následující délka vyústila na severozápadním vrcholu Mojonu. Odtud vedla super sekce, která se napojovala na hřeben ostrý jako ostří nože. Pak jedno krátké slanění a už byli na úpatí hlavního vrcholu. Dvě délky za V je zavedly na východní stěnu a balvan, který tvoří vrchol Mojonu Rojo.

Začínalo se rychle stmívat. Colin a Sarah se rozhodli pro nejjednodušší možný sestup a to východní stěnou k jezeru Laguna Sucia. Za pár hodin se zastavili u řeky Río Blanco, kde zabivakovali. Druhého dne se vrátili do Chalténu.

Colin shrnul své dojmy: „Kvalita lezení předčila naše očekávání. Cestu jsme pojmenovali podle načervenalé barvy skály a také na počest lišky, která se neustále motala okolo nás během naší zastávky v Niponino a navštívila nás také vpřevečer našeho výstupu a je velmi pravděpodobné, že právě teď cupuje na kousíčky stan, který jsme tam zanechali i s chorizem a sýrem.“