Aklimatizace pokračuje
Jsme sami v základním táboře na západním hřebeni Makalu, užíváme si klid a můžeme se plně soustředit na výstup.
V rádiu - které mi s sebou dala moje žena Niki - jsme slyšeli o události na Everestu a jsme o to šťastnější, že jsme tady.
První aklimatizační výlety máme v tuto chvíli za sebou. Od včerejška jsme v pořádku zase zpátky v BC. Byli jsme až v 6.200 metrech na hřebeni, který vede k vlastnímu západnímu pilíři, a potom, se dnem odpočinku mezi tím, jsme kvůli další aklimatizaci strávili tři noci na normálce, kde jsme se dostali až do 6.800m.
Je krásné, že se s horou sbližujeme pomalu! Tak dlouho - už více než rok - jsme se jí zabývali, západním pilířem a Makalu samotným. A teď máme konečně za sebou první metry na hřebeni. Dobře před týdnem jsme prozkoumali začátek hřebenu, který vede k vlastnímu západnímu pilíři. Byli jsme všichni zvědaví, jak to půjde. A byli jsme příjemně překvapeni!
Až do 6.000m vede nahoru kameno-štěrková rampa zcela bez sněhu. Tady jsme si postavili stany. Následující den jsme dále pokračovali přes firnový a ledový hřeben. Led tady byl neuvěřitelně tvrdý a křehký. Stejně jako bývá časté v posledních letech, tak je i teď v předmonsunu hodně sucho a spousta zčernalého ledu. Uvidíme, jestli to pro nás bude výhoda nebo nevýhoda…
Hřeben jsme si prohlédli do zhruba 6.200m a vrátili jsme se po tomto průzkumném dni opět v pořádku do našich stanů. Strávili jsme tady nahoře ještě jednu noc, potom jsme sestoupili do základního tábora.
Tak například: jaká kombinace spacáků s jakým obsazením stanu bude nejlepší, to znamená nejlehčí. U toho vyšlo najevo, že dlouhán Daniel a spacák jako deka pro dva v krátkém stanu vůbec nejde dohromady. Naproti tomu fungovaly dobře dva spacáky spojené do jedné velké deky pro tři stejně vysoké osoby (Hans, Michi a David).
Postupně jsme se dostali k maximálnímu uspoření váhy, i když - jak je u podobných experimentů obvyklé - to obnášelo pár bezesných nocí.
Třetí ráno byl vítr už tak silný, že jsme se rozhodli sestoupit do základního tábora. Byl jsem rád - měl jsem totiž v noci hodně divný pocit v břiše.
V teplém spacáku a po super uvítací večeři od našeho kuchaře Mana Baradura, vítr prudce trhal našimi stany dokonce i tady v základním táboře. Všichni jsme byli šťastní, že teď nesedíme někde nahoře. Poté, co jsme byli sami venku na západním pilíři, potkali jsme na normálce samozřejmě také jiné expedice. Při tom došlo k následující příhodě:
Zatímco jsme trávili den v táboře 1, dorazil sem před polednem také Nima Sherpa. Nima Sherpa je osobním nosičem jednoho japonského horolezce. Zeptal se nás, kde by si mohl postavit stan a my jsme mu odpověděli, že je jedno kde, jen by měl dát pozor na trhlinu vzdálenou asi 5 metrů. Začal hrabat plošinu a my jsme se opět začali věnovat našim činnostem: rozpouštění sněhu, pití, jídlu, poslouchání hudby a čtení.
Najednou David uviděl, že Nimova hlava…zmizela, jednoduše sjel o patro níž. Nevydal žádný výkřik, neudělal žádný náznak poplachu! A v první chvíli David vůbec nevěděl, zda to byl jen optický klam, ale ne, nebyl! Daniel, který byl před stanem a měl boty na nohou, byl první na místě. Chytil Nimovu paži, když až po pás zmizel v trhlině. Potom přišel Michi a Nimu rychle vytáhli. Všichni se dívali do díry, nejspíš nebyla ani tak životu nebezpečná, ale přesto byl Nima pevně přesvědčen o tom, že jsme mu zachránili život. Znovu a znovu nám děkoval a my jsme byli samozřejmě rádi, že jsme mu mohli pomoci, a taky v neposlední řadě pro to, že se nedobrovolně zasadil o takové malé zpestření dne!
V této chvíli tedy čekáme tady v základním táboře na další dobré počasí, abychom se mohli dále aklimatizovat a vystoupit na Makalu La a do výšky asi 7.400m. Potom se určitě zase ohlásíme.
Všichni se mějte moc dobře a posílám srdečný pozdrav z Makalu,
Stefan Siegrist a tým, základní tábor, Makalu