Mára se nemůže nějak dostat do Islámábádu a tak alespoň poslal dopis pro weby. Není v něm sice to, na co asi leckdo čeká, podrobné vylíčení co a jak se stalo, ale alespoň příslib, že se to už brzy dozvíme. Tak tady ho máte:
Pákistán, Skardu 19. 8. 2013
Ahoj přátelé,
po delším čase se zase hlásím k životu…
V této chvíli jsem stále ve Skardu v Pákistánu a nemůžu se dostat za živého Alláha do Islámábádu. Nejspíš budu muset počkat, až Čínsko-Pákistánská smlouva vstoupí v platnost a vybudují dálnici, tak zvanou SUPER Karákóram Highway No. II, spojující díru, kde právě dřepím už pátý den s hlavním městem. Neupadám na duchu, jelikož příslib dokončení a přestřihávání pásek je již v roce 2159. A protože letecké spojení funguje stejně dobře, jako vše pákistánské, tak největší pravděpodobností je, že se domů již nikdy nedostanu. :-)
Nicméně mám teď před sebou internet, kde jsem si přečetl spousty článků, které opisují nešťastný okamžik, kdy Zdenda odešel na druhý břeh. Při přenosu informací z bubánistánu došlo ke zkreslení, nebo zcela úplným haluzím. A právě proto jsem pro Vás připravil výpověď, která bude v nejbližších dnech k přečtení na webech a jak doufám nebude jen pouhou nostalgií, tragédií či eposem posledních Zdeňkových okamžiků.
Nezbývá, než Vám mockrát poděkovat za projevenou účast, kterou jsem průběžně dostával v podobě zpráv na satelitní telefon, nebo e-mail, obzvláště v těch těžkých chvílích, které jak se tajně modlím, už nikdy nebudu muset znovu zažít. Zároveň přijměte omluvu za způsobenou bolest, kterou jsem byl nucen šířit smutnou zprávou o Zdeňkově smrti.
Těbůh Mára