Francouzská expedice na Gaurishankar (7134m)

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle alpinist.com, Vydáno dne: 15. 11. 2013

---

23. října francouzští horolezci Mathieu Detrie, Pierre Labbre, Mathieu Maynadier a Jerome Para vylezli novou cestou na vrchol jižní stěny Gaurishankaru, hory, která je hinduisty i budhisty považována za jednu z nejposvátnějších.

Její sesterský vrchol se tyčí v Rolwalig Himal u Tibetsko - Nepálských hranic. Hindské Gaurishankar vzniklo spojením jmen nižšího jižního vrcholu Gauri (7010m) a severního Shankar(7134m). Gauri je zlatá bohyně a Shankar je zhmotněním Šivy, boha ničitele.„Gaurishankar se, přesně jak značí jeho jméno, jeví jako obrovská, nepřístupná, avšak překrásná hora. Na rozdíl od himálajských vrcholů obdobné velikosti, nenabízí žádnou rozumnou výstupovou cestu,“ napsal o ní americký lezec Al Read roku 1980 v American Alpine Journal.

Roku 1979 na Gauri vylezli John Barry, Peter Boardman, Tim Leach, Guy Neithardt a Sherpa Pemba Lama. Boardman napsal: “Přestože jsme byli velmi unavení nepříjemnou nocí, bylo to úžasné po 20 dnech strávených na úzkém hřebenu, vystoupat mírnými svahy jižní náhorní plošiny… Zastavili jsme se metr pod vrcholem, abychom prokázali úctu bohům.“ O čtyři roky později slezl horu jižní stěnou desetičlenný jugoslávský tým, který se na posledních 500 metrů napojil na Boadsmanovu cestu. Na severní vrchol uctívané hory za posledních 33 let vystoupila pouze tři družstva, všechna jihozápadní stěnou. Poslední a zároveň jediný zimní výstup na Sankar proběhl v lednu roku 1986. Provedli ho Choi Han-jo a Ang Kami Sherpa. Ang Kami nejprve vylezl na vrchol o dva roky dříve s Wymanem Culberthem, který o této expedici prohlásil, že „ když se ohlédnu zpět, nebyl důležitý jen vrchol… po výpravě jsme byli stále dobří přátelé. Nakonec je mnoho věcí, které tvoří opravdu úspěšnou výpravu.“ První vystoupili na severní vrchol John Roskelley a Dorje Sherpa roku 1979.

Detrie, Labbre, Maynadier a Para vyrazili ze základního tábora téměř po měsíci čekání, kdy už celou expedici málem odvolali. Stalo se tak 21. října, kdy se na chvíli vylepšilo počasí. Vyhlédli si centrální linii v jižní stěně. Za dva dny se ocitli u obtížného úseku poblíž vrcholu. „Nejprve bylo vše ok, a pak dvě délky pod vrcholem nás zastavil složitý skalní pás,“ napsal Maynadier. Po vyzkoušení několika různých možností se jim nakonec podařilo stanout na vrcholu jižní stěny (cca 6900m). Stalo se tak v prudkém větru ve 4 odpoledne 23. října. Společně se rozhodli, že nebudou pokračovat až k jižnímu vrcholu a sestoupili.