Wall of Paine:Stěna vylezena,vrchol stále čeká

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle climbing.com, Vydáno dne: 28. 11. 2013

---

Britští lezci Jerry Gore, Calum Muskett a Mike „Twid“ Turner spolu s francouzským kameramanem Raphaelem Jochaudem dosáhli vrcholu jihovýchodní stěny South Tower of Paine, jedné z největších dosud nevylezených stěn světa.

Trvalo jim to tři týdny. Nicméně ve výstupu na vrchol věže jim zabránil zuřivý vítr.

Jihovýchodní stěna je přibližně 2,5 kilometru široká a téměř jeden kilometr vysoká. Obvykle se nachází ve stínu a je vystavena krutým patagonským větrům (jihovýchodní stěna odpovídá severovýchodní na severní polokouli).
Na přelomu let 1999 a 2000 Kanaďané Connie Ameluxen a Sean Easton vylezli slunnou stranu jihovýchodního pilíře vpravo od této stěny. Vystoupali dvacetisedmidélkovou cestou Hoth (VI 5.10+ A4 WI2/3). „Po té co jsme viděli a slyšeli poryvy větru kolem hřebene z jižní stěny, je naprosto jasné proč je stále nezlezena,“ řekl Amelunxen.

Turner a Stuart McAleese se přiblížili přelezu jihovýchodní stěny ze všech nejvíc, když roku 2006 během čtyř týdnů vylezli téměř 800 metrů v její pravé části, vlevo od cesty Hoth. Svou linii pojmenovali The Good, The Bad and The Ugly a ukončili ji napojením se na výše jmenovanou sousední cestu. Jejich ústup byl dramatický. Museli mimo jiné slaňovat po zmrzlých lanech v brutálním vichru.
Letos se výprava vypravila do Čile v říjnu. Doufali, že bude chladnější a klidnější počasí než to, které na ně čekalo minulou sezónu. 11 nebo 12 dnů se drželi linie z předchozího pokusu. Po dosažení nejvyššího bodu linie (chápu správně, že dosáhli nejvyššího bodu té loňské linie?) úspěšně pokračovali až k vrcholu stěny, kam dorazili 7. listopadu. Vylezli 18 délek, mnoho z nich A3+ a od samotného vrcholu je dělilo pouze 100 metrů jednoduchého mixového lezení.




V emailu Turner napsal. „Zastavilo nás opravdu strašné počasí a silný vichr (93km/h). Snažili jsme se i v tomto období lézt každý den, ale pokaždé nás to smetlo. Nejsem žádná citlivka, když přijde na povětrnostní podmínky: 7 výletů do Patagonie, 13 na Aljašku a 20 let práce ve skotské zimě… Ale bylo toho příliš.“
Když už jim podle jejich plánu zbýval jen jeden den, vítr trochu polevil a tak se pokusili o vrchol. „Lezl jsem další dlouhou délku,“ řekl Turner. „Bylo hnusně, a vítr byl šílený. Hustě sněžilo. Klepal jsem se na prvním, i když jsem měl na sobě veškerou svou teplou výbavu. Bivak v těchto podmínkách by byl holý nesmysl.“
Turner prohlásil, že výprava byla spokojená s tím, že se jí podařilo přelézt stěnu, ale že radost jim samozřejmě kazí skutečnost, že nedosáhli až na úplný vrchol. Těch co přelezli El Capa, dodal, se také nikdo neptá zda opravdu stanuli na vrcholu.