Ready2Climb 2014 – Kandersteg

Autor: Radek Lienerth <(at)>, Zdroj: Zoban, Vydáno dne: 07. 01. 2014

---

---

Rychlý Česko – Slovenský výjazd

Konstelace rodinných záležitostí a kurzů letos konečně dovolila výjezd do švýcarského Kanderstegu na závody Ready2Climb. Bohužel pokud se domlouvají dva guidi, z toho jeden pracující na horské službě, jeden pracující a student, dokáže to někdy pěkně zamíchat kartami a i času je méně než by si člověk přál. Z původního plánu pěti lezeckých dnů tak nakonec zůstalo u tří a jelikož mladý Stračes neudělal před vánocemi zápočet, tak ze čtyř lezců byli najednou taky jenom tři.
Ale, stálo to za to :-).

 

Eptingen

Prvního odpoledne se scházíme u betonky s Tonem Suchým, v Chrlicích nabíráme Stračese a už si to sypeme Praha, Rozvadov, atd. až pod Basel, kde zůstáváme před půlnocí spát v Eptingenu. Domovská oblast jedné z nejtěžších drytoolingových cest na světě „Iron Man D14+“ a řada dalších zajímavých záležitostí. Po rozlezu v nádherné „Iceman D9“, odpovídající zhruba M7 na Večném daždi v Tatrách se Stračes hned pouští do krokování Iron Mana. A jde mu, ani ne za půl hodinky je na konci kroky najité, ale spojit to bude darda. Tono si dává na OS cestu „Joker“ D10 a já při skleróze a slabé vytrvalosti na třetí pokus PP. Stračes srdnatě bojuje o zkompletování největší výzvy, ale přeci jen tuto cestu zkrokovat a dát v kuse by bylo za jeden den moc laciné. Nakonec ho vždycky setřesou za půlkou střechy. Tono ještě zkouší „Super Gotham“ D12 a já „Two face“ D11, ale s přicházejícím večerem končí naše rychlé pokusy pády v horní části obou cest a přesouváme do Kanderstegu. K autu jdeme jak jinak na čelovky. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kandersteg - Ueschenen

Přejezd do Kanderstegu je záležitost zhruba na hodinku, takže krátce po sedmé už si v klidu na Gemmi Lodgi vaříme večeři a spřádáme plány na další den. Výrazné oteplení dává zapomenout na perfektní vícedélkové ledy, ale i tak jsme jeli hlavně drytoolit, takže Ueschenen je jasná volba. Ráno stoupáme na lyžích, které jsou pro přístup do této oblasti nejvhodnějším pomocníkem a klidným tempem v dobré stopě jsme za tři čtvrtě hodinky nahoře.

Ueschenen nabízí více jak padesátku cest v obtížnosti od M5 do M 12, řada cest se dá lézt jako čistý drytooling a řada cest bez ledu nejde vylézt, takže hodně záleží od podmínek. Většina cest je do 25 m, ale některé varianty mají až 50 m lezení v hodně převislém profilu. Oproti loňsku bych řekl, že ledu bylo letos tak akorát, takže se rychle rozlézáme na lehčích D8 Steinzeit a Krass a hned hybaj do perly oblasti „Twinn Towers“ M10. Cesta má jeden bouldr před odpočinkovým rampouchem a druhý o něco lehčí ve výlezu. Každopádně právem se ona i vedlejší „Pink Panther“ M9+ řadí k TOP 50 nejnovějšího průvodce ledů ve Švýcarsku. Stračes i já napoprvé ladíme kroky, Tono bez zaváhání posílá tuhle krásku na FLASH a my na PP hned po něm. Další desítka doma, tak co dál. Loni mi Robert Jasper, pan domácí doporučoval cestu „Tooltime“ za D10+ nebo hned vedle Twin towers vedoucího Matadora za M11. No nakonec se rozhodujeme pro Tooltime. Přeci jen tak nějak působil o něco přívětivěji.

Dlouhý krok dole, který nám loni s Petrem Hartmanem nešel vyřešit ladně přehoupáváme a boj nastáváme pro mne v půlce a pro kluky u poslední expresky. Tono a já ladíme kroky a zkoušíme, Stračes jde do cesty na plno a bojuje o FLASH. Nakonec těsně pod madly v dolezu smeká a bohužel padá. Tono se mnou jsme nakonec kombinaci našich „programů“ cestu vylezli druhým pokusem. Ještě rychle dáváme „Toti Äugä“ D9, kterou Stračes dává OS (taky má větší bicáky, než ta ikonka v průvodci), Tono na FLASH a já jsem rád, že se můžu vymluvit na tmu, že nevidím na chyty, protože ručičky už v téhle cestě, kterou jsem lezl loni nechtějí poslouchat. Lyžování zpět do údolí na čelovky bylo vítaným zpestřením jinak zcela všedního dne :-).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední lezecký den je vyhrazený závodům. Tým kolem Rona Kolera připravil celkem tři kvalifikační, dvě semifinálové a jednu finálovou cestu pro výbornou lezeckou párty. Kvalifikační cesty jsou v pohodě tak do D6+, bohužel v nejtěžší to střelilo Stračesovi chyt pod Topem, takže do semifinále postupujeme už jenom já a Tono. V první semifinálovce oba dva zkoušíme závěrečný krok skočit, ale spíš to chtělo na šuku, takže bohužel oba bez topu. Ve druhé Tono zabojoval a dal pět vteřin před limitem Top. Ve snaze jej napodobit nalézám, bez šuk přeskakuju kroky úvodní pasáže, napohodu vypnutá expreska a jedem dál. Najednou pecka jako hrom do brady cepínem, spektakulární kyvadlo přes půl Kanderstegu a trochu nechápu co se stalo. Nejspíš jsem nedal cepín přesně do dírky a nastalo co nastat muselo.
Máme odlezeno a tak se jedeme podívat na Ronovu tréninkovou oblast v údolí u Blausee. Nástup pět minut z auta a několik pěkných cest od M7+ do M10+ a jeden projekt. Přelézáme dvě lehčí D8 a jednu D9, no a pak už ruce opravdu řekly dost. Ještě zůstáváme na nádherné promítání Ines Papert, která zaskočila za Conrada Ankera, který si na Nový rok zlomil kotník a Uli Stecka, který zas pro změnu zůstal viset na letišti v Buenos Aires. Ještě chvíli přemýšlíme, že bychom se šli podívat na finále, ale nakonec se rozhodujeme raději vyrazit o něco dřív domů, ať stihneme věnovat i nějaký čas našim drahým polovičkám a potomkům, než se po nás v pondělí ráno zase slehne zem. I přes ne úplnou spokojenost s naším výkonem jsme snad neudělali ostudu, když Tono skončil na 8. Místě, já na 15. Místě a Stračes 19. Místo z celkem 53 závodících chlapů. Výsledky i fotogalerii naleznete na www.ready2climb.com .