Kočování po Islandu

Autor: Petr Kodytek <kodytek.petr(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Petr Kodytek, Vydáno dne: 21. 01. 2014

---

... aneb skromné podpoření skomírající ostrovní ekonomiky.

„Éééé, letenka Düsseldorf – Keflavík za pět litrů. Jede Šabaťák, Jirka i můj brácha. Dokonce i jedna bábovka,“ haleká Pavel jednoho březnového dne. „Pojeď taky néé,“ hned to zkouší. Sakra to je situace. Jel bych hned, ale dcerka ještě ani nechodí a uštvaná manželka mi určitě vysvětlí, že se mi vlastně nikam nechce. No nic, jeďte beze mne.





Island, Island, Island – nedá mi to spát. „Island? S kým? Kdy? Tak klidně jeď…“ Mám úžasnou ženu. Letenka za 5 litrů je dávno v pytli, ale to mě nezastaví. Ani dvojnásobná cena letenky mi radost nezkazí. Tedy sraz v srpnu v Keflavíku na letišti. Takhle začala akce Island 2010.

Hvannadalshnjúkur - 10/15 hodin ledopochodu, 2000 vejškovejch, 23 km rovinejch
„Ostrov je tvořen rozsáhlou plošinou o nadmořské výšce 700 – 1000 metrů. Nad ní se zvedají četné sopečné kužele, pokryté ve vyšších polohách ledovcovými čepicemi. Výstupy na islandské vrcholy mají charakter náročnější vysokohorské turistiky.“ Takto popisuje Island kamarád Venca Širl s Ivanem Dieškou ve své knize Horolezectví. Horolezec, který si neumí představit trávení svého volného času bez lana, může tedy tenhle článek bez obav přeskočit a upnout svou mysl k hodnotnějším cílům. Ostatním se pokusím předat pár tipů, které snad pomohou při plánování cesty na tenhle super ostrov. A hlavně se o nich slavný Lonely Planet tolik nerozepisuje.


Balíme
Vyražte kdykoliv. I přes polohu ostrova je klima po většinu roku celkem dobré. To ale neznamená, že necháte podvlíkačky, čepice a rukavice doma. Ten letní spacák, co se v něm povalujete ve Schramsteinech v Sasku taky nebude to pravé ořechové. Pokud nepotřebujete mít rozsvíceno celý den, doporučuji vyrazit spíše v srpnu. V druhé polovině srpna se setmí okolo 11 hodiny a rozední tak okolo 5 hodiny ráno. Romantici vyrazí v září, kdy už mají šanci rozplývat se nad Polární září. Drsňáci jezdí zásadně v zimě. Užijí si tak dlouhé noci, odpovídající počasí, omezené možnosti pohybu po ostrově a případné probíjení se zpět do civilizace. Vše co má každá správná akce mít.

Půjčujeme auto
Na Islandu přemožte svůj odpor k plechovým krabicím. Bez nich je to těžké. Autobus je drahý a stop je pomalý. Ostatní zahraniční kočovníci vás do auta většinou prostě nevmáčknou bo nemají místo. Domorodci zase nemají potřebu jezdit tolik na místa, kam máte namířeno vy. Co a kde tedy půjčit? Auto rozhodně berte terénní. Spousta super míst je ve vnitrozemí a tam se Toyotou Yaris fakt nepodíváte. Auto je na Islandu drahé, sakra drahé, ku… drahé. Auto bude na Islandu Váš největší výdaj. Pro ty, kteří nechtějí tak výrazně pomoci Islandské ekonomice na nohy, doporučuji půjčovnu SADcars (www.sadcars.com ). Nepovezete si zadky v nejnovějším Hummeru, ale spíše v olítaném Mitshubishi co má natočeno cca 250 – 300 tisíc kilometrů. Užijete tak mnohem více zábavy. Je fajn si nechat ukázat, kde je hever a mrknout jestli se uvnitř povaluje i nějaké nářadí. Následně se dovybavit drátem z ovčího ohradníku se ukázalo jako geniální nápad. O tom průvodce mlčí. Tuhle praktickou věc oceníte například při drátování nárazníku, který upadne při průjezdu brodem. Pokud již zábava s autem překročí rozumnou mez, tak vás půjčovna vybaví novým (rozuměj méně ojetým) modelem a frčí se dál. Přesto doporučuju si nechat destrukci vozu až na bližší dojezdovou vzdálenost od Rejkjavíku. My ztratili skoro celý den čekáním na pojízdnou káru.

Nejlevnější posunovadlo na své poslední cestě

Islandské cesty jsou k vozům poněkud hrubé

Řídíme a brodíme
S tím Yarisem se držte na Ring roadu. Tedy objeďte Island dokola po pobřeží. Na silnice označené na začátku písmenem F opravdu zapomeňte. Efkové silnice jsou po normální terénní auto v pohodě. Silnicím s označením Torleidi se vyhněte ať jedete v čemkoliv, co Vám půjčí. Na štěrkových silnicích bacha. Fakt to může jít do smyku jak nic. Do brodů najíždějte pomalu a jeďte plynule. Brod dopředu okoukněte. Když to v brodu utopíte, máte smůlu. Pojištění se vztahuje na silnice. Brod není silnice. Informace o sjízdnosti zjistíte na www.vegagerdin.is .

Do brodu najíždíme jak? Pomalu vole ...
pak to necáká do motóru a neztrácíš kusy nárazníků a tak.

Baštíme a spíme
Na Island si salámy nevozte. Nemají to rádi. Alkohol si přivezte. Je to severská země. Popíjení je oblíbená, ale drahá zábava. Vlastními zásobami dost ušetříte. Svoje hody ze sušeného žrádla nejvýhodněji obohatíte nákupem v jejich supermarketu Bonus. Nejlevnější varianta českého Lidlu. Když dochází plyn nebo už to leze všechno krkem, jsou tu benzinové pumpy. Benzinová pumpa to je Hot-dog. Tedy přesněji Pylsur. Pylsur je levný. Pylsur se dá jíst i několik dnů po sobě. Pylsur nelze jíst pořád. Proto mají ještě hamburger. Restaurace je hodně drahá legrace.

Míst na spaní je dost ... vejdete se všichni
Spíme ve stanech. Přece něco vydržíme. Cena hotelu nebo chatky navíc může ublížit naší psychice. Ve stanech spíme kdekoliv. Pokud to není v parku (městském i národním) tak to místním nevadí. Nutné zlo v podobě občasného přespání v kempu není finančně likvidační. V kempu u jezera Mývatn doporučuji se zdržet poznámek na ceny tábořiště v českém jazyce. Správcová je někde z Moravy.

Kocháme se
Úžasných míst na Islandu je opravdu mnoho. Za 12 – 14 dnů se určitě nestačíte podívat na všechna. Natož je pořádně prozkoumat. Dá se jich ale stihnout dost. Mrkněme v rychlosti na pár takových. Reykjavík –zajímavé město disponující hezkým kostelem a unikátní páteční opíjecí tradicí zvanou Rúntur. Pokud nemáte trénink a na účtu opravdu hodně peněz tak na to zapomeňte. Z Reykjavíku se nejčastěji vydáte do národního parku Thingvellir, na vodopád Gullfoss a Gejzír – Zlatý trojúhelník Islandu. Klasika obsypaná turisty, ale stojí to za to. Určitě navštivte čarodějné hory Kerlingarfjöll – nádherné hory ve vnitrozemí s možností zajímavých túr. Dostanete se tam po silnici F35, která pak pokračuje na sever vnitrozemím Islandu. Na severu je dobrou zastávkou Husávik – rybářská vesnice kde vás bratru za 40 Euro vezmou čučet na velryby. Čučet na velryby za velkého větru a hnusného počasí je neefektivní. Za tři hodiny na palubě dosáhnete lehkého podchlazení a uvidíte maximálně hozenou kačenu ostatních zmrzlých nebožáků. Rozumní lidé se jdou raději přesvědčit, že majitel muzea penisů nemůže být úplně zdravím člověkem. Zcela nesvéprávní jedinci si krátí dlouhou chvilku plaváním v Severním ledovém oceánu. Jezero Mývatn je skvělým výchozím místem pro zkoumání kráteru Hverfjall a lávového pole Dimmuborgir. Tedy pokud trefíte dobu. Mývatn znamená jezero komárů. Prý tam fakt jsou. Sopka Krafla vypadá jako Mordor. Pokud si čumendu umocníte hnusným počasím je zážitek opravdu silný. Detiffos vás opravdu přesvědčí, že je největším vodopádem Evropy. V kaňonu Asbirgi obdivujte následky mohutné ledovcové povodně, která vyrobila až 100 metrů vysoké stěny během 3 dnů. V parku Jökulsárgljúfur vyběhněte na cihlově zbarvený kopec Rauðhólar. Na jihu si určitě nenechte ujít nádherný národní park Skaftafell a neuvěřitelné Duhové hory Landmannalaughar. Případně stoupejte se staženým zadkem na vrchol sopky Hekly. Buchne to? Už má docela čas.

Detifoss ... tohle není jako alpská jarní říčka



Rauðhólar ... přemíra železa



Krafla ... tohle je skutečný Mordor

Lezeme
Pokud na tom trváte tak i na Islandu si zalezete. Ortodoxní překližkáři mohou řádit v Rejkjavíku. Boulderisti si najdou nejbližší lávovou vyvřelinu, která ale nebude určitě nejpevnější. Horolezci zamíří na východ Islandu kde jsou docela dobré možnosti polezení. Sněhohrabové mohou vyrazit na nekonečný výlet po ledovci Vatnajokull. Na nejvyšší horu Islandu Hvannadalshnjúkur se vyškrábete za nějakých 10 hodin. Mačky, pikle a špagát sebou. Dobré je hodit čučku na www.climbing.is.

Čarodějné hory ... perla vnitrozemí s možnostmi dobrých suťohrabů na okolní kopce

Kristínartindar ... velmi kvalitní suťohrab v parku Skaftafell

Myjeme se
Když už nás neuvěřitelný puch donutí porušit zásadu, že horolezec smrdí i na fotce, je třeba vyhledat nějakou lázeň. S teplou vodou není na Islandu takový problém. V případě přírodního cachtání je na místě opatrnost. Opařené nohy a další části těla nejsou ty správné islandské suvenýry. Dobrá koupačka je v polovině vnitrozemské trasy F35 nebo v Duhových horách. Zde se koupete v termálním potoku. I Čarodějné hory nabízí příjemné koupání. V našem případě okořeněné nahými těly holandských důchodkyň. Takový zážitek vás do budoucna nasměruje do veřejných bazénů. Výhod to má několik. Jsou prakticky v každé vesnici, jsou neuvěřitelně levné a nehrozí vám podobné neblahé zkušenosti. Párminutová sprcha v kempech vám odlehčí peněženku o částku, za kterou získáte celodenní vstupné do bazénu. Ikonou termálních koupališť je Modrá laguna nedaleko Keflavíku. Zde je vstupné již vpravdě islandské. Překvapivě to davy turistů neodradí. Nic pro osamělé romantiky.

Komunikujeme a platíme
Islandština je řeč zhola nepochopitelná. Šance, že do ní proniknete během kočování je mizivá. Naštěstí domorodé obyvatelstvo naštěstí také ovládá jazyk anglický. Domorodce, který mluví pouze svojí řečí kmene jsme nepotkali. Za své služby a zboží si nechávají platit plastovou kartičkou. Papírovou a kovovou měnu tyto kmeny již prakticky vymýtily. Není třeba jim tedy tento prastarý způsob úhrady připomínat. S platební kartou zaplatíte všude.

Vrátíme se
Island je skutečně fantastická země, která Vás bude táhnout zpět. Například Západní fjordy jsou dost velká divočina a do Grónska je to kousek…. Snad to někdy vyjde.