Jeskynní muž Nejt jde k Bafometu, foto: Libor Hroza
Caveman, cavelady,
Polská strana strana Tater, Zakopané 7.4. 2014
Z hlediska lavinového nebezpečí v Alpách a tréninku pro poslední SP se nám jeskyně v Zakopaném jeví jako příhodná volba. A přeci jen, mám tu rozdělanou práci a bylo by super si ji třeba moci odfajfkovat :-).
O cestě jsem se dozvěděla minulý rok, kdy mě do jeskyně pozval její autor Michal Krol, který mě tehdy s cestou seznámil. Tenkrát Bafomet padnul téměř na flash. Třicetimetrová linie tohohle krásného vytrvalostního „strašidla“ je situovaná přes celý strop jeskyně až do závěrečného ledového rampouchu.
Do iluze doby kamenné chybí snad už jen jeskynní malby. Co ale určitě nesmí chybět, jsou čelovky a náhradní baterky. Bez nich totiž neuvidíte opravdu ani na krok. Jaké je počasí nehraje moc roli. Zima je tu snad pořád a momentálně větší než venku. První den je v plánu cestu prolézt a vymyslet program.
Po úvodním rozlezovém traverzu nastupuju „vzhůru“ a přemítám jestli odbočka doprava byla teď a nebo až tu další expresku. Střihnu to směr vpravo hleď a po chvíli už si říkám, že tady něco nehraje. Těžkej úvod střídají ještě těžší kroky a další expreska v nedohledu. Doufám, že to ustojím a nemáznu podlahu. Na chvíli si oddechnu, že jsem si nerozbila ciferník a už funím dál co to dá. Vím, že jsem to střihla o kousek dřív, ale je to krásná linka, tak se i tak snažím a drtím až nakonec. Z cvaknutí „topu“ mám upřímnou radost. Ale nic platné, i když to bylo těžší, vím že musím znovu. Mísí se ve mně pocit radosti, že se mi podařilo přelézt tuhle „moji“ variantu, ale i obava, že zítra už by měl klapnout originál Bafomet, abychom se mohli dle naplánovaného itineráře posunout dál.
LUCKA-HROZOVA-ASCENT-OF-BAFOMET from Jiří Reiner on Vimeo, záběry z roku 2013
Druhý den tedy opět stojím pod mým „strašidlem“. Je sobota a tak je tu celkem dost lidí. Jakmile se navážu na lano a beru cepíny, jeskyně utichá. Světla všech čelovek začnou mířit na mě. Připadám si jak na jevišti a moc mi to na klidu nepřidá. Jdu na to…myšlenku jen ať to někde nepokazím, se snažím přebít myšlenkou no bóže a co!!…a docela příjemně unavená dolézám nakonec. Mám radost, že Bafomet je doma :-).
Slovensko
Udivuje mě, že dole není téměř žádný sníh, přitom v Alpách ho mají teď nadbytek, ale co, aspoň bude cesta do kopce o to přívětivější. Zlomený palec nezlobí a překvapuje mě, že díky speciální dlaze je mu i tepleji než jeho sousedům. Další výhodu spatřuji v tom, že nemusím nést těžký matroš a alespoň na chvíli si připadám, že mám v Nathanovi vlastního šerpu :-).
Drytool u Slezanu
Vydáváme se do tatranské drytoolové oblasti Večný dážď, abychom si pro radost vylezli i něco jiného. Styl lezení je tu jiný, než na který jsem zvyklá. První momenty jsem trochu vykulená, ale začíná mě to moc bavit. Tuhle patička, tady se nakulit a ty výhledy k tomu. Paráda. Určitě se sem ještě vrátím.
Když už se chystáme k odchodu, snad jen metr od nás padá ze shora obrovská masa ledu. Máme štěstí. Člověk si tak alespoň opět uvědomí tu obrovskou úctu a pokoru, kterou k horám musí mít stále na paměti, aby se do nich mohl zase s radostí vracet.
