Rozloučení s Blážou Karasovou

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Alena Čepelková, Vydáno dne: 01. 05. 2014

---

V úterý se v 11 hodin sešla řada horolezců k poslednímu rozloučení s Blaženou Karasovou - Cvrkovou. Mezi přítomnými nechyběly významné postavy české horolezecké historie, ani zástupce Českého horolezeckého svazu.

Před katafalkem pokládají smuteční hosté květiny k uctění horolezkyně, první mistryně sportu v horolezectví, která odešla v požehnaném věku 91 let.

 

 

 

 

 

 

Po dvou skladbách smuteční hudby oslovila přítomné Alena Čepelková, která měla s Blážou mnoho společného, zejména angažovanost v ženském spolku RHM, jehož byla Bláža zakládající členkou, ale i ten titul mistryně sportu. 

Zde je její proslov:

Vážení smuteční hosté, rodino a přátelé paní Blaženy Karasové.

Přišli jste se rozloučit s dámou, která zemřela v požehnaném věku devadesát jedna let a na tomto světě měla dvě velké lásky - svoji rodinu a hory. Dovolte mi připomenout Blážu očima jejích „kamarádek ze skal“. My z mladší generace jsme ji už nepoznaly jako vynikající horolezkyni, kterou byla, ale zato jako neuvěřitelnou osobu, která se ještě v letech daleko po své osmdesátce nehodlala odebrat na takzvaný zasloužený odpočinek a přestat s ježděním do hor a skal. Neváhala s námi cestou do nich přespat na parkovišti, a když my jsme šly lézt, vzala si batůžek a mapu a vyrazila na dlouhou pěší túru. Ačkoliv se s horolezectvím po zdravotních obtížích musela navždy rozloučit, o lezení nikdy neztratila zájem - ráda se posadila pod skálu a bedlivě pozorovala, jak si poradíme s nástrahami výstupu.

 

 

Jak by také ne – z horolezecké encyklopedie můžeme vyčíst, že bývala trenérkou ženského reprezentačního družstva. Předtím toho nalezla na skalách, pískovcových věžích a Vysokých Tatrách tolik, že neomylně zamířila do reprezentačního družstva a nakonec, v roce 1954, získala titul mistryně sportu. Na kontě má spoustu hodnotných výstupů - 225 cest ve Vysokých Tatrách, další na Kavkaze, Rile, Julských Alpách, Alpách a Pyrenejích. Za všechny jmenuji Ušbu cestou Přes Podušku, přechod masivu Mt. Blancu, Matterhorn a první přechod hřebenu Vysokých Tater v čistě ženském družstvu. 

 

Dočíst se o jejích úspěších v encyklopedii a časopisech není problém, ale vymámit z ní nějaké povídání už bylo složitější. Jednou z vlastností, kterou jsme obdivovaly, byla totiž její podivuhodná skromnost. Teprve když jsem se dozvěděla, že ji učil lézt na písku legendární Joska Smítko a jakým způsobem, pochopila jsem, proč se stala neúnavnou propagátorkou ženského lezení s cílem být samostatná, odvážná a díky výborně zvládnuté technice schopna dosahovat úroveň do té doby vyhrazené mužům. Bláže se sice nelíbila rivalita mezi horolezci, ale, jak přiznala, například přechod hlavního hřebene Tater byl motivován jednoduchou úvahou: když to vylezli kluci, dokážeme to taky. 

 

České horolezectví tak Bláže vděčí za mnohé – šla příkladem, byla nejenom tou, která posunula hranice samotného sportovního výkonu, ale také se snažila předat své zkušenosti a povzbudit k lezení v samostatných ženských družstvech i další ženy. Díky šťastné shodě uvolněné atmosféry roku 1968 a vizi švýcarské horolezkyně Felicitas von Reznicek o společném setkávání západních i východních horolezkyň se spolu s Olgou Zibrínovou stala jednou ze zakládajících členek Mezinárodního spolku horolezkyň RHM. Tento spolek funguje na jednoduchém principu společných každoročních setkání vždy v jiné zemi a díky Bláže patří Češky mezi jejich pravidelné účastnice dodnes. 

 

 

Bláža nechyběla na oslavách 40 let založení RHM ve Švýcarsku a naposledy se s námi účastnila letního srazu před třemi lety na slovenském Maníně. Budu si navždy pamatovat, jak po ní a její sestře Lídě z legrace požadujeme ukázat občanský průkaz, protože přece není možné, aby se v tomto věku toulaly ve skalách.

 

Můžeme ti, Blaženko, slíbit jedno – budeš s námi jezdit pořád.

 

---

Podívejte se na fotky z rodinného archivu Schnablových

 

 

 

 

 

 

Bláža Karasová uměla i tvrdou argumentaci, když šlo o obhajobu ženského reprezentačního družstva. Přečtěrte si polemiku prvních dvou mistrů sportu v horolezectví, Bláži Karasové a Radana Kuchaře v časopisu Horolezec v roce 1955.   

V RHM: