iRCC Wolfsberg

Dne 10.5. proběhly v rakouském Wolfsbergu další dětské závody v lezení na obtížnost spadající do seriálu interRegional Climbing Cup 2014. Závodů se účastnilo celkem 151 dětí z Rakouska, Slovinska, Chorvatska, Česka a Maďarska. Z Česka se závodů ve Wolfsbergu účastnilo celkem 9 závodníků, přivezli dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili.

Po skončení závodů proběhlo i celkové vyhlášení celého seriálu iRCC. Ani zde Česká republika ostudu neudělala, čeští závodníci se sice umístili na bedně jen ve sklupině U10, ale zato pro Česko získali zlato z kluků i zlato z holek a jedno stříbro z holek.

 

U10 Holky:
1. místo: Zítková Bára (BigWall Praha, TR wals)
2. místo: Šikulová Hana (HO Adrenalin Prostějov)
….

U10 Kluci:
1. místo: Zítek Jáchym (BigWall Praha, TR wals)
5. místo: Šikula Jaroslav (HO Adrenalin Prostějov)
….

U12 Holky:
….
4. místo: Eliška Bulenová (Climbing Club Ruzyně)
....
11. Smetanová Michaela (Rocky Monkeys Brno)
....
15. Janošová Markéta (HK Orlová HO Baník Karviná)
....
20. Hobzová Eliška, Širůčková Tereza (obě Rocky Monkeys Brno)

 

U10 Holky:
1. místo: Zítková Bára (BigWall Praha, TR wals)
2. místo: Šikulová Hana (HO Adrenalin Prostějov)
….

U10 Kluci:
1. místo: Zítek Jáchym (BigWall Praha, TR wals)

U12 Holky:
….
5. Janošová Markéta (HK Orlová HO Baník Karviná) 

 

Každý ze závodů série iRCC měl nějaké specifikum a platí to i o Wolfsbergu. Právě zde jsem měl asi nejsmíšenější pocity ohledně kvality cest. Za U10, která mne zajímala nejvíce, jsem se nakonec přiklonil k tomu, že závody byly dobré, ačkoliv když Jáchym jako úplně první lezec nastoupil do první kvalifikace, jala mne hrůza, co že to stavitelé na tyto závody připravili. První kvalifikační cestu přeběhl úpně hladce a stejně tak se to povedlo dalším jedenácti klukům. Holčičí kvalifikace byla už trochu o něčem jiném, ta obtížností kvalifikaci odpovídala, topovaly ji jen dvě dívky.

 

Když se pak cesty prohodily (Wolsfberg byly snad jediné závody, kde byly pro U10 jen dvě cesty a kluci a holky se prohazovali), mé pocity se potvrdily, topovalo asi 9 holek. Z kluků však netopoval nikdo. U Jáchyma mne to mrzelo, protože vypadl úplně zbytečně kvůli své vlastní zbrklosti a nerozvážnosti. Ale co se dá dělat, už jsem si u něj na podobné výpadky zvykl, v Hermagoru ho to stálo medaili. Přes tu hrůzu postoupil do finále z prvního místa, stejně tak postupovala z prvního místa i Bára. O té nemám co napsat, prostě pokaždé přišla, topla a zaše šla.

 

Jáchym v první kvaldě. Autor: Petr

 

Jára Šikula patřil mezi ty, kteří v pohodě topovali první cestu, a i v druhé se dost posnažil. Krok v klíčovém místě však byl poměrně dlouhý a Jára tam skončil asi především kvůli své výšce, protože nedosáhl, kam potřeboval, možnost se tam srovnat nějak jinak nebyla. Ale i on měl postup do finále zajištěn.

 

To samé pak platilo pro Hanku Šikulovou. Pro tu byl tento závod klíčový. Potřebovala se umístit na prvním nebo druhém místě, měla šanci na druhé místo v celkovém pořadí, ale bodové stavy na druhém a další místě byly tak vyrovnané, že také nemusela na bedně skončit vůbec. Hančin výkon v první cestě mi přišel poněkud rozpačitý, Hanka nelezla tak, jak je u ní zvykem, a v první finálovce skončila relativně nízko. Ale je potřeba napsat, že tam skončily další 3 holky a výše se dostaly jen dvě. A hlavně že tam, kde skončila Hanka, skončili i všichni kluci. Naštěstí ale Hanka patřila mezi ty, které v druhé cestě topovaly, takže do finále postoupila.

 

Bára v první kvaldě. Autor: Petr

 

Závody ve Wolfsbergu byly snad první závody, které jsem si užil v klidu a pohodě. Báře ani Jáchymovi o nic nešlo, celý seriál iRCC měli prakticky vyhraný, takže si lezli pro zábavu a ani já to nijak neprožíval. Úplný opak ale platil pro Hanku. Pro tu byl dnešní závod asi nejdůležitější ze všech a rozhodovalo se zde pro ni úplně vše. A jak jsem minule psal, že bez ohledu na oficiální výsledkovou listinu pro mne vyhrál Jára Šikula, tak tentokrát to platí o Hance Šikulové. Ve finále se úžasným způsobem psychicky zvedla, stres a nervozitu nechala za sebou, soustředila se opravdu jen na cestu a předvedla prvotřídní výkon. Jako první ze všech lezkyň U10 dala TOP. A pak musela už jen čekat. Holky, co lezly po Hance, už tak dobré výkony nepředvedly. Dvě soupeřky vypadly na čas, na cestu bylo jen 5 minut a muselo se lézt opravdu rychle, protože cesta byla dlouhá a technicky náročná. Hanka ji zalezla za 4:11. Jediný, komu se ještě podařilo cestu dolézt jen tak tak v časovém limitu, byla Bára. S časem 4:57 si připsala druhý top finále. Při shodě ve finále (Top a Top) rozhodovalo pořadí z kvalifikace a Bára byla jednou z těch, co topovaly obě finálovky, takže celé závody sice vyhrála Bára, ale vzhledem k psychickému tlaku, se kterým se Hanka musela vyrovnat, a lepšímu času ve finále pro mne byl výkon Hanky Šikulové opravdu nejlepší.

 

 

Finálovka kluků byla taková průměrná. Dole hezké velké chyty, nahoře to trochu ztěžklo, já bych cestu zařadil spíše jako druhou kvalifikaci. Jáchym tam skončil pod topem kvůli lezečkám, na posledním lezení před závody je totiž totálně odrovnal, stejné lezečky ve správné velikosti jsme narychlo nesehnali, takže do Wolfsbergu nastupoval s čouhajícím palcem a několika probroušenýma dírama. Nahoře na malém skloněném chytu ho jen ponožka samozřejma nepodržela a když se natahoval k topu, letěl dolů. Ale neva, takhle vysoko byl stejně jediný, takže i tak to bylo zlato.

Organizačně závody byly závody v pohodě, v 10:09 začínal první závodník, vyhlášení výsledků a předání cen pro U10 a U12 se konalo o 4 hodiny později.

Nejdříve proběhlo vyhlášení závodů, hned ale následoval zlatý hřeb odpoledne, tedy vyhlášení celkové, za celý seriál iRCC. Z holek vyhrála Bára, počítaly se jí 4 závody, měla z nich 4 zlaté, celkový počet bodů 400. Dokonce byla jediná napříč všemi věkovými skupinami, kdo tohoto výsledku dosáhl, nikdo jiný čtyři zlaté medaile nezískal. Na druhém místě byla Hanka Šikulová, které se počítala tři druhá místa a jedno třetí, na třetím celkovém místě pak byla Sara-Maria Kropfitsch z Rakouska z jedním zlatem, jedním bronzem a dvěma čtvrtými místy.

 

Celkové vyhlášení U10. Autor: Petr

 

U kluků v U10 vyhrál Jáchym se třemi zlaty a jedním stříbrem, další dva závodníci byli z Rakouska a Slovinska. Bohužel, body do celkového vítězství se počítají až od ročníku 2006, Jára Šikula byl 2007. Kdyby se mu body počítaly, měl by 279 bodů a s dvěmi druhými místy a jedním pátým a jedním osmým místem by byl celkově třetí právě Jára.

 

V další skupině, v U12, byla situace s cestami podobná. A podobná byla i z hlediska očekávání a možností, které závod poskytoval pro Markétku Janošovou. Konkurence v celém iRCC byla tak vyrovnaná, že Markétka stále měla šanci na celkové vítězství v poháru. Jenže stavitelé cest vůbec neodhadli obtížnost a schopnosti dětí a ze třiceti lezkyň ve skupině bylo v první cestě 25 topů. Ve druhé kvalifikaci bylo topů 13. Cesta však byla zejména pro menší děti dost technická a náročná a tak mnoha z nich nestačil časový limit. A jedním z nich byla právě i Markétka.

 

Petr: Jak ses těšila na finálový závod iRCC do Wolfsbergu?
Maki: Těšila jsem se hodně. Hlavně na to, že závod vyhraju a tím i celý pohár. Cítila jsem se perfektně.

Petr: Bála ses soupeřek?
Maki: Ano, v kategorii jsem první rok a mám hodně výborných soupeřek. Přijely i další holky z Prahy a Brna, které jsou taky dobré.

Petr: Jak se Ti líbily závodní cesty? 
Maki: Stěna i cesty se mi líbily. Ale limit 4 minuty na kvalifikační cesty je pro malé lezce málo. I když jsem všechny problémy vyřešila, rozhodčí mne zastavila 3 chyty od topu. Chybělo mi asi 10 sekund.

Petr: Jak tedy dopadl závod?
Maki: Špatně, kvůli času jsem se nedostala do finále. Tím pádem jsem nemohla vyhrát závod ani celý pohár. V IRCC 2014 jsem skončila na 5. místě – nejlepší z mého ročníku.

Petr: Co bys chtěla vzkázat pořadatelům závodů?
Maki: Prosím, připravujte těžké cesty bez dlouhých kroků. Někdy stačí přidat malý stup. Měření času nemám ráda. V naší kategorii (U12) jsou děti vysoké 125 – 170 cm. Jak se máme porovnávat v rychlosti?

 

Ovšem závodnic z Česka se tentokrát účastnilo více. Vyzkoušet si závod iRCC přijela i další nadějná lezkyně, Eliška Bulenová z CC Ruzyně. Při své premiéře topovala obě kvalifikace. Ve vyrovnaném finále (7b+) kdy se 12 závodnic srovnalo do rozmezí 4 chytů Eliška zabojovala, a i když to tak z počátku nevypadalo (šla do cesty jako druhá za pozdější vítězkou) stačil její výkon 24+ na konečné dělené 4. místo. Vyrovnanost finále potvrzují i výsledky před ní - třetí místo bylo 25, druhé 25+ a první 26. Bylo to opravdu velmi těsné.

 

V modrém tričku Eliška Bulenová, po její levé ruce s čokoládou je Maki. Autor: Petr

 

Další české závodnice v U12 byly Michaela Smetanová, skončila jedenáctá., a Eliška Hobzová s Terezou Širůčkovou, obě skončily dvacáté.

 

Petr
lezeme zavináč email tečka cz