Chroust – smutné kulaté výročí

Autor: Vladimír Procházka ml. <(at)>, Zdroj: Jiří Růžička, Montana 6 / 1997, Vydáno dne: 23. 06. 2014

---

20 let od úmrtí

V těchto dnech je to již neuvěřitelných 20 let od smrti Vladimíra „Chrousta“ Procházky. Zemřel roku 1994 na den přesně měsíc před svými nedožitými 76. narozeninami. Připomeňme si jej několika fotkami a vzpomínkou od zakladatele Montany Jury „Šerpy“ Růžičky, otištěnou v č. 6 / 1997 jeho časopisu.

Jeho původ byl horolezecky snad stejně zahanbující jako u Gastona Rébuffata – ten přišel do Chamonix z Marseilles, Chroust se narodil v poděbradských rovinkách. Klukovská léta však trávil v Turnově, kde ho „postihlo“ lezení po skalách, jako všechny v okolí. Bavil ho však každý sport – hlavně běh a skoky na lyžích a byl v tehdejší době „dost dobrej“ sdruženář. Laškoval i s krasobruslením, ale nakonec definitivně propadl lezení.

Není se co divit, jeho kamarády byli Joska Smítka, „Fifan“ Vodháněl, „Kujan“ Janků a všichni ti autoři dodnes respektovaných a lezených cest. Generace dnešních padesátníků už vnímala Chrousta jako metodika, funkcionáře, klasického a „fest“ kouřícího (!) horolezce. V mládí ale musel být pěkné éro – ve svých osmnácti vyvedl dodnes těžkou a málo lezenou Barthovu spáru na Dračí zub. Ti, kdo si vzpomenou na obtáčení se pod kruhem, vědí o co jde. Řada prvovýstupů na
Hruboskalsku a v Příhrazech je od Chrousta a jeho kumpánů. A jsou to cesty nejen těžké, ale velice pěkné.

Jen co to po válce šlo, už byl v horách. Jeho první přelezení Stanislawského komína na Galerku Ganku bylo zatroubením k útoku českých horolezců na „sportovní“ cesty ve Vysokých Tatrách. Potom Alpy, Kavkaz, Kaiser a Dolomity – to byly stupínky, po kterých se dostal až do Himálají, kam odjel v roce 1969 a svými organizačními schopnostmi dokázal splnit krásný sen nejenom sobě, ale všem těm „starým chlapům ze Skaláku“. Dosažení vrcholu Annapúrny IV bylo prvním úspěchem československého horolezectví na nejvyšších kopcích světa.

Psát o Chroustových organizačních aktivitách všech možných podob by bylo stejně zbytečné, jako psát o jeho cvičitelské práci. Za všechno mluví dvě věci: pěkně dlouhá řádka horolezců, kteří dodnes vzpomínají na jeho nezapomenutelná školení, a jeho už dávno rozebraná kniha Základy horolezectví. Dodnes není lepší a dodnes má začínajícím horolezcům i lezcům co říct.

Takže, Chrouste, díky za to, žes byl!

Jiří Růžička, Montana 6 / 1997

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Chroust s Jirkou Maškem na Hrubici