Úraz při spouštění ve Frankenjuře

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Jirka V. a Petr J., Vydáno dne: 15. 07. 2014

---

Polský lezec spadl na záda

Nedělní bouřka se stala spouští nemilé události, která se odehrála v neděli na skále Wolkensteiner Wand. Dvojice velmi dobrých polských lezců lezla s padesátimetrovým lanem cestu dlouhou 37 metrů. To stačí na vylezení, ale už ne na spuštění.

 

 

O incidentu informoval regionální server infranken.de. Tam se lze dozvědět, že lezec spadl, a jak se jmenuje vrtulník, co ho odvezl do nemocnice. Více nám k nehodě napsal její očitý svědek, Jirka V:

Poláci lezli cestu Hans Saschs Gedenkweg (7+) v levé části stěny. Přišla bouřka a s ní spojená snaha se rychle dostat dolů. Situaci komplikoval randál od deště a od listí, na nějž pršelo. Lezec byl spuštěn o něco níž, kde přesedl, aby mohl být spuštěn na padesátce. Cesta má 37 metrů. Přesto lano nestačilo a když měl jistič v Grigri asi 30 cm lana, houpal se lezec 2 metry nad zemí. Spouštěč zavolal na visícího "Skoč!", nechal lano projet a pustil ho na nerovný povrch, kdy vyčnívaly i šutry. Lezec spadl na zadek a záda na velký kámen. Pak už jen ležel a čekal na záchranku.

 

 

Analýza příčin je podle Jirky jasná:

1) Spěch
2) Blbé dorozumívání
3) Neodhadnutí a nezkušenost při "doskoku" z visu v laně, kde těžiště visícího je úplně jinde, než při normálním odskoku a dopadnout na nohy je téměř vyloučené. Při troše štěstí se dá dopadnout na paty, jinak vždy na zadek či záda, neboť. zadek je držen sedákem. (Stačí se podívat na visícího nebo nákresy v katalozích Hudy nebo Petzl a je vidět, kde jsou nohy, kde zadek a při zohlednění, že visící vždy trochu pendluje, je jasné, že dopad na nohy je málo pravděpodobný)

 

 

Toliko očitý svědek Jirka V.

Za sebe dodám, že dva metry na zadek nebo záda je na rozdíl od nohou hodně a do šutrů zvlášť. Pokud byl lezec jen dva metry nad zemí, dalo by se bývalo dělat spoustu věcí a všechny by asi byly lepší než to, co předvedl spouštěč. Napadají mne tyto možnosti:

• Spouštěč mohl nechat Grigri zaseknuté a popolézt ty dva metry. Tím by dostal kolegu na zem a sám by pak slezl, nebo seskočil
• Spouštěč by mohl nastavit záda, aby si na něl lezec odstoupl a pak ho nějak sundat
• Spouštěč by mohl lezce přitlačit ke stěně, kde by se mohl chytit. Pak by bylo možné nechat lano vyjet a lezec by slezl s případnou dopomocí partnera
• Spouštěč by mohl počítat s pádem na záda a lezce chytat jako při boulderingu
• Spouštěný by si mohl před vypuštěním konce laza z Grigri dát na konec lana prusík a konec si prodloužit expreskami a spustit se sám. Ve 37 metrů dlouhé cestě by jich měl minimálně deset, takže ty dva metry prodloužení by dal dohromady.
• Mohl také poslat expresky po druhém konci lana spouštěči, kderý si mohl dát prusík a preskami prodloužit konec lana.
• Další možnost by byla zavolat na pomoc okolní lezce, aby spouštěného sundali. Jazyková bariéra může být sice překážkou, ale lezec by měl pochopit o co jde i bez jazykového dorozumění.

Při rozhodování, co udělat je potřeba si uvědomit, že se člověk v kapalinách nerozpouští a že je určitě lepší mít záda mokrá, než zlomená. A konec konců, nejbezpečnější je když se jistič naváže. To doporučuje i bezpečnostní guru Pit Schubert.