Expedice Mount Abi

 Bez kopce, ale zdrávi doma.

Pokus na Mount Abi, foto: facebook expedice

Uzili jsme si 1000m, sneho-ledo-mixove lezby o gradech WI4, M6, 80st....ktera bohuzel diky "dost o hubu" podmince koncila cca 150m pod vrskem. Ve stence jsme stravili tri dny a nase loznice jsou vyobrazeny modrymi puntiky. 

Namasteeee
Máme za sebou čtyřdenní restday, původně plánovaný jako dvoudenní. Jsme z toho zevlování unavení víc, než když jsme běhali s vynáškama pod kopec. Dva dny kypalo a napadlo skoro půl metru sněhu. Další dva dny jsme čekali s tím, že ta bílá nádhera potaje... Nepotála, ale stěna snad od přebytku sněhu opadala a ledovec Ngozumba holt musíme nějak přeskotačit i pod sněhem.
Svačinky na 5 dní máme nabaleny a zítra brzo ráno valíme pod kopec. Tam snad najdeme stany a matroš v ucházejícím stavu, přehybernujeme noc a v sobotu ráno jdeme omrknout severku MT. Abi konečně z blízka. Pokud vše půjde dobře, za pět dní bychom se měli přes vrchol skutálet na jižní stranu kopce do osady Dragnag. Držte nám palce. Děkujeme vám za podporu, v následujících dnech jí budeme potřebovat.

Budějčáci Martin Kleštinec s Davidem Kovaříkem a Tomáš Svoboda ze Strakonic mají před sebou obrovskou výzvu, která se jmenuje Mount Abi, Kangchung Peak nebo chcete-li Cholo Peak. Horský masiv se dvěma vrcholy, ležící nedaleko nejvyšší hory světa Mount Everestu, je součástí nepálského regionu Khumbu v Centrální Himálaji na severozápadě země a v mapách i jiných historických análech ho lze najít pod třemi různými názvy.

Jihočeská expedice se až na místě podle aktuálních podmínek rozhodne, na který z vrcholů se pokusí vystoupit. „Obě stěny jsou krásné, ale Kangchung West, jehož vrchol leží v nadmořské výšce 6103 metry, se zdá na pohled hezčí,“ říká Martin Kleštinec, který strávil desítky hodin rešerší dostupných dokumentů z různých zdrojů, než se mu podařilo najít horu, která splnila očekávání členů výpravy a zároveň nabízela možnost prvovýstupu.

 

 
Moint Abi, výstupové linie

 

 

Nadšence, kteří zdolali velmi obtížnou cestu na Mount Abi, byste napočítali na prstech jedné ruky. Všichni zvolili jižní svah, v němž - podle Nepal Mountaineering Association (NMA), která tento kopec oficiálně zpřístupnila až v roce 2002 - vede normální cesta. V současné době je kopec asociací NMA řazen mezi trekingové vrcholy.

 

Jenže Kleboň, Dawyt a Pokémon chtějí letos v říjnu a listopadu nahoru vylézt od severu, tedy po linii, kterou ještě nikdo nikdy neokusil. A to ani Novozélanďan Edmund Hillary, který v roce 1953 zdolal vrchol Mount Abi pouze od jihu v rámci aklimatizace a testování výstroje před premiérovým výstupem na Mount Everest.

„Tuto informaci mám potvrzenou od toho nejpovolanějšího - Lindsayho Griffina z amerického alpského klubu, který vede kroniku a eviduje veškeré výstupy v Himálaji. Byl to on, kdo mi zároveň potvrdil, že náš pokus od severu, v případě úspěchu, bude oficiálním prvovýstupem,“ doplňuje Kleštinec.

 

 

 
Dokumenty z roku 1953

 

 
Dokumenty z roku 1953

 

 
Dokumenty z roku 1953

 

 

 

 
Mount Abi z profilu

 

Trojice lezců odletí do nepálské metropole Káthmándú bez podpůrných prostředků či doprovodného týmu. Do letadla naloží pouze metrák bagáže, kde se kromě těžkého horolezeckého vybavení objeví bivak, nejnutnější oblečení, speciální vakuované potraviny, sušenky nebo například jerky, které nejsou na místě dostupné. Na místě využijí služeb himálajských šerpů, kteří pět dní ponesou těžký náklad z letiště v Lukle do základního tábora k průzračně modrému jezeru Gokyo.

 

Cesta pod kopec není náročná a nadmořskou výšku turisté a horolezci mířící do vysokých hor nabírají postupně. „Jedná se o hlavní tepnu, kudy míří lidé do base campu pod Everest. Dá se tudy jít v polobotkách a s lehkým batůžkem na zádech. Je tam veškeré vybavení, nic navíc nepotřebujete. My se však z hlavního treku odpojíme zhruba v polovině a dál půjdeme postranním údolím. Přestože budeme asi čtyři a půl kilometru vysoko, díky jiné zeměpisné šířce tam ještě rostou stromy,“ upozorňuje Kleboň na některé zvláštnosti.

 

 

 
Martin Kleštinec

 

Na aklimatizaci v okolí věhlasného jezera budou mít Jihočeši dva týdny. Nic nechtějí podcenit, a tak budou bydlet v lodžiích (himálajské ubytovací zařízení - pozn. autora) a jíst tamní stravu. „Potom si postavíme stany, dalekohledem omrkneme, jestli hora vypadá stejně jako na fotkách z internetu a je lezitelná. Pokud bude v podmínce, zabalíme si vybavení, věci na bivak, jídlo na pět dní a vyrazíme,“ plánuje David Kovařík.

Na členy výpravy čekají kromě lezení v ledu, firnu nebo mixu (kombinace ledu, skály a firnu) i kolmé skalní pasáže. Dva až tři dny budou lézt s jištěním a před dosažením vrcholu postaví bivak minimálně dvakrát. Cesta dolů pak bude trvat další dva dny. „Netušíme, jaká je kvalita skalního masivu ve stěně kopce. Co jsem se dočetl v reportážích, od jihu je prý dost mizerná. Nepotřebujeme kolmý kamenolom, ale mít tu horu pokud možno zmrzlou dohromady,“ věří Kleštinec v ideální podmínky.

 

 
David Kovařík

 

Počasí je alfou a omegou celé expedice. Záměrně je datována na podzim, jelikož v tomto období panuje v Himálaji stabilní zimní počasí. Na ledovci sice denní teploty dosáhnou třeba až 30 stupňů, během chvíle se však může ochladit až na minus 25. Když se počasí zkazí, může tam napadnout několik metrů sněhu. Vloni na podzim byly z této oblasti evakuovány tisíce lidí, ne všichni úspěšně...

„Ale papírově se tohle stane jednou za sto let, tak snad budeme mít štěstí. Důležité je, aby letní monzunová sezona byla bohatá na srážky, severní stěna Mount Abi dostatečně zasněžená a postupem oteplování se vytvořily ty správné podmínky. Může se totiž stát, že spadne málo srážek, stěna zůstane suchá a tím pádem bude nelezitelná,“ ví Martin Kleštinec.

 

 
Tomáš Svoboda

 Všichni účastníci himálajské expedice mají obsáhlé zkušenosti s alpskými výstupy a jsou za ta léta schopni odhadnout míru akceptovatelného rizika. Pouštět se za každou cenu do nepřiměřeného rizika považují za zbytečné. „Už na mnoha výstupech jsme si dokázali včas říct, jestli nám hrozí větší než normální nebezpečí. Máme dost selského rozumu, abychom se včas otočili,“ tvrdí David a jeho slova vzápětí doplňuje i Martin: „Čím jsme starší, tím to děláme častěji. Přestože nemáme kdoví kolik zkušeností, do hor jezdíme celoročně, ty kopce známe, vnímáme a posloucháme je. Nechceme zbytečně riskovat!“

 

 
Sestup

 

 

Přípravy na šestitýdenní výpravu na opačnou stranu zeměkoule probíhají už několik měsíců. Podstatnou součástí je trénink. Osvědčená je chůze do kopce, běh, jízda na kole nebo účast na závodech, jako je Himálajský tygr, kdy se soutěží o to, kdo za jeden den víckrát vyběhne na Kleť.

„Nejlepší trénink ale je to, co se v člověku nahromadí během let za ty dny strávené v horách s batohem na zádech. My všichni, byť nepatříme výkonnostně mezi špičku, lezeme poměrně dlouho a ten sport nás baví komplexně - od skalního lezení, přes zimní lezení až po lyžování ve volném terénu. To, že musíš najít cíl, který je neprobádaný, zajistit veškerou administrativní přípravu a přímo na místě vyřešit problémy, na které nemůžeš být připravený... to považuji za vrchol své horolezecké kariéry. Expedice, kterou chystáme, je pro nás jedna z nejvyšších met,“ poděluje se o své pocity David Kovařík.

 

 

 
Sponzoři expedice

Expedice Mt. Abi 2014 bude náročná i po finanční stránce. Podle předběžných odhadů vyjde celá výprava na 160 až 180 tisíc. Jejím členům se již podařilo i díky průběžně aktualizovanému expedičnímu facebookovému profilu získat část peněz od partnerů, nyní se ještě pokusí uspět se svým projektem na internetovém portálu Hithit.cz.

 

„Administrátory tohoto webu náš projekt zaujal, a tak nám dali možnost vyniknout mezi ostatními. Až ho spustíme, veřejnost nám může během následujících 45 dní přispět. Pokud se vybere minimálně padesát tisíc korun, všechny peníze dostaneme, v opačném případě budou dárcům vráceny zpátky,“ popsal David Kovařík princip možného spolufinancování expedice do Himálaje.

Napsal Pavel Kacerovský