Matterhorn
Autor: Tomáš Hruš <(at)>,
Zdroj: Tomáš Hruš, Vydáno dne: 14. 08. 2014
jak jsme to ani nezkusili
V neděli dopoledne přijíždíme do Cervinie. Je oblačno, Matterhorn se nám schovává v mracích a jen občas ukáže kousek stěny — slušně zasněžený. Podle předpovědi víme, že zítra to nebude nic moc, ale pak by se na dva až tři dny mělo zlepšit počasí.
Matterhorn
Jdeme se zeptat na podmínky do místního informačního centra. Tam nás nepotěší — na Matterhornu panují mimořádně špatné podmínky. Celé léto je špatné, letos tam prý zatím vylezli jen tři nebo čtyři lidé! A nechodí ani vůdci s klienty (a to je co říct, utíkají jim kšefty). Rozhodujeme se tedy vyjít zatím k Abruzziho chatě a případně se alespoň zkusit podívat trochu výš. Cestou potkáváme skupinu Čechů, kteří se včera nedokázali dostat ani na hřeben, kuráž jim sebrala lavina, která je těsně minula.
Stanujeme u plesa za Abruzziho chatou.
Na parkovišti jsme dopoledne balili vedle skupiny čtyř Poláků. Vyšli před námi, ale u plesa jsme dříve my. O dvě(!) hodiny poději kolem nás procházejí a míří kamsi nahoru.
Matterhorn
V pondělí prší, ležíme ve stanu, čekáme. Nahoře určitě sněží, ale my vidíme jen šedou deku, která visí těsně nad námi.
Zítra se to prý zlepší. Jenže místo tří dnů se slušným počasím bude jen jeden! To i s ohledem na aktuální podmínky není dobré. Rozhodujeme se, že nemá smysl se hnát zítra nahoru, mohli bychom mít potíže se pak vrátit.
Poláci pod chatou Carrel
V úterý je krásně! Konečně vidíme Matterhorn, i když z velkého podhledu. V osm hodin procházejí kolem našeho stanu dva vytunění borečci, poději ještě jeden, jde svlečený do půl těla a dobře ví, jak mu to sluší.
V devět hodin zahlédnu vysoko na hřebeni, kousek pod chatou Carrel pohyb. Je tam strmá stěna a po ní se postupně sunou nahoru čtyři postavičky. Pravděpodobně “naši” Poláci. Museli vyrážet opravdu hodně brzy, že jsou už nahoře.
Chata Carrel
Počasí je stále krásné a my jsme trochu na vážkách, zda nerevidovat naše rozhodnutí o kopec se nepokoušet. Nakonec balíme a odcházíme, uděláme si vyhlídkovou tůru.
Postava pod Lví hlavou
Odpoledne vidím na sněhovém poli pod Lví hlavou osamělou postavičku — snad někoho z těch, kdo šli ráno kolem nás…
Kolem čtvrté se vrchol Matterhornu zase halí do hustého mraku. Mrak klesá a postupně zahalí celou horu. V půl šesté začíná pršet, stavíme stan. Je to zatím nejprudší déšť, jaký jsme tu měli. Jsem rádi, že jsme se nepustili nahoru, tam to je teď asi veselé — a i když jsou Poláci na chatě, je dost dobře možné, že je to tam na čas uvězní.
Lví hlava
Ve středu ráno stále prší. Předpověď na další dny je mizerná. Není důvod tu déle zůstávat, balíme a vracíme se k autu. Mezitím přestane pršet a Matterhorn se částečně ukáže.Je tam hodně nového sněhu, leží i v mnohem nižší nadmořské výšce, než včera. No, nechtěl bych dneska být nahoře.
V městečku jdeme ještě jednou na informace. Dozvídáme se, že Poláci si zavolali o záchranu. Snad mají dobré pojištění.
Jedeme domů.
Taky Matterhorn