Kašparák

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 22. 09. 2014

---

Kde se schovat před vedrem

Nemám rád vedro při lezení. Ríša naplánoval pečení prasete zrovna na další víkend, kdy mělo být přes třicet ve stínu. Naštěstí má chalupu kousek od Nového Boru a tam je co? Tam je Kašparák. Vyvřelinový kvakoland schovaný v lese nás zlákal, to se muselo vyzkoušet.

I vyrazili jsme ve čtyřech trochu přískoky směr Nový Bor, protože autíčko se rozhodlo, že volnoběh je zbytečnost a po každém puštění plynu okamžitě chcíplo. Tak došlo na radu z Papoušovo a Mikyho průvodčíka, že se ze silnice nemá odbočovat doleva, ale jet dál k Novýmu Boru, otočit se tam a na úzkou asfaltku k vodárně odbočit doprava. Na parkovišti u staré vodárny už je pár aut.

  

  

Cestička ke skalám je vzhledem k vedru suchá a docela příjemná. Za chvilku jsme nahoře obdivujeme originální tvary sloupcově odlučného čediče u skály s názvem Frankejnura. Ten název není úplně od věci, protože všech dvacet lezeckých objektů je schovaných pod klenbou rozložitých stromů a pěkně chráněných před sluneční pražbou. Navíc je většina stěn orientovaná na sever.

 

 

 

Začínáme na Frankenjuře. Na rozlézací cestě Bamboocha (4) je první borhák trochu vysoko, ale jde to. Dobře se stojí a bočáky stačí. Delikátnější charakter má Mikimaus, 5c. Tady se totiž, aby ty kvaky vypadaly světovějš, klasifikuje po francouzsku. Ústecká sekce - Ctirad a Albert, drtěj Chce jenom podrbat 6c přes takovou stříšku a posílají nás na Nanověž, že tam je krásnej jakoby krunýř od želvy.

 

 

Přesunujem se tedy na druhý konec oblasti. Kočičí hlavy na Nanověži jsou obsazené dvojkou, co leze s havířem a tak dáváme taky pěkné Praktikum, 5 které vede levým okrajem údolky. Mezitím se uvolnilo a jdeme stěnou a převískem na plotnu Kočičích hlav. Plocha skály vede kolmo na čedičové šestihrany. Jejich okraje tvoří jemné lišty s jen občas větším chytem. Supr estetický zážitek.

 

Jdeme prozkoumat Mordor, kde má být hodně cest, ale jsou to samý ptákoviny bez nejtů. Akorát objektiv fotografa potěší krásně strukturovaný komín a subtilní mechy cesty Vodopád.

  

 

 

 

Společenský život se přesunul na Šárku, jdeme tam taky. Zatímco se Jan Marschik s Ctiradem a Albertem pokoušejí o hranu s krásně sexistickým názvem Ojedu Ojedu, 6a, dává Eva lehkou, ale trochu morální cestu Syn sopečného pohoří, 4 z rokle mezi Šárkou a Vejcem.

 

 

 

 

 

Je odtud pěkný výhled na trojici snažící se ojet Ojedu. Madla jsou od sebe dost daleko. Pěkná hranka od Papouše, i když ten název mi připadá jako dost nerealizovatelné novoroční předsevzetí.

 

 

Dál ve stěnce vlevo je lehká pěkná pětka Bumerang a na 5c dost za ruce tahající Pčelka Mája.

 

  

Nechceme přijet k už obrané prasečí kostře a tak si jako poslední zastávku dáváme Neklidnýho pstruha. Dva kousky a jedem.

Hölzelovo Makinodromo 5a je parádní kousek v převisu po velkejch s hodně originální strukturou skály. Škoda, že není nahoře spoušťák a musí se vedle ke spoušťáku od Smrti krásného oddenku 6a+.

 

 

 

Na konec si dáváme nepříliš sympaticky vypadající převislý komín Půlmiliardový bejby. Na ten bacha. Když jsem se na dolezu otočil, shodil jsem volnej šutr a taktak že netrefil svou drahou polovinu. Tak radši ať se jistič schová stranou.

 

 

 

Prase bylo skvělý, pivo taky a poslední písně utichly někdy ke čtvrté ráno. V neděli cestou zpátky už nebylo moc bojovnosti, ale přece jen jsme se ještě zastavili na Přerostlou okurku, 5a a dorazili to Jedou, 5a na Gadede.

 

 

 

Celý Kašparák tvoří 20 lezeckých objektů, z nich zajímavé jsou Frankejura, Okurka, Nanověž, Šárka a Neklidný pstruh. Lezení tady na jeden den skoro pro každého průměrného softmůvra a něco se najde i pro začínající hardmůvry.

Průvodce od Miklyho Měkoty a Papouše je ke stažení zde