Sobota na Velké s hudbou pil

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 01. 03. 2015

---

Zpřístupněno po celý rok

Sektor vltavské žuly Velká patří k lákavým destinacím a předjaří, kdy je zpravidla snížená hladina přehrady, umožňuje pohodlný přístup po břehu a lezení cest s nástupy normálně pod nebo těsně nad vodou. Tuto sobotu se na Velké sešli nejen lezci, ale i lidi z vrcholové komise, aby lezcům terén lépe zpřístupnili.

Normálně mi řvaní motorů pil při lezení docela vadí. Když ale vím, že to řvaní je kvůli prořezávce náletových dřevin, aby se člověk dostal na nástupy cest, promění se hluk benzínového motoru doprovázený navíc vrčením příklepové vrtačky na rajskou hudbu.

Zatímco  Peky s Verčou lezli Regulátor a Vláďa se Zdeňkem tančili s vlkem, šel jsem si poprvé v životě vylézt na rozlezení Pálenou čtyřku na Cimbuří (4+), ke které příbramáci řízení otcem zakladatelem Algenou před chvílí proklestili cestu. 

 

Jelikož jsem neměl ve výbavě zahradnické nůžky a kluci klestili jen dole, lezecké obtíže se mírně zvyšovaly ještě nutností obratně se při výlezu na balkón vyhýbat šípkovému trní tak, aby neutrpěla ani pokožka, ani oděv.

Tady mohu doporučit: podívejte se před nástupem do průvodce a nepleťte si cesty. Letmý pohled doma si po odležení propojil sousední cesty a tak jsem v přesvědčení že mám mít nýty dva a nad nima ještě slaňák dolezl na vrchol a marně hledal v šípkovém houští, kam nejspíš ještě lidská noha nevstoupila, za co slanit. Šípkové křoví se nezdálo dost bytelné a nechávat na posledním šutru dyneemu se nechtělo. Zajištěn za balvan  jsem dobral Evu a tak vznikla prodlužovací varianta, jejíž hlavní obtíží bylo prodrat se trním až nad celý svah na přístupovou loučku a vrátit se sestupovým kuloárem. Nad balkónkem je ještě pět metrů docela hezkého lezení a kdyby byl do posledního schodu navrtaný slaňák, nebyla by to bez toho trní špatná cesta. Tak jestli to po nás budete opakovat, zahradnické nůžky nebo mačetu s sebou :-)

 Kuloárem jsme sešli dolů a usoudili, že dobrodružství už bylo dost. 

 
Komín, alias Zvěd je už pěkně nakloněný, foto: Eva Jandíková

 Moje druhá polovina žádala hezkou cestu, tak jsem jí vyhnal na osvědčený Plavecký Mariáš a sám si pak vytáhl Dubovou hranu.

 
K nýtu ještě dva kroky, foto: Eva Jandíková 

Příbramáci doplnění mimozemšťanem z Kladna mezitím nasadili do spousty vyvrtaných děr hrazdičky, do zalepených ok fixní lano a vyrobili přístup ke Hlásce a Pevnosti použitelný za normálního stavu vody, aby se tam mohlo lézt po celý rok. V plánu je také podobná úprava u Dubového masivu a Sing Singu tak, aby se dalo z obce Velká dostat po břehu a fixních lanech k nejlepším skalám oblasti po celý rok. Tomu se dá jen zatleskat, díky kluci!

 

 

Na chvíli dokonce vylezlo sluníčko. Dali jsme si nádhernou hranu Voko bere a tentokrát to i díky trénování na Zlagboardu byla vychutnávačka celkem v klidu.

Obléhání Hlásky kompletovali zleva Peky s Verčou v Od hradu dále, zprava Vláďa se Zdeňkem v Regulátoru.

 

  

Skalní brigáda byla zakončena petardou s modrým kouřem, který byl signálem k nástupu do lodi a odjezdu k Heroldům, což jsme následovali oklikou po břehu k autům zaparkovaným u mostu. Sobota se opravdu vydařila.

 
Hurá na loď a do hospody, foto: Eva Jandíková