Zemětřesení v Nepálu
Autor: Tomáš Obtulovič <tomas.obtulovic (zavináč) seznam.cz>, Zdroj: Tomáš Obtulovič, Vydáno dne: 08. 05. 2015Zvrácený ráj v Langtang Himal
Z blogu Tomáše Obtuloviče jsme převzali jeho aktuální vyprávění o treku v Nepálu v době zemětřesení
Pokračování Great Himalayan Trail
Spojení Praha – Kathmandu za parádní cenovku, která snad ještě nebyla. Něco přes dva týdny dovolené k dispozici. Na rozhodování není příliš mnoho času. Parťáka tak rychle neseženu. Dobře, jedu! Kam? Prst na mapě Nepálu klouže mezi oblastmi Manaslu, Ganesh Himal, Langtang Himal a Lapchi Kang. Pokračování Great Himalayan Trail. Volím Langtang, dobrá dostupnost od Kathmandu, dostatek ubytovacích možností v oblasti. Nic zásadního neplánuji. Rád bych na nějaké pohodové kopce na konci údolí Langtang a přechod do oblasti Helambu přes sedlo Ganja La.
V agentuře Himalayan Guides si vyzvednu všechna nutná potvrzení, neplatím nic za servis. S majiteli a zaměstnanci se znám od roku 2004. Na trhu to byla malá bezvýznamná agentura zajišťující servis na treky a horolezecké expedice, dnes jsou nejspíše jednička na trhu (včetně expedic na Everest) disponující rovněž dvěmi helikoptérami, které jim umožňují velmi rychle v případě nutnosti zajistit záchranu svých klientů. Nejen svých. Na jejich servis a služby je absolutní spolehnutí, což je v Himálaji a v Nepálu obecně absolutně zásadní.
Jeden jediný den
Obyčejně jsem po příletu další den zamířil hned do hor, ale teď mne kamarádi z HG přemluvili k jednomu dni odpočinku v KTM navíc. Ani jsem nebyl proti. Jeden jediný den. Pokud bych byl v oblasti o den dříve, nacházel bych se v hloubi údolí Langtang…
Strašidelná cesta busem do Shyapru
Strašidelná cesta busem do Shyapru. Zažil jsem už děsivější cesty v Nepálu, převrácené autobusy, nezpevněný úsek cesty před Dunche zničený sesuvem půdy vysoko nad údolím řeky Trisuli je jedním z míst, kterému je vhodnější se vyhnout. Autobus je přetížen, cestující se zavazadly všeho druhu jsou namačkání uvnitř jako sardinky, další visí v jediných dveřích a na střeše, do toho kakofonie zvuků skučícího autobusu zdolávajícího terénní úseky cesty. Příjezd do Shyapru po takřka devíti hodinách je pro mne vysvobozením a z autobusu vystoupím podobně, jako když vyskládáte pečlivě složený nábytek z IKEA krabic. Pokud se tudy nechci vracet, musím přes Ganja La nebo alespoň přes Laurebina La. Mám zprávy, že všude nahoře je na druhou polovinu dubna nezvykle hodně sněhu.
Jedno z těch sakra dobrých rozhodnutí
Z výchozí vesnice Shyapru do údolí Langtang nejsem nijak nadšený. Zaprášená řada budov kolem cesty posazená hluboko v údolí řeky Bhote Kosi. Den se pomalu chýlí ke konci, ale raději a věrný tradici ukrojím prvních pár kilometrů nebo spíše hodin chůze tohoto treku. V životě děláme mnoho rozhodnutí, která mají následně různé následky. Vydat se na trek stezkou posazenou nad údolím Langtang a nikoliv běžně používanou stezkou těsně nad řekou Langtang Khola přes vesnici Bamboo bylo jedno z těch sakra dobrých. To jsem v tu dobu však nemohl nijak tušit nebo předvídat. Viděl jsem za tím především atraktivnější variantu treku s menším množstvím turistů.
Sliboval jsem si, jak budu mít lehký batoh. Nikoliv! Sbalil jsem docela dost jídla, vaření, cepín, mačky, dokonce i bivakovací pytel a trochu více vybavenou lékárničku včetně chirurgických nástrojů. Tu jsem pro někoho možná překvapivě na posledních letech výrazně ořezal. Neměl jsem s sebou satelitní telefon ani solární panel. Jen nepálskou SIMku, část oblasti je pokrytá signálem. Langtang je třetí nejnavštěvovanější oblast v Nepálu.
První noc ve vesnici Benjang
Strmý výstup ze Shyapru 1.503 m do vesnice Benjang 2.300 m (na mapě rovněž s označením Bhanjyangaon, umístění vesnice však neodpovídá) pod zamračenou oblohou jsem na úvod snadno zvládl. V malé vesničce jsem byl jediný turista. Původně jsem měl namířeno do vesnice Khangjing, ta je posazená více nalevo, ale v jednom místě jsem špatně odbočil. Jen jediná lodge zde byla v provozu. Po dotazu na ceny za jídlo majitelka okamžitě a pro mně trochu nečekaně vytáhla menu. Dost jsem zkoprněl, když jsem viděl ty cenovky v první vesnici na treku. Dobře. Smlouvání bylo nečekaně lehké a ceny jsem srazil na třetinu nebo polovinu. Nějaké slovní obraty umím v nepálštině, aby smlouvání nabralo na dramatičnosti. Moc příjemné místo.
Sobota 25. dubna 2015, jeden z mnoha dnů v Himálaji
Sobota 25. dubna 2015. Dnes to nemám do místa zvaného Lama Hotel v údolí Langtang nikterak daleko. Trochu jsem se obával předpovědi počasí na Meteoblue.com (ta se potvrdila…), přesto jsem s plným břichem vyrazil na další cestu z Benjangu okolo 10 hodiny. Bylo mi poraděno, ať se nenechám zlákat některou z bočních cestiček od krav a stoupám stále nahoru, až narazím na větší stezku z Khangjimu. Přesto jsem se jednou „kraví stezkou“ doprava nechal zlákat. Vypadala nadějně, ale dovedla mne tak akorát opravdu jen ke kravám. Byl jsem klidný. Času jsem měl dost, den je dlouhý a snažil jsem se pečlivě zapamatovat, kudy jsem šel. Tentokrát jsem už trefil ten správný chodník.
Borovicový les vystřídaly listnaté stromy a větší množství rododendronů, které už povětšinou odkvetly. Obloha i dnes byla zamračená. Bylo poměrně teplo a pod tíhou batohu jsem se lehce potil. Stezka ubrala na sklonu a začala traverzovat svah hřebene Pansang Lekh. Potkal jsem první turisty v mém směru i proti mně. Naproti přes údolí na bočním hřebeni byla neuvěřitelně posazená vesnice Thulo Syabru. Jeden z pohledů na nekonečná hluboká himálajská údolí. Jeden z mnoha dnů v Himálaji. Zastavil jsem se, pořádně napil a pokračoval dále.
Jeden cizinec mířící dolů, od pohledu Ind, se dal se mnou do rozhovoru. Jakmile zjistil, že jsem z České republiky, vybuchnul na mne jméno Josefa Rakoncaje, přeci ten, co byl jako první 2x na vrcholu K2! Jasně! Představil se pod přezdívkou Sri, T. Sridharan z Indického horolezeckého svazu, s Jožkou Rakoncajem a dalšími Čechy byl jako styčný důstojník pod Nanda Devi. Hned vychrlil několik českých slov, publikovatelných i nepublikovatelných a pár bodrých historek, jak ho jako Inda trápili hovězím a brambory, protože nic jiného už prostě nebylo. Vyměnili jsme si kontakty, slíbil jsem, že vyřídím pozdravy, společné foto, rozloučení a každý z nás udělal několik málo kroků ve svém směru.
Celý ten kopec, ta hora, po které jsem kráčel, začala kymácet
„Thomas, that´s earthquake! Lie down!“
V tom momentě se celý ten kopec, ta hora, po které jsem kráčel, začala kymácet. Byl problém se udržet na nohou. Nechápal jsem, o co tady jde. Překvapení? Každopádně! Něco takového jsem ještě v životě nezažil. Koukal jsem na Sriho několik prvních vteřin, kdy jsem balancoval na nohou, až na mne vykřikl: „Thomas, that´s earthquake! Lie down!“ V tom momentu jsem pochopil, že jsem v situaci, kterou jsem ještě nikdy nezažil. Ležel jsem kousek od Sriho, kopec se dále třepal. Jak dlouho to vše trvalo? Nevím. 15, 30 vteřin? Více? Netuším. Naproti přes údolí začaly padat první ohromné sesuvy půdy, nějaký pod námi, o čemž svědčil ohromný oblak prachu, který se vyvalil nahoru. Všude okolo ohromný rachot padajícího kamení a pukajících skal. Pak to na nějakou dobu ustalo. Kameny rachotily dále. Leželi jsme dále na stezce. Kolem nás se prohnalo stádo koz a krav.
V ten moment jsem nikterak netušil, jaké následky zemětřesení mělo
Zvedli jsme se, opětovně se rozloučili a vydali se každý opačným směrem. Dodnes nevím, zda bylo mým záměrem pokračovat dále do Sherpagaonu 2.563 m nebo se jen podívat po páru, který nás při rozhovoru předešel. Každopádně jsem měl obavy pokračovat dále. V ten moment jsem nikterak netušil, jaké následky zemětřesení mělo. Popošel jsem jen pár desítek metrů a v ostrvě s chodníkem roztrhaným od zemětřesení jsem našel dotyčný pár choulící se pod keři. Mladá Američanka byla absolutně vyděšená, její manžel také moc netušil, v jaké šlamastice se všichni nacházíme. Byli jen kousek od travnatého svahu, po kterém se jako velké kulečníkové koule kutálely ďábelskou rychlostí balvany a kamení z hřebene nad ním. Tam nebylo žádného úkrytu. Následovaly další otřesy, které nás opětovně přibily k zemi. Kopec se kymácel o něco méně, burácení padajícího kamení a sesuvů půdy naopak ještě zintenzívnělo. Dlouhé minuty ubíhaly. Co dále? Kam dále? V zápětí došel ještě nepálský průvodce s dvěma turisty, společně jsem se podívali na sebe, na rozervaný chodník plný trhlin a zaveleli k ústupu. Společně jsme došli nad vesnici Khangjing k velkému stavení Surka lodge, kde se nás sešel první hlouček překvapených a vyděšených místních a turistů. Okolí Surka lodgi bylo pro nás na několik dní novým domovem, kde jsme čekali na informace, nějaké zprávy, prožívali společně další otřesy a mnohé příběhy a v neposlední řadě čekali na záchranu z oblasti postižené silným zemětřesením. Trek v Himálaji ve skupině Langtang nabyl jiného, nečekaného rozměru. Zvrácený ráj.
Příbuzní a rodiny doma trnuly hrůzou
V Surka lodgi se nás setkalo několik cizinců a místních. Velká budova zůstala stát, část boční zdi se zřítila a ve zdi se udělala výrazná prasklina. Všichni jsme už věděli, že nás potkalo zemětřesení. Nikdo však netušil, jak enormní následky zemětřesení mělo. Přítomný Japonec konstatoval, že šlo o poměrně silné zemětřesení. Okamžitě mne napadlo ihned kontaktovat příbuzné, protože to bude ve zprávách a oni o nás budou mít strach. Elektrika vypadla, mobilní signál taky, jeden operátor fungoval částečně. Napsali jsme domů textové zprávy, ale jak jsme se dozvěděli později, velká část z nich vůbec nedošla. Příbuzní a rodiny doma trnuly hrůzou, ambasádám nastaly perné hodiny. Podařilo se mi dovolat šéfovi Himalayan Guides Iswari Paudelovi, že zde proběhlo zemětřesení a my tady jsme v pořádku. První informace o hrůze v Kathmandu, Bhaktapuru, v oblasti Everestu, v okolí Gorkhy. První informace o mrtvých, jejichž číslo narůstalo.
Informací jsme měli k dispozici málo
Informací jsme měli k dispozici málo, nebo nebyly jednoznačné. Místní se snažili dovolat svým příbuzným, zda jsou v pořádku. Přicházely nové zprávy o dalších mrtvých, o zničených vesnicích. Informace o následujících 72 hodinách nových otřesech. Jak silných? Kdy by měli přijít? Mobilní telefony se zakrátko vybily. Solární panel jsme tady neměli žádný. Místní plakali. Nikdo z nich se zemětřesením ještě nesetkal. První noc pod igelitovým přístřeškem. Nikdo nenapadlo spát v domech. Ta pravá bouřka v Himálaji s pořádným deštěm. Noc provázely další otřesy, děsivé zvuky sesuvů půdy v okolí. Naše místo se jevilo jako poměrně bezpečné. Velká nálevka krytá lesem, zalesněné hřebeny daleko. Zemětřesení mne zastihlo v relativně bezpečném místě při pohledu na okolní vesnice usazené ve strmých svazích, na které začaly padat sesuvy půdy a kamení.
Zprávy o rozměru katastrofy a zároveň chaosu v Nepálu
První ráno se potkáváme s dalšími turisty, které zemětřesení zachytilo ve vesnici Khangjing. Nikomu se zázrakem nic nestalo, přestože mnozí vyspávali po náročné pohřební puji až do poledních hodin. Vesnice je zničená, domy zbořené. K dispozici mají solární panely, přes které dobíjíme fungující telefony. Všem je jasné, že se odsud jen tak rychle nedostaneme. Dostáváme další zprávy o rozměru katastrofy a zároveň chaosu v Nepálu. Do Kathmandu není důvod spěchat. Ani není jak. Silnice je zničená a přesun po zemi by byl strašně nebezpečný. Později dostáváme nějaké informace, že se někdo i zřítil do údolí. My tady jsme v pořádku, nejsme zraněni, máme jídlo, vodu, musíme jen trpělivě čekat.
Vymazání vesnice Langtang mohutnou lavinou sněhu a kamení
Vidíme vrtulníky mířící do údolí Langtang. Práci jim znatelně komplikuje počasí a hustá oblačnost. Opakovaně prší, nahoře sněží. Přicházejí další turisté a místní, kteří nám líčí své dramatické příběhy a mnohdy boj o holý život. Někteří zranění, pohmožděniny od padajícího kamení, nějaké rány na hlavě, bradě ošetřím. V centru informací stojí smutná zpráva o vymazání vesnice Langtang mohutnou lavinou sněhu a kamení, která spadla ze svahu hory Langtang Lirung 7.227 m a vesnici kompletně zavalila. Mrtvých tam jsou prý desítky nebo stovky. Vybavím si neštěstí, které postihlo české horolezce před mnoha lety v Peru. Rovněž velké zemětřesení a ohromná lavina, která je pohřbila.
Slyšíme příběhy o rvačkách a násilí o místa v helikoptérách, slyšíme ještě smutnější příběhy o rabování a vykrádání zničených lodgií místními i turisty. Nedokážu si představit, jak to tam nahoře v údolí Langtang vypadá. Do údolí spadlo množství ohromných sesuvů půdy, stezka kolem říčky Langtang Khola je neprůchodná, mnohá místa jsou zcela odřízlá a záchrana je možná pouze ze vzduchu.
Dny v Khangjimu ubíhají
Druhý den po neštěstí mám možnost vyzvednutí helikoptérou z Himalayan Guides, ale my tady nejsme zraněni, ani nikterak přímo ohroženi. S Iswari Paudelem se domlouvám, že helikoptéru potřebují jiní daleko více a domlouváme se na vyzvednutí na jeden z nadcházejících dní. Situace s helikoptérami se razantně mění. Všechny vrtulníky nyní spadají plně do kompetence ministerstva vnitra a žádný majitel s nimi libovolně nesmí nakládat a posílat je tam, kde by chtěl. Iswari Paudel mi vysvětluje, že toto rozhodnutí nelze nijak obejít. Chápu to. A my tady chápeme i logické rozhodnutí nepálské vlády, když se nám dostávají zprávy o tisícovkách mrtvých a ještě větším počtu zraněných.
Jak dlouho tady budeme, to nikdo z nás netuší
Jedna z jeho helikoptér HG operuje přímo v naší oblasti Langtangu. Iswari nás prosí o kontakt na koordinátora, resp. nějakého místního zřízence z Dunche, aby dostal posvěcení poslat pro nás helikoptéru. To číslo tady nikdo neví. Bez oficiálního svolení tady nadále vězíme. Jak dlouho tady budeme, to nikdo z nás netuší.
Do medicínského spektra přibývá zubní ošetření. Je tady i americká praktická lékařka Ray z Aljašky, která do rukou dostane prvního staršího pacienta s infikovanou stoličkou, abscesem v okolí a kazy všech kořenů. V lokální anestezii v dosti děsivých hygienických podmínkách (nějaká sterilizace nástrojů dezinfekcí a zapalovačem) pod plastikovým přístřeškem se spoustu much kolem kleštěmi na noži Leatherman (představte si kombinačky) postupně vytáhne všechny kořeny. Pacientovi tečou slze po tváři… Všude krve… O několik dní později má úsměv na tváři a úlevu od bolestí.
Zubařský úspěch
Tento zubařský úspěch do našich rukou přivádí 4-letého Karmu, který má kompletně uhnilé horní přední čtyři zuby, rovněž abscesová ložiska a znatelné bolesti. Možná ty zprvu stojí za jeho spoluprácí s námi při lokální anestezii injekcí. Ray motivovaná úspěchem u předchozího pacienta se snaží vytáhnout poškozené zuby. Zuby jsou tak shnilé, že v kleštích praskají. Klid Karmy je dávno pryč, ten vystřídá řev a pláč. Malého pacienta drží několik lidí. Je mi ho sakra líto. Ray předává kleště do mých rukou. Vzpomenu si, že zubaři snad nejprve zubem viklají, než jej vytrhnou. Poškozené zuby jsou enormně křehké. Dáseň krvácí. Opatrně uchopím zbytek zubu, kývu s nim, nakonec jej vytrhnu. První zub. Obrovský jásot místních, slz na tváři Karmy není o nic méně. Zuby musí ven. Stejně opatrně (připadám si jako ten největší trýznitel) vytrhnu další zub. Je těžké zejména shnilý zub vůbec kleštěmi uchopit. Na další dva zuby nastupuje opět Ray, která práci dokončuje. Rovněž i tento pacient má za několik dní usměv na tváři. O pacienty by nebyla nouze, ale s Ray další zubní ošetření odmítáme.
Zničený Benjang
Jedno dopoledne dojdu do vesnice Benjang, kde jsem spal první noc. Vesnice je komplet zničená a místním ženám a chlapíkům se koulejí slzy na tváři. Jeden místní stařešina přiběhne ke mně, obejme mně a pláče. Je to hodně emotivní. I moje lodge je zničená. Tito lidé nemají nic. Jen zničené domy, malá políčka, další turisté tady tuto sezónu nepřijdou. Společně si odnášeli malou truhlu, kam všichni dali své cennosti. Koukám na všechny z této malé vesničky choulící se pod plastikovým přístřeškem, nikdo nemá sílu něco říct. Naše výrazy jsou více jak výmluvné.
Hluboké pouto
Během těch dní čekání se mezi všemi cizinci a místními udělalo neskutečně hluboké pouto. Nikdo nijak výrazně nepanikařil, naopak jsme se snažili, aby o nás naše ambasády a nejbližší věděli a navzájem si všelijak pomohli. Opravdová směska národů. Eric a Juliette z Holandska, Sharya (Elena) původem z Iránu žijící rovněž v Holandsku, Tom z Izraele, Tomasz z Polska, americký pár Spencer a Ray, francouzsko-americký pár Katie a Ethien, postarší bodrý Angličan, nakonec nás ještě doplnil belgický pár Tom a Lisa. Jen Katie tuto situaci obtížněji psychicky zvládala a měla naivní představu, že pro ni jako občanku USA ambasáda pošle okamžitě speciální vrtulník. Nějakou práci mi dalo, aby si uvědomila, že je v Nepálu a po předání všech vrtulníků do rukou Ministerstva vnitra to bude ještě náročnější. Vesnicí Khangjing prošlo více turistů, ti doufali ve vyzvednutí ze Shyapru (čekali tam stejně jako my) nebo hodlali podniknout nebezpečnou cestu do Dhunche a dále.
Shyapru bylo jako město po válce
Jeden den jsem šel dolů do Shyapru, abych zjistil jaká je situace a zjistil nějaké informace. Shyapru bylo jako město po válce. Cesty roztrhané a pokryté kamením, budovy rozbité, všechno zavřené, lidé poposedávající u plastikových přístřešků. Policie bez spojení s okolním světem, podobně armáda. Bez mobilního signálu, vysílačka vybitá. Jen tak poposedávali na trávě své základny. Nabídl jsem své služby jako lékaře, ale něco už ošetřil místní lékař nebo zřízenec. Jeden cizinec měl vykloubený umělý kyčelní kloub, ale už to bylo staré a nepodařilo se nám to zakloubit. Tady záchranu nečekejme. Vrátil jsem se nahoru. Dole u mostu byl jeden nebezpečný sesuv půdy, jinak byla stezka v pořádku. Kamenné budovy kolem ní zničené. Pro malého Karmu jsem donesl kartáček na zuby a zubní pastu!
Trhliny v silnici
Dramatický okružní let
Pátý den od zemětřesení přistane na jednom z terasovitých políček Khangjimu helikoptéra. Zrovna se v blízkosti nachází Ray a Spencer a naskakují do stroje a odlétají. Pemba je u toho, že se pilot možná vrátí pro jejich věci. Rychle balíme jejich věci a doneseme batohy políčka. Stroj se ale nevrací. Za nějakou dobu Pemba vidí barevné větrovky obou, jak přicházejí po cestičce od Briddhimu. Líčí let nad údolím, místní v Chilime naskakující do běžící helikoptéry, zatímco stroj je bez pilotů, vojáky rovnající tento boj, děsivé přistání v Briddhimu pod elektrickým drátem na miniaturním prostoru jako jejich poslední vteřiny života, opravdu se ti dva spolu loučili, následné vběhnutí k vrtulníku z jeho čela čtveřicí Kanaďanů (nahlášené zranění předstírali) s dvoumetrovým klackem s vlajkou, kteří byli téměř rotorem rozsekání jako kuřata… Jejich barvy ve tváří dost dobře dokumentují, čeho byli svědkem.
Rychle dolů, vrtule čeká
O něco později následuje další telefonát s Iswarim. Dostáváme naději, že by nás jeho pilot mohl dnes večer nebo zítra ráno vyzvednout. Běžím nahoru k Surka lodgi sdělit tuto informaci, ať se okamžitě sbalíme. O několik málo vteřin později ke Khangjimu míří helikoptéra. Tak rychle? Stejná, se kterou Ray a Spencer absolvovali okružní let nad údolím. Zeptají se mne, jestli můžou letět. Vykřikuji jasně, jsou už sbalení a není čas a běžím do kopce nahoru k Surka lodgi, kde jsou ostatní. Po chodníku zrovna schází Katie a Ethien. To se tak rychle sbalili (jen v tu dobu měnili lodge, Katie jsem chtěl poslat mezi prvními do KTM)? Bezvadné! Rychle dolů, vrtule čeká. K Surce to je dobrých 200 výškových metrů. Doběhnu nahoru, lije se mne a popoháním další k okamžitému sbalení. Vrtulník se podruhé nevrací. Alespoň někdo.
Pilot nenašel dr. Thomase a neodletěl…
Kapitán opouští loď jako poslední…
Volám s Iswarim a ten se mne s překvapením ptá, že pilot nenašel dr. Thomase a já neodletěl… Jen suše do telefonu procedím, kapitán opouští loď jako poslední a všichni chtějí domů… Přestože všichni z nás kontaktovali své pojišťovny (odpověď byla vesměs „máme vaši složku – we have your file…“, své ambasády, díky uzemnění všech vrtulníků soukromých společností byly bezradní. Večer jsme měli rozlučkovou večeři se Surka lodgií a místními, opět dosti emotivní, protože jsme pevně věřili, že následující ráno odletíme do KTM. Kamarádi na celý život.
Můžeme tady trčet ještě několik dní…
Šestý den od zemětřesení. Probudili jsme se do překrásného rána s nejhezčím výhledem na Ganesh Himal vůbec. Řekli jsme sbohem Tashimu a jeho ženě a dalším místním u Surka lodge a po sedmé byli dole v Khangjimu. Nádherný den, ideální letové podmínky. V údolí klid. Žádnou helikoptéru jsme neslyšeli. Minuty přibývaly, desátá dopolední, volám Iswarimu. Jeho slova mne zmrazí. Jeho vrtulník byl odvolán do jiné oblasti a neví, jak nám pomoci. Stále se ptá po čísle lokálního koordinátora. To nemáme! Následuje několik telefonátů na českou, americkou, holandskou, izraelskou ambasádu, ale odezva je takřka nulová. Atmosféra houstne. Do toho se změní počasí, kompletně se zatáhne. Můžeme tady trčet ještě několik dní… Odpoledne. Asi dvě helikoptéry míří do údolí Langtang. Náš kontaktní telefon je vybitý, místní lama nám odmítá půjčit svůj málo výkonný solární panel. Bezvadné. Nejraději bych mu řekl, že je pěkná lama, protože bez telefonu se odsud jen těžko dostaneme.
Záchvat hysterie Pembovy ženy a vymítání mrtvých
Do toho žena Pemby dostane něco jako „záchvat hysterie“, ještě nic takového jsem neviděl. Nejprve asi 15 – 30 minut pořád dokola mlela něco o Ray a Spencerovi, že jsou v Dhunche bez jídla a pití (opravdu tam a nikoliv v KTM byli), následně se v kuchyni začne svíjet a křečovat, mlátit kolem sebe, trochu podobné epileptickému záchvatu a následně mluvit. Místní nám překládají, že mluví o nějakých zemřelých, kteří vstoupili do jejího těla. Do toho k ní promlouvá mnich, kadidlo se zapáleným jehličím, v malé místnosti se nedá téměř dýchat, je to podobné jako vymítání ďábla, co jsem viděl ve filmech. Vše trvá více jako hodinu. Žena se z toho dostává, je schvácená, zpocená, nepamatuje si, co pořádně říkala. Kde to jsem? Abych měl o sebe strach i v jiné rovině!
Nálada je mizerná a jsem docela rozhozený
Pozdní odpoledne. Vše nasvědčuje tomu, že tady budeme i další den nebo dny. Nálada je mizerná a jsem docela rozhozený. Mezi třetí a čtvrtou hodinou se ve vesnici objevuje armáda. Jejích šéf se ptá, co tady děláme!? Co asi!? Moji odpověď ještě okořením anglicky nepublikovatelným výrazem o nepálské armádě. Čekáme na helikoptéru. Z kapsy vytahuje vysílačku. Je to ten stejný voják, se kterým jsem mluvil v Shyapru. Jen tentokrát už od někoho dostal fungující vysílačku. Vůbec tomu nerozumím. Sděluji mu, že potřebujeme kontakt na lokálního koordinátora, abychom se odsud dostali. V tom se objevuje jeden místní, který má kontakt ve svém vybitém telefonu, ale místní lama mu jej nenechal na jeho solárním panelu nabít (jeden si odvezl Spencer, druhý ještě lépe nechal Tomáš při svém včerejším trekování s krávami místním někde nahoře místním v kharce). To je fakt lama! To se mi snad zdá! Voják vysílačkou kontaktuje svého šéfa v Dhunche, nevím, komu volá on, ale vyzvednutí nás posledních z Langtangu by se dnes snad mělo podařit!
Vyzvednutí nás posledních z Langtangu by se dnes snad mělo podařit!
Mraky se roztrhají, slunce nás čekající na vrtuli pěkně spaluje. Včera pracně udělané písmeno „H“ označující provizorní heliport zcela zničila jedna kráva! Dobře jsem ji viděl! To je ale kráva! Dvě uběhly, vrtulník nikde. Máme ještě doufat? Před pátou konečně slyšíme burácení motoru a „pták“ dosedá na políčko. Nejprve bere dva poraněné, co jsem včera viděl. Jeden má podle mne jen pohmožděniny, druhému jsem zašil po vyčištění bradu (dost krajní řešení ošetření staré rány v kombinaci s antibiotiky, ale lepší jak mít celoživotně defekt na tváři…), k tomu my čtyři. Letí Tom s Elenou, Eric s Juliette. Vrtulník přivezl místním nějaké jídlo a igelit na provizorní přístřešky. Přišlo i několik lidí z vesnice Benjang. Spravedlivě si vše rozdělili bez sebemenších náznaků nějaké strkanice nebo toho, kdo si co vezme. Dobře šlo vidět, že je tyto krušné chvále ještě více ztmelily.
Loučení je enormně emotivní
Vím, že se sem jednou musím vrátit!
Slunce pomalu zapadá. Létá se do půl šesté, co mi řekl Iswari. Ani dnes neodletím. Po půl šesté opětovné burácení helikoptéry, je řada na nás včetně mne! Loučení je enormně emotivní. Ubránit se slzám je velmi těžké. Nelze. Je neuvěřitelné, jak může být doctor Thomas, prostě Thomas někomu tak blízký. Majitel lodge v Benjangu je taky na měkko, jeho paní, která mi vyvařovala je opodál. Srdečně objetí. Vytáhnu nějaké rupie a strčím mu je do ruky. Je to nic pro jejich zničený dům, ale alespoň něco. Pilot mne popohání do kabiny, nastupuji jako poslední. Vím, že se sem jednou musím vrátit!
Mazec největší! A že prý nejde létat ve stoje!?
Helikoptéra je bez zadní lavice, sedíme na podlaze, obloženi zavazadly. Je mi to ale jedno. Let je klidný, daleko klidnější jak před lety z Lukly. Přistání v Dhunche. Ne! Až do Kathmandu! Za plotem a na ploše je hlouček cizinců doufající v nastoupení do helikoptéry. Kam? Do naší? To snad ne! Do naší! Vidím všechny moje čtyři kamarády z předchozího letu! Zřízenec vybírá z hloučku stojících jednu psychicky labilní Angličanku a Toma. Oba jdou na přední lavici k pilotovi. Jejich zavazadla s nimi k nám. A zřízenec jako poslední přiskakuje na zadní lavici a zlomený ve stoje zavírá dveře. Do prdele! Mazec největší! A že prý nejde létat ve stoje!? To by měl vidět šéf Ryanair O´Leary! Helikoptéra se odlepuje od země a nad himalájskou vrchovinou pod paprsky zapadajícího slunce nakonec doletíme do městečka Trisuli Bazaar, kde je vojenská základna a provizorní letiště pro vrtulníky na místním hřišti.
Před desátou večerní nás vítá tmavé zaprášené Kathmandu!
Pilot si do deníku zapíše jména s národností, koho s sebou vezl. Opodál je zřízenec nějaké pojišťovny, který se snaží z přítomných vymámit vícero údajů včetně jména pojišťovny a čísla pojištění. Ode mne samozřejmě nic nedostane, hned to poradím oběma Tomovi z Polska a Izraela, tak rovněž ani u nich nepochodí. Trochu typické pro Nepál. Aktuálně platí nařízení nepálské vlády, že soukromé firmy nemohou za vyzvednutí jejich helikoptérou kasírovat pasažéry. Vím to od Iswariho. On totiž netuší, kdo mu ty lety uhradí. Hraje se tady o hodně peněz. Do Kathmandu nás veze přistavený minibus. Cestou vidíme tu spoušť, co zemětřesení nadělalo. Je to pro Nepál hodně špatné. Před desátou večerní nás vítá tmavé zaprášené Kathmandu!
Himálaje ještě neusnuly
Nepálu nejvíce pomůžete vlastní návštěvou
Na druhý den se na mne obrátí kamarád, nepálský lékař pracující v USA s prosbou, jestli bych doplnil jeden lékařský tým odjíždějící do oblasti postižené zemětřesením. Nemohu odmítnout. To je ale jiný příběh, ještě smutnější. Dopisuji tento příběh a celý dům v Kathmandu v Balaju se před šestou večerní opětovně otřese. Himálaje ještě neusnuly. U nás doma je mnoho finančních sbírek, je to obdivuhodné, ale místním a Nepálu nejvíce pomůžete vlastní návštěvou.
Věnováno obyvatelům vesnic Khangjim a Benjang, Ericovi s Juliette, Spencerovi s Ray, Tomovi a Sharye, Ethienovi s Katie, Tomaszovi, Brianovi, Tomovi s Lisou.
A vůbec lidem celého Nepálu, abych jejich země byla opětovným rájem!
Velké poděkování kamarádům v Himalayan Guides.
V Himálaji pod ochranou Tilaku a v botách Scarpa.
TEXT A FOTO: Tomáš Obtulovič
autor
Převzato z blogu Tomáe Obtuloviče.
Na obnovu Nepálu můžete přispět například zde:
SOS NEPÁL 54333345/0300
nebo pomocí DMS ve tvaru
DMS NEPAL na číslo 87777
Svůj dar si můžete odečíst z daní.
Pro platby ze zahraničí:
IBAN: CZ8803000000000054333345